Článek
Vostárek byl ovšem nejen textařem, ale i manažerem obou skupin. Tomu předcházela manažerská spolupráce se skupinou Františka Ringo Čecha, práce v zájezdových skupinách u nás a ve východním Německu. V roce 1975 začal pracovat pro nově založenou kapelu Katapult, v jejímž čele stál Oldřich Říha, který předtím krátce působil také u Františka Ringo Čecha.
Pro Katapult také začal poprvé psát texty. Měl určité novinářské zkušenosti a tak si podle vlastních vzpomínek řekl: „To přece nemůže být žádná raketová věda, a když už se živím psaním pro veřejnost, tak proč bych to nezkusil i ve verších.“ Což je typický vostárkovský pragmatismus, který jej zjevně provázel celý život.
Dlužno dodat, že sám uvádí, že ještě předtím, než začal sám textovat, oslovil z titulu manažera Katapultu těžké váhy tehdejšího textařství Pavla Vrbu, Zdeňka Rytíře a další. „Ale nikdo neměl čas. Buďto dělali pop, nebo jazz-rock, a bigbít jim připadal ekonomicky nezajímavý.“
První dvě písničky, které otextoval, jsou dodnes známé hity Katapultu Půlnoční závodní dráha a Lesní manekýn. První z nich s obzvláště didaktickým anti-alkoholním obsahem. A protože Vostárek měl v té době - mluvíme o polovině sedmdesátých let, kdy všechno ovládali kovaní znormalizovaní komunisté - podle vlastních slov dobré konexe ve vydavatelství Supraphon, obě písničky vyšly vzápětí na singlu, „který okamžitě vystřelil na špičku dvacítky nejprodávanějších“.
Mezi nejslavnější texty Ladislava Vostárka pro Katapult patří kromě zmíněných třeba Hlupák váhá, Já nesnídám sám, Jen jednou dostat šanci, Blues, Vojín XY hlásí příchod, Stovky hotelů, Až nebo Jsou špatný dny. Vesměs v nich oslovoval tu cílovou skupinu, na kterou mířil Katapult, tedy nepříliš náročnou učňovskou mládež, které stačily jasné a často poučné slogany jak od vychovatelů na internátech.
Popularita Katapultu vyvěrala mimo jiné z toho, že byla česká rocková scéna po začátku normalizace v podstatě zlikvidována. Část muzikantů, těch schopnějších, se dala na tehdy moderní jazzrock, který byl většinou instrumentální a tudíž se dal snadněji prosadit, neboť odpadaly tahanice s textovými komisemi. A další původně rockoví muzikanti se nechali zaměstnat v doprovodných kapelách popových zpěváků, kde hráli věci, které byly pod jejich úroveň, ale uživili se.
Katapult, který „muž s konexemi“ Ladislav Vostárek dokázal vytlačit až na vrchol popularity (v letech 1979 a 1980 získal Zlatého Slavíka), byl velmi nekonfliktní kapela, byť se i ona tu a tam potýkala s limity v koncertování. Nicméně mohla do televize, hrála se v rádiu, objížděla kulturáky. Chodili na ni i lidé, kteří by o ni za standardních okolností ani nezavadili.
Samozřejmě, že Katapult sklízel kritiku od recenzentů. Po prvním albu kapely, které vyšlo roku 1978 v nákladu 150 tisíc výlisků, vyšly recenze, které desku strhaly. Vostárek píše: „Fanoušci kapelu milovali, zatímco jazz-rockem a folkem zblblí kritici nebyli schopni jeho kolosální úspěch unést.“ A dále cituje Jiřího Černého: „Letí to především proto, že to vyhnali manažerskými prášky, a za půldruhého roku z toho nic nebude, za to bych dal krk.“
V tom se Jiří Černý zmýlil, jak víme, Katapult hraje dodnes. Nicméně o tom, že popularita kapely byla dána něčím jiným než její kvalitou, není třeba pochybovat. Jestli je třeba Vostárkovi něco přiznat, tak to, že jak byl mizerný textař, tak byl v dobových poměrech šikovný manažer. S tímto myšlením zřejmě nikdy nepochopil, že negativní recenze se netýkají popularity Katapultu, nýbrž jen a jen kvality jeho písní, tedy včetně textů, a že ohlas u jasně vymezeného publika kritikové neřeší.
V roce 1980 Ladislav Vostárek Katapult opustil a začal dělat manažera a textaře kapele Turbo, se kterou se mu podařil podobný úspěch, jako s Katapultem, včetně několika dobových hitů jako Hráč, To bude pánové jízda nebo Díky, já jdu dál. Ještě později se spojil s Vladimírem Kočandrlem a pomohl k úspěchu jeho skupině OK Band, která dělala v osmdesátých letech elektronický pop.
Vlastně nejzábavnější částí práce Ladislava Vostárka bylo založení kapely, dnes bychom spíš řekli projektu, který se jmenoval Mýdlo, a to na konci osmdesátých let. Pod zjevným vlivem bizarní německé kapely Trio, které se proslavilo hitem Da Da Da, za jednoduchého elektronického Kočandrleho doprovodu Vostárek deklamoval docela vtipné texty a Mýdlo natočilo ke svým dvěma písním i vlastně celkem vtipné, sarkastické klipy Dieta a Po noční.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ladislav_Vost%C3%A1rek
https://strednicechy.rozhlas.cz/texty-ladislava-vostarka-proslavily-skupiny-katapult-i-turbo-s-vekem-uz-mam-8532173
kniha Ladislav Vostárek: Jen jednou dostat šanci, vyd. Ladislav Vostárek 2020
