Hlavní obsah
Lidé a společnost

Galerie bossů československého popu: František Janeček. I cigarety mu zapalovaly jeho pěvecké ovečky

Foto: Wikimedia Commons - David Sedlecký, licence CC BY-SA 4.0

František Janeček zvaný Doktor

Náš volný cyklus vyprávění o největších postavách pozadí české scény populární hudby za totality měl možná František Janeček zahajovat.

Článek

Další díly Galerie bossů československého popu:

Ačkoli František Janeček neměl před rokem 1990 ve svém týmu takovou osobnost jako měl Ladislav Štaidl v Karlu Gottovi, a ani nesložil komerčně nejúspěšnější českou písničku dvacátého století jako Karel Vágner Holky z naší školky, po stránce hudebního byznysu byl Janeček patrně dost vysoko nad nimi, i nad všemi ostatními, o kterých si budeme ještě v dalších článcích povídat.

O Janečkových kontaktech s mocnými za totality se vyprávějí sáhodlouhé historie, není úplně jasné, co z toho je celá pravda, ale jako jisté se zdají dvě věci. Jednak Janečkův zápis v seznamu důvěrníků Státní bezpečnosti pod krycím jménem Manager, jednak fakt, že si tykal, a tudíž jej navštěvoval, s vedoucím kulturního oddělení ÚV KSČ Miroslavem Müllerem, téměř mýtickým mužem, který měl v tehdejší kultuře absolutní moc a jehož se všichni, kteří se chtěli muzikou živit, báli.

Určitě nepřekvapí, že František Janeček se svou kapelou Kroky a jejími zpěváky byl tedy zdaleka nejviditelnější popovou atrakcí televizních estrád a dalších událostí, které zvyšovaly popularitu. Jenomže: je nutné přiznat, že o písničky v podání zpěváků z Janečkovy stáje, byl objektivní zájem - o tom svědčí, že desek s nahrávkami Kroků se prodalo neuvěřitelných deset milionů. Připomeneme-li si ty dobové písničky, jejich hudební formu i textový obsah, o inteligenci tohoto národa to moc dobrého nevypovídá…

Ale zpět k Františku Janečkovi. Začínal v šoubyznysu vlastně jako rocker, v šedesátých letech pořádal koncerty rockových kapel Donald nebo Flamengo, ale taky hrál amatérské divadlo. Opravdového manažera dělal skupině Rebels, ve které o sobě poprvé dal vědět Jiří Korn. Té zařídil mnoho koncertů do Polska, kde se seznámil s tamní velkou pěveckou hvězdou Marylou Rodowicz, která se stala jeho přítelkyní na pět let, a kvůli které vlastně v roce 1973 založil skupinu Kroky - zprvu byla její doprovodnou.

Jako další zpěvačku angažoval Janu Kratochvílovou, a po ní už objevil pěvecké schopnosti u klávesisty Vladimíra Štancla, kterému přidělil umělecké jméno Michal David. A to byla rozbuška absolutního komerčního úspěchu Františka Janečka. Společně s Davidem skládali jednoduché popěvky, které nechávali bezstarostně otextovávat, a nenároční fanoušci, tedy hlavně fanynky, se mohly zbláznit.

Postupně se tým zpěváků Kroků Františka Janečka proměňoval a rozšiřoval. Mezi dalšími hvězdami byli pěvecky naprosto nedisponovaní, ale přesto dobře prodejní Markéta Muchová, Sagvan Tofi či Jan Cézar, pubertální idol Pavel Horňák, zpěvák věkově hluboko pod zákonem Josef Melen, později i Iveta Bartošová.

O dlouhých prstech Františka Janečka se vyprávějí legendy, stejně jako o poměrech uvnitř jeho kapely. Například si nikdo nedovolil jej oslovit jinak než „pane doktore“ (Janeček v sedmdesátých letech dálkově vystudoval práva), v kapele se šéfovi zásadně vykalo a platily přísné zákazy, například požívání alkoholu před koncerty nebo při nich.

Zcela bizarní a mnohé dokreslující scénku popisuje Pavel Kovář v Reflexu, když vzpomíná na svůj zážitek s Janečkem v 80. letech, kdy s ním dělal rozhovor v souvislosti s „odrhovačkou“ Poupata, na kterou v roce 1985 cvičily dívky na strahovském stadionu v rámci Spartakiády.

„Během rozhovoru vykouřil asi tři ameriky. Pokaždé když si bral z krabičky novou, jen významně pohlédl kamsi do místnosti, jednou luskl prsty, aby odkudsi přiběhl zpěvák Pavel Horňák.Tehdy sedmnáctiletý jinoch s dětskou tváří se vždy chopil luxusního zapalovače na stolku, cigaretu téměř v předklonu zapálil a zase zmizel.“

Po sametové revoluci Janeček na čas scénu pop music opustil, měl luxusní restauraci na Národní třídě a obchodoval s textilem, ale v roce 1992 navázal spolupráci s Karlem Gottem, jemuž organizoval koncerty, založil s ním agenturu GoJa, která se v první řadě stala jeho nástrojem k úspěšné produkci muzikálů. Nádech komičnosti má, že GoJa v roce 1994 koupila časopis Melodie (který si při psaní o aktivitách Františka Janečka v 70. a 80. letech skutečně nebral servítky) a jako zcela marginální a nevlivný plátek jej vydávala až do roku 2000, kdy jeho existenci zařízla.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Jane%C4%8Dek_(producent)

https://www.reflex.cz/clanek/causy/73871/frantisek-janecek.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kroky_Franti%C5%A1ka_Jane%C4%8Dka

https://cs.wikipedia.org/wiki/Melodie_(%C4%8Dasopis)

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz