Článek
Jak známo, Vladimír Mišík (nar. 1947) je vynikající blues-rockový zpěvák, skladatel a textař, opora české scény posledních padesáti let, někdejší zpěvák skupin The Matadors, Blue Effect a hlavně vlastních Etc…, jeho tvorba vlastně uvedla českou poezii do rockového kontextu, když Mišík zhudebňoval verše Josefa Kainara Václava Hraběte a dalších. Poslední léta už nevystupuje, natáčí ale s producentem Petrem Ostrouchovem velmi úspěšná alba, poslední vyšlo vloni.
Vladimír Mišík má tři děti. Dcera Barbora je herečka, starší syn Martin přezdívaný Maťo, kytarista a hudební youtuber, a mladší syn Adam (nar. 1997), jehož měl Vladimír v relativně pozdním věku padesáti let, ztělesňuje moderní tvář popu a urban scény. Adamova kariéra začala už v dětství herectvím (Hřebejkův film Kráska v nesnázích), jako teenager hrál s rockovou kapelou Colorblinds a jeho hudební kariéra nabrala na obrátkách v roce 2013, kdy se Adam vydal na sólovou muzikantskou dráhu se singly jako Tvoje světy a získal ocenění Objev roku v anketách Český slavík Mattoni a Hudebních cenách Óčka.
Vladimír Mišík u svých dětí umělecké sklony podporoval a Adam nebyl výjimkou: „Když mi byly asi čtyři roky, dostal jsem od něj k Vánocům svoji první kytaru,“ vzpomíná v životopisné knize o svém otci Byl jsem dobrej. „Prostě takovou malou kytárku, žádné ukulele. Mám ji dodneška. A pak si pamatuju, že někdy ve třech, čtyřech letech byl mým velkým vzorem Milan Cais z Tata Bojs, ve kterých tehdy brácha Maťo hrál, a já si stavěl z různých bubínků a kastrolů takzvané bubeniště. Hrozně jsem si přál činel – a ten mi táta taky koupil.“
Sám otec Vladimír se nikdy nezdráhá dráhy svých dětí komentovat, a zejména na Adama se jej novináři poměrně často ptají. Řekl například: „Tak samozřejmě, že celou Adamovu kariéru s Evou jako rodiče sledujeme. Já mám navíc s Adamem takový zajímavý vztah, protože už to není jen otec – syn, ale zároveň jsme taky oba na jedné lodi, vlastně kolegové. I když já tedy mám do nějakého herce daleko. Ale v podstatě jsme z jedné branže a máme si o čem docela fundovaně povídat.“
Samozřejmě, že žánrově nemohou být otec a syn Mišíkové vzdálenější. Je mezi nimi vlastně dvougenerační propast, počítáme-li podle zavedených zvyklostí jednu generaci dvacet let. Ale Vladimír Mišík si je toho plně vědom a je ten poslední, kdo by trval na tom, že jeho syn jej musí následovat i v hudebním a obecně uměleckém vkusu.
„Přece mu nebudu vnucovat ten svůj, to bych byl praštěnej,“ říká právě o hudebním vkusu uvnitř rodiny. „Moje maminka měla ráda Glenna Millera a když zaslechla bigbít, říkala, že je to jenom bohapustý řev a kravál. Z toho, co poslouchám a zpívám, byla nešťastná. Ale já prostě tohle v sobě nemám. Co si pouštím já, je moje věc, a co si pouští Adam, je zase jeho věc.“
Jiná věc je, jak přijímají Adamovu tvorbu zarytí, a samozřejmě věkově odlišní, fanoušci Vladimíra Mišíka, tedy zpravidla přesvědčení rockeři. Často zejména na internetu a na sociálních sítích sdílejí téměř hejty popových písniček Adama Mišíka s poukazem, ze kterého v podstatě vyplývá, že s takovou muzikou Adam příjmení Mišík bezmála znesvěcuje.
Oleje do ohně ještě v roce 2017 přilil fakt, že když v roce 2017 hrál Adam Mišík ve filmu Martina Koppa podle scénáře Petra Kolečka Bajkeři, nazpíval pro něj jako duet se svým otcem jeho největší hit Variace na renesanční téma, známý všeobecně pod označením „Večernice“, a to navíc v produkci Jana P. Muchowa, tedy představitele hudby, která v 90. letech značně narušila „český bigbítový smrádek“ progresivními vlivy ze zahraničí.
Pak ještě otec a syn všemu nasadili korunu, když svůj duet za doprovodu skupiny Petra Ostrouchova zazpívali naživo při předávání ceny Český lev. Dodnes je na YouTube k dohledání řada naprosto zděšených komentářů, které by Adama nejraději poslaly do horoucích pekel - ale samozřejmě i reakcí pozitivních, jež přijímají jednak právo otce a syna dělat si, co chtějí, a jednak zastávajících se mladšího z obou Mišíků, který přece nemůže sám za sebe autenticky tvořit stejnou hudbu jako jeho o padesát let starší otec.
Každopádně Vladimír Mišík na Adamovi oceňuje především jeho profesionalitu a pracovitost: „Mně se líbí, že všechno dělá s obrovským nasazením, i když třeba hraje v nějakých komediích, které jsou ‚takové a onaké‘. Jsem rád, že dělá to, co dělá, a že ho to baví. Jasně, když stojí před zrcadlem v předsíni a stříká na sebe různé spreje a voňavky, místo aby vynesl smetí, to mě moc nebere…“ To mu ovšem nezabránilo, aby svého syna přizval jako hostujícího vokalistu na své zatím poslední album Vteřiny, měsíce a roky.
Adam Mišík ovšem svého otce neuznává jenom jako hudebníka a dnes už vlastně muzikantského parťáka, ale také, a možná především, jako morální, lidský vzor. Říká: „Je to jeden z nejslušnějších lidí, které znám. V tom pro mě byl obrovským vzorem. Morálně to má strašně dobře nastavené, nikdy se nenechal k ničemu zmanipulovat. Vždycky všecko dělal jako svobodnej člověk, i v době, která skoro žádnou svobodu neumožňovala. On ji měl v sobě a nenechal si ji vzít. To o sobě myslím může říct málokdo.“
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3%ADr_Mi%C5%A1%C3%ADk
https://cs.wikipedia.org/wiki/Adam_Mi%C5%A1%C3%ADk
https://www.extra.cz/sokujici-slova-adama-misika-s-otcem-mame-odlisne-nazory-na-jeho-slova-jsem-nikdy-nehledel-priznava-9bee3
https://www.ireport.cz/multimedia/video/video-adam-misik-natocil-duet-se-svym-otcem-vladimirem-variace-na-renesancni-tema-ma-novou-verzi
https://www.csfd.sk/tvorca/39187-adam-misik/biografia/
https://www.tanecnimagazin.cz/2024/09/14/nove-album-vladimira-misika-doprovodny-zpev-adam-misik/
https://www.csfd.cz/film/515733-bajkeri/prehled/
kniha Vladimír Mišík, Ondřej Bezr: Byl jsem dobrej (vydal Galén 2021)
