Článek
Seriál obsahuje celkem 33 profilů zpěváků a zpěvaček. Připouštím, že toto číslo vyšlo náhodně, ale také v něm může být určitý numerologický podtext. Nechme stranou takzvaná Kristova léta, ta skutečně s populární hudbou ani normalizací nic společného nemají. Konotace v rámci české hudby normalizačního období ale asi dojde každému, kdo sledoval nebo si zpětně nastudoval české rockové dějiny té doby.
Číslovkou 33 totiž v roce 1981 pojmenovala skupina Blue Effect (jež tehdy musela používat název M. Efekt, neboť anglické názvy kapel byly striktně zakázány) svoje deváté a de facto poslední řadové album - jmenovalo se podle úvodní písně Třiatřicet s textem Pavla Vrby. A jak to celé souvisí s normalizací a popem, tedy kromě shodného počtu profilů našeho seriálu? Je to jednoduché, byť - abychom použili slovo z titulku - poměrně zapomenuté.
Ani tak slavná kapela jako byl Blue Effect, totiž svoje členy v té době neuživila. A její zakladatel, lídr, kytarista a hlavní skladatel Radim Hladík, si musel přivydělávat jednak jako studiový hráč pro jiné, jednak jako člen TOČRu, tedy Tanečního orchestru Československého rozhlasu, který mimochodem na různých nahrávkách doprovázel řadu zpěváků a zpěvaček, o nichž byla v seriálu řeč.
A nebyl v tom sám. Je celkem snadné doložit, že například další velká česká kytarová hvězda Michal Pavlíček si v osmdesátých letech, zvlášť když byla kapela Pražský výběr zakázána, přivydělával jako studiový muzikant - jeho kytaru slyšíme například na deskách Vítězslava Vávry. A tak by se dalo pokračovat dál a dál. Musím ale dodat, že neuživení se náročnější muzikou nebylo specifikem normalizace, dodnes si řada například jazzových hudebníků vydělává na složenky za zády popových zpěváků a zpěvaček.
Rok 1981, kdy zmíněné album Blue Effectu vyšlo, byl v československé společnosti jedním z těch šedivých. Turbulence konce šedesátých let dávno ustaly a do takzvané perestrojky, která přelistopadová pouta trošku uvolnila, bylo ještě relativně daleko. A tenhle rok byl také mezi dvěma klíčovými momenty pro českou hudební scénu, ve kterých totalitní moc ukázala svoje zuby nejvíce.
Nejprve to byl v roce 1976 takzvaný proces s undergroundem, kdy byli do vězení zavřeni čtyři umělci spojení s neoficiálním podzemním děním: manažer Plastic People of the Universe a skvělý básník Ivan Martin Jirous, saxofonista zmíněné skupiny Vratislav Brabenec, další výborný básník a zpěvák spřátelené kapely DG 307 Pavel Zajíček a evangelický kněz a nezaměnitelný písničkář Svatopluk Karásek. Na základě jejich nepodmíněných trestů se zdvihl na české intelektuální scéně odpor, který vedl ke vzniku Charty 77, to jsou události obecně známé.
Dva roky po vydání alba 33 Blue Effectu vyšel v komunistickém stranickém časopise Tribuna článek anonymního autora nazvaný Nová vlna se starým obsahem, na jehož základě byla prakticky zlikvidována celá mladší rocková scéna u nás. Totalitní režim si ještě předtím udělal jakýsi „nultý pokus“ při zákazu činnosti rockového zpěváka Vladimíra Mišíka v roce 1982 a následně, po roce 1983 a vydání zmíněného článku, ze dne na den zmizely ze scény populární kapely jako Pražský výběr, Jasná páka, Žlutý pes a mnohé další.
Proč o tom všem vyprávím právě teď a tady? Řada čtenářů v diskusích pod jednotlivými články v seriálu Zapomenuté tváře normalizačního popu se pozastavovala nad samotným označením normalizační pop. Jsem přesvědčen, že jsem neudělal chybu. Toto označení totiž v sobě obsahuje dvě věci. Jednak časové začazení, tedy „pop doby normalizace“. Ale, a to za druhé, také cosi jako „hudba, která sloužila normalizaci“. Nemuselo to ale nutně být tak, že všichni její interpreti zpívali obsahově otevřené písně na podporu panující totality, to vůbec ne.
