Článek
Obyčejná holka přišla šest let po předchozí desce Ta o mně a je patnáctým studiovým albem této zpěvačky (nepočítám Vzkaz pro Ježíška z toku 2024, album přece jen svou podstatou vybočující ze základní řady). Titul desky je samozřejmě mistrovský marketingový trik. Mluví o ženě, která je bez debat označována za naši nejzásadnější popovou zpěvačku porevoluční éry. Tedy ve skutečnosti o „instituci“, která má v obýváku víc Slavíků, než my máme v šuplíku ponožek.
Když se takováto superhvězda rozhodne, že je „obyčejná holka“, je to sice chvályhodný pokus o polidštění, ale bohužel to přesně vystihuje hudební obsah: je to sice produkt naprosté profesionality a slavné jméno z těch, která se na něm podílejí, zdaleka nepatří jen zpěvačce, ale zároveň album, které je skutečně obyčejné, a to v tom nejméně zajímavém smyslu slova.
Lucie Bílá sice tvrdí, že se stále učí, roste, dívá se kolem sebe s pokorou, a že album věnovala všem, kteří si občas řeknou, že jsou obyčejní, protože „právě v obyčejnosti je podle mě největší síla“. Ale pro ikonu jejího formátu se tato marketingově strategická obyčejnost stává spíše brzdou.
Vrcholný zpěvák nebo zpěvačka nejvyšší popové sféry přece nemusí být obyčejný, naopak, kdo stojí o to potkávat svoji oblíbenou hvězdu nenalíčenou někde v konzumu, jak si nakupuje vajíčka a rohlíky? Popová hvězda by měla být, a Lucie Bílá samozřejmě je, pro svoje fanoušky v první řadě idolem, kterého budou obdivovat. A hra na obyčejnost je jen koketérie.
A to platí i pro novou desku, která je vybalancovaná, aby náhodou neudělala chybu. Proto se tu hraje na jistotu. Vznikala ve studiu Littlebeat v Bratislavě pod dohledem Martina „MAXA“ Šrámka. Tato spolupráce je už čtvrté album v řadě s tímto týmem, což zaručuje sound, který je soudržný, ale bohužel také neškodně středoproudý a naprosto nevzrušivý.
Výběr autorů je sice ukázkou snahy o současnost: Pokáč, Tomáš Sehnal ze skupiny Hodiny, skupina O5 a Radeček nebo Patricie Kaňok z projektu Vesna. Je sice dobré, že Bílá aktivně vyhledává novou krev, ale výsledek jen podtrhuje hlavní problém alba: zaměnitelnost hudebních nápadů. Nikdo z autorů není ani trochu hudebně kontroverzní (mám na mysli kontext, ve kterém tvoří), v podstatě nepochází z radikálně odlišného ranku a tudíž nevnáší do repertoáru Lucie Bílé žádné novum.
Je to prostě úplně bezzubý střední proud, a to i přes určitou modernost zvuku a hudebního doprovodu. Ještě relativně donedávna dvorní skladatel Lucie Bílé Ondřej Soukup sice patří k ještě starší generaci, než je sama zpěvačka, nemluvě o jejích nových spolupracovnících, ale mnohé z písní, které jí dokázal v minulosti nabídnout, byly o několik pater současnější, ba progresivnější, než dílka, které jí dnes píšou mladí spolupracovníci.
Pokáčův hit Obyčejná holka, který byl prvním singlem a klipem, předcházejícím vydání celého alba, dobře zafungoval jako ironická maska. Tím, že Bílá začala prezentaci desky humorem, získala si posluchače, možná i některé zcela nové. O to větší je překvapení, že zbytek desky se tak trochu utápí v emočně těžších skladbách jako Máma nebo Amen.
Tyto písně se sice snaží o hloubku, ale schází osobitost a takový náboj, který by nám pomohl jejich sdělení uvěřit. paradoxně tak Pokáč způsobil svým lehkým perem svojí zadavatelce nevědomky a neplánovaně medvědí službu: jen upozornil na obyčejnost zbývajícího klavírem zatěžkaného obsahu.
jestli je v něčem album Obyčejná holka pozitivní, je to evidentní snaha Lucie Bílé eliminovat pro svůj projev bohužel často až příliš typický afekt a nezřízený řev, a to i v pasážích, kde by měl i sebedisponovanější zpěvák slevit. To se na Obyčejné holce vcelku daří a za to klobouk dolů. Na druhou stranu se ukazuje, že při omezení krajních výrazových prostředků toho LLucie Bílá nemá mnoho co nabídnout - i když by se možná na prahu šedesátky přeorientovala z role rebelky a diblíka do pozice seriózní šansoniérky, drama ve svém hlase prostě nemá. Je příliš nekonfliktní a navoněná.
Album Obyčejná holka není úplně nesympatické. Jeho hlavním nedostatkem je, že propluje kolem vás. jednou si jej poslechnete se zájmem, ale už nemáte podruhé natož potřetí potřebu se k němu vracet. To je na Lucii Bílou málo. Svou údajnou obyčejností se sice snaží vybudovat si sympatie, ve skutečnosti ale jen zrazuje nepochybně velký potenciál své mimořádné osobnosti.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lucie_B%C3%ADl%C3%A1
https://budejovice.rozhlas.cz/obycejna-holka-pisnicka-od-pokace-je-prijemna-novinka-lucie-bile-9526513
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ta_o_mn%C4%9B
https://zpravy.tiscali.cz/nasla-elixir-mladi-lucie-bila-rok-pred-sedesatkou-zari-jako-nikdy-driv-612518
oficiální anotace alba na prodejních e-shopech
Recenze profesionálních kritiků:
https://musicserver.cz/clanek/77446/lucie-bila-obycejna-holka/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
https://www.headliner.cz/novinky/recenze-lucie-bila-obycejna-holka
https://magazin.aktualne.cz/kultura/hudba/lucie-bila-obycejna-holka-recenze-alba/r~adf60e2ab7e711f09a9dac1f6b220ee8/
