Článek
Příběh skupiny Ricchi e Poveri na našem území je fascinující kronikou toho, jak se z prostoduchého popu stala nejprve normalizační úniková cesta, poté geniální parodie a nakonec v roce 2025 i politická zbraň hromadného ničení.
Je to fenomén, který by nevymyslel ani ten nejkreativnější scenárista. Zatímco ve zbytku světa jsou Ricchi e Poveri (v překladu „Bohatí a chudí“) vnímáni jako milá vzpomínka na éru trvalé a syntezátorů, v české kotlině jejich hity žijí vlastním, poněkud bizarním životem. Nejsou jen hudbou; jsou kulturním fenoménem, který dokáže vyhrávat volby.
Abychom pochopili, proč se v roce 2025 stalo hnutí ANO diskotékovou velmocí, musíme se vrátit do šedi 70. a 80. let. Komunistický režim tehdy zoufale hledal západní kulturu, která by byla „bezpečná“. Americký rock’n’roll zaváněl rebelií, britský punk anarchií (byť místy dokonce se sklony ke komunismu, ovšem s Husákem neakceptovatelným čírem na hlavě). A tak soudruzi objevili italské Sanremo. Bylo to barevné, melodické a hlavně – naprosto neškodné.
Italské hity o lásce, moři a slunci (sole, cuore, amore) fungovaly na československého diváka jako digitální droga. V paneláku na Jižním Městě jste si pustili televizi a najednou jste nebyli v zemi, kde nejsou banány, ale na pláži v Rimini, k čemuž vám popřával „ostrý obraz a dobrý zvuk“ nezaměnitelně vemlouvavým hlasem Miloš Skalka. Ricchi e Poveri se stali soundtrackem snění o světě, kam se nesmělo. A tato nostalgie, hluboko zarytá v DNA generace dnešních padesátníků a šedesátníků, se ukázala být politicky vytěžitelnou surovinou.
Česká adaptace italského popu však dosáhla vrcholu až s příchodem parodického tria Triky a pověry. Karel Šíp, Jaroslav Uhlíř a Petra Janů v televizních estrádách provedli něco, co by se dalo nazvat „kulturní dekonstrukcí knedlíkem“.
Zatímco originální texty Ricchi e Poveri či jejich méně slavných konkurentů Al Bana a Rominy Power přetékaly romantickým patosem, česká verze byla brutálně přízemní. Šípovy texty geniálně těžily z fonetické podoby slov, ale dávaly jim typicky česky pragmatický význam. Z vznešeného Felicità (Štěstí) se stalo školní „Odečítá“. A ze Sarà perché ti amo (Asi proto, že tě miluji) a dalších hitů vznikl legendární mix Ital nezná ten zázrak.
Právě v písni Ital nezná ten zázrak je zakopán pes české mentality. Text „Ital nezná ten zázrak, a tak mu chátrá tělo / Ital nezná ten zázrak, vepřo knedlo zelo“ je v podstatě národní manifest. Triky a pověry nám řekly: Možná nemáme moře a jejich eleganci, ale máme omáčky a pivo, a to je víc. Italská romantika byla v českém podání zesměšněna a přebita kultem jídla. Tato parodie byla tak úspěšná, že pro mnoho Čechů fakticky vymazala originál.
Střih do současnosti. Píše se rok 2025, Česká republika je politicky rozdělená a Andrej Babiš se chystá na svůj velký návrat. Jeho marketingový tým si zřejmě uvědomil, že racionální argumenty jsou nuda. Co lidé chtějí? Chtějí show. Chtějí zpátky své mládí.
A tak se stalo, že se Babišovo auto po cestě z debaty s premiérem Petrem Fialou proměnilo v karaoke bar, ve kterém tušený vítěz voleb prozpěvoval: „Che confusione, sarà perché ti amo!“ (Jaký zmatek, asi proto, že tě miluji). Byl to moment dokonalého bizáru. Petr Fiala se starostlivě ptal, zda je pan poslanec zdravotně v pořádku, ale internet explodoval. Babiš ze sebe udělal lidového baviče, který se nebere vážně. V kontrastu s profesorským premiérem působil jako ten „strýc z oslavy“, který to umí roztočit. A voličům se to líbilo.
Volby dopadly vítězstvím hnutí ANO se ziskem 35,5 % hlasů. A jak vypadala oslava ve štábu? Babiš nepřednesl státnický projev o budoucnosti demokracie. Místo toho nakráčel mezi novináře s přenosným reproduktorem, ze kterého duněli – ano, uhádli jste – Ricchi e Poveri.
Scéna, kdy miliardář a budoucí premiér posílá vzdušné polibky reportérkám a trsá do rytmu „Vola vola si sa“, zatímco v zákulisí dojednává koalici s Tomiem Okamurou a Motoristy, byla dokonalou tečkou za touto absurditou. Píseň, jejíž text začíná slovy „Jaký zmatek“ (Che confusione), se stala nechtěně trefným komentářem k začátku povolebního vyjednávání. Zatímco národ řešil, zda se budeme mít jako v Itálii, nebo spíše jako v Maďarsku, Babiš si prostě zpíval.
Co nám příběh Ricchi e Poveri v Česku říká? Že hranice mezi vysokou politikou a pokleslou zábavou definitivně zmizela. Že nostalgie je nejmocnější politická síla. A že i když se Karel Šíp snažil italský patos shodit ironií, nakonec tento patos zvítězil – jen v rukou politika, který pochopil, že lidem stačí chytlavý refrén.
Až tedy nová vláda zasedne, možná by měla hymnu změnit. „Kde domov můj“ je příliš vážné. „Sarà perché ti amo“ (nebo spíše „Ital nezná ten zázrak“) mnohem lépe vystihuje ducha doby. Protože ať už je situace jakákoliv, hlavně že máme vepřo-knedlo-zelo a hraje nám k tomu disko.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Ricchi_e_Poveri
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/pane-babisi-jste-v-poradku-politicti-lidri-se-po-debate-stre/r~c3eb788ca03611f0a1910cc47ab5f122/
https://www.youtube.com/watch?v=mHWf-ssUqls
https://www.stream.cz/domaci-9257/ano-motoriste-a-spd-povolebni-jednani-se-rozbihaji-65369438
https://www.respekt.cz/informacni-servis/babis-v-centrale-preferuje-italsky-pop-pred-skladanim-vlady-2025-10-04-17-42
https://english.radio.cz/underground-under-communism-it-wasnt-only-rock-n-roll-and-czechs-liked-it-8118630
https://publico.cz/cesko/babisuv-oblibeny-hit-z-osmdesatek-proto-ze-te-miluji-zpiva-skupina-ricchi-e-poveri