Součástí seriálu byli vesměs zpěváci a zpěvačky, kteří se alespoň po naprostou většinu své kariéry proti režimu, proti cenzuře a proti vystupování na čistě politických akcích nijak nestavěli. Někteří viditelněji, někteří méně. Jejich zařazení do seriálu ale nemělo být žádné ukázání prstem nebo výzva k jejich zatracení. Jen prostě připomenutí těch, kteří zde v oněch dvou dekádách působili, byli k vidění v televizi a slyšení v rádiu - na rozdíl od mnoha a mnoha jiných, kteří na takovou šanci nemohli ani pomyslet, potýkali se se zákazy a někteří dokonce seděli v kriminále.
Závěrem si dovolím ještě jedno vysvětlení k názvu seriálu. Někteří čtenáři polemizovali se slovem „zapomenuté“ v titulku každého dílu. Zpravidla se v tomto smyslu ozývali ti čtenáři, kteří už něco pamatují a jejich věk tomu odpovídá. To znamená, že tvorbu oněch zpěváků vnímali v reálném čase, vídali je v televizi, slýchali z rozhlasu, prostě s nimi takříkajíc žili. A to ve svých mladších letech, kdy člověk všechno vnímá zjitřeněji a zejména o populární kulturu se většinou zajímá aktivněji než ve starším věku.
Ano, i pro tyto čtenáře jsem svůj seriál psal. Ale také, a možná hlavně, pro ty, kteří dotyčné období a s ním spojené zpěváky nepamatují, jejich jména jsou pro ně úplně nová. Starším fanouškům popu se to může stát nepravděpodobné, ale ať to zkusí třeba v rodině nebo v práci, zeptat se třeba dvacátníků, ale i třicátníků, na kterékoli jméno z tohoto seriálu. Ostatně, byli do něj zařazeni vesměs umělci, jejichž kariéra po roce 1989 vesměs upadla nebo se změnila v jiný druh tvorby.
Jak už bylo řečeno, všechno jednou končí. V tématu by se jistě dalo pokračovat dále, ale nemá cenu zacházet k úplným margináliím. Ostatně, shánění podkladů a zdrojů k některým osobnostem už stávajícího seriálu bylo poměrně náročné, a v některých případech, které jsem nakonec ke své lítosti nenapsal, byly tak minimální, že by na celý seriózní článek nevydaly.
Děkuji všem čtenářům, kteří seriál sledovali. A děkuji i autorům všech těch stovek, v součtu vlastně tisíců diskusních příspěvků. I když všechny nebyly nadšené a autora nechválily, každý z nich byl pro mě cenný. Každý autor na sobě může a musí pracovat, a pozitivní i negativní ohlasy jsou samozřejmě důležitou podporou ve snaze zkvalitnit svoji práci. Děkuji tedy za váš zájem a těším se na vaše reakce na svoje další články a seriály, které v tuto chvíli už připravuji.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Normalizace
https://www.abscr.cz/archivalie/normalizace-hudby/
https://www.ustrcr.cz/vzpominka-zinscenovany-proces-s-plastiky-v-roce-1976/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Nov%C3%A1_vlna_se_star%C3%BDm_obsahem
https://cs.wikipedia.org/wiki/33_(album,_M._Efekt)
https://cover.info/en/artist/Tanecni-Orchestr-Ceskoslovenskeho-Rozhlasu
https://www.musixmatch.com/lyrics/V%C3%ADt-zslav-V%C3%A1vra-Pavel-Vacul%C3%ADk-Maximum-Michal-Pavl%C3%AD%C4%8Dek-Vitezslav-Vavra-Ji%C5%99%C3%AD-Vesel%C3%BD/N%C3%A1hodn%C3%BD-n%C3%A1v%C5%A1t%C4%9Bvn%C3%ADk
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3%ADr_Mi%C5%A1%C3%ADk
Přehled všech dílů seriálu Zapomenuté tváře normalizačního popu:
