Článek
Další díly Galerie bossů československého popu:
Když se podíváte na jeho heslo ve Wikipedii, úvodní seznámení s Františkem Ringo Čechem zní, že je to český bubeník, zpěvák, textař, herec, komik, moderátor, politik, publicista, scenárista, dramatik, naivní malíř a spisovatel. Tucet životů. A skoro pod všemi profesemi si skoro každý běžný Čech (národností) v podání Čecha (osoby) dokáže aspoň něco konkrétního představit. Což je bezesporu obdivuhodné.
Ačkoli ze sebe občas Ringo Čech rád dělá bojovníka proti minulému režimu (tedy aspoň bojovníka takzvaně v mezích zákona) a například jeho výrok v rozhovoru s Danielou Drtinovou na téma Anticharty „Pero jsem v ruce držel, ale nepodepsal jsem ji“ v podstatě zlidověl, a Čechovi rozhodně nepřinesl kladné body, protože připomínal vykrucování žáčka chyceného na cizích švestkách, je zřejmé, že s těmi, kteří kulturní scénu řídili, musel být setsakramentsky zadobře.
Zejména v osmdesátých letech byla Františka Ringo Čecha plná televize - hrál a zpíval v různých estrádách, jiné moderoval, hrál ve filmech, psal do teenagerských časopisů. Patrně nebyl z těch, kteří by šli přes mrtvoly, taková vyjádření k dohledání nejsou, ale zjevně dovedl výborně prokličkovávat v normalizační atmosféře. Dobře věděl, že je něco za něco a měl dost silný žaludek, aby zašel i tam, kam by se jiným moc nechtělo. Dost mu pomáhala jeho maska obecního kašpara, díky níž mu fanoušci hodně věcí odpustili, protože občas nebylo jasné, co myslí vážně a co ne.
S hudbou začal jako bubeník v žánru tradičního jazzu, posléze přestoupil k bigbítu a v roce 1963 spoluzaložil skupinu Olympic. Téhož roku byl tak trochu kuriózně obviněn z přípravy ozbrojeného převratu a odsouzen na tři roky vězení, čtyři měsíce strávil ve vyšetřovací vazbě a propuštěn byl díky amnestii prezidenta Antonína Novotného. Zajímavé je, že relativně krátce poté, v roce 1965, se Čechovi podařilo vycestovat jako členovi kapely Černého divadla Jiřího Srnce do Spojených států, kde nakonec strávil čtrnáct měsíců.
Když se vrátil, nastoupil do tehdy populární kapely Donald, která platila mezi nejtvrdší v Česku, hrála písničky od Rolling Stones a podobných skupin té doby. O jeho účinkování máme svědectví od jiného člena kapely a dnes, v osmdesáti letech, stále ještě aktivního baskytaristy (uznávaného obecně za jednoho z nejlepších u nás) Vladimíra Gumy Kulhánka. Ten říká:
„Po odchodu bubeníka Jirky Jiráska do George and Beatovens na jeho místo přišel Franta Čech. Ale když jsme začali hrát, zjistil jsem, že je to strašně blbej bubeník a že s ním hrát nechci. Prostě to nešlapalo, bylo to pekelný. On si pak kapelu přestavěl na Rogers Band, protože si přivezl z Ameriky bubny značky Rogers, ale to už jsem tam půl roku nebyl. Dal jsem padáka, dokončil jsem vejšku, nikde jsem nehrál.“
Rogers Band se nijak zvlášť nechytil, Čech tedy odešel do divadla Semafor, kde postavil kapelu Shut Up, která hrála hlavně v pořadech Šimka a Grossmanna. Začal tu doprovázet i další zpěváky, třeba Pavla Bobka, a uplatnil tu poprvé herecké, komické vlohy. Na začátku sedmdesátých let přejmenoval kapelu na prosté Skupina Františka Ringo Čecha a začal se věnovat dobovému žánru zvanému bubblegum, značně pokleslému písničkaření se zpěvnými refrény a rádobykomickými texty, kterých měl Čech vždy plnou náruč. Jako zpěváci s ním spolupracovali zejména Jiří Helekal a někdejší rockový divoch a idol dívek Viktor Sodoma.
Od roku 1973 zpíval s Čechovou skupinou Jiří Schelinger, kterého kapelník přetáhl z kapely Faraon vedené Karlem Šípem (v té zaznamenal zpěvák svůj největší hit Holubí dům, který složil klávesista kapely Jaroslav Uhlíř a otextoval pod pseudonymem Emil Synek Zdeněk Svěrák). S Čechem Schelinger na jedné straně zpíval příšerné bubblegumové hlouposti, na straně druhé, zvlášť v pozdější době, se přikláněl k hard rocku a také sestava skupiny byla pro tento žánr mimořádně disponovaná. Dlužno říct, že v té době sám Čech na bicí už dávno nehrál, obstarával pouze perkuse a hlavně byl konferenciérem a jakýmsi ideologem těchto koncertů.
Právě k tomuto období se také váže to, v čem Čech osvědčil velký talent, a to je psaní humorných povídek i větších celků - vyprávění o zájezdu kapely do Sovětského svazu s názvem Ruský týden patří v české humoristické literatuře té doby ke skutečným vrcholům, a velmi populární a zábavné byly i jeho vzpomínkové črty Z mého života.
Čech napsal spoustu textů i pro další zpěváky, jejich kvalita je značně nevyrovnaná. Ovšem to nejlepší po této stránce, co po něm zůstane jednou provždy, jsou skutečně skvělé, bizarní a přes svoji dobovost nadčasové texty pro Pražský výběr na jeho album Straka v hrsti, natočené v roce 1982, šířené po zákazu kapely samizdatem a vydané oficiálně až roku 1988. Songy Hrabě X, Pražákům je hej, Můj koníček a Zubatá, plus singlová Olda je přítel můj, které Čech otextoval, patří k vrcholům dobového rocku, a to i díky svému obsahu, jenž skvěle korespondoval s Pavlíčkovou a Kocábovou hudbou a bláznivou image kapely.
V osmdesátých letech se Čechův zájem rozšířil a hudba v něm přestala mít prioritu. Věnoval se malování v naivistickém stylu (bez komentáře), hrál v řadě filmů (každý si asi vybaví umělecky ambiciózního lázeňského z Jak svět přichází o básníky), založil si Čechovo prozatímní divadlo, které přes značně prvoplánový humor zaznamenalo poměrně velký úspěch.
Po sametové revoluci se stal jednak hodně svérázným politikem, jednak komentátorem společnosti, života a politiky, jakousi věčně kafrající celebritou. Přestože nejprve kopal za pravicový Klub angažovaných nestraníků, posléze přestoupil k sociální demokracii, za kterou se dostal do parlamentu - jeho značně otevřené komentáře dění v tamních kuloárech občas byly k popukání, to je Čechovi třeba přiznat.
Stal se osobním přítelem Miloše Zemana, kterého bezhlavě podporoval, za což si vysloužil v roce 2015 prezidentskou medaili Za zásluhy. Ve svých politických názorech je plně na Zemanově straně, těžko jeho pozice hodnotit, je ale potřeba uznat, že je prezentuje, alespoň občas, docela vtipnou formou. A to, že i když kromě svých obrazů nic netvoří, je stále považován za celebritu a objevuje se soustavně v médiích, je třeba přičíst především jeho dobrému obchodnímu talentu, který byl nepochybně hlavní řídící silou celé jeho kariéry.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Ringo_%C4%8Cech
https://www.echo24.cz/a/pttix/pero-jsem-drzel-ale-antichartu-jsem-nepodepsal-tvrdi-ringo-cech
https://news.headliner.cz/novinky/rozhovor-vladimir-guma-kulhanek-osmdesatilety-chlap-v-kapele
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pra%C5%BEsk%C3%BD_v%C3%BDb%C4%9Br_(album)
https://www.csfd.cz/tvurce/11258-frantisek-ringo-cech/prehled/
