Článek
Jel jsem před pár dny autem a v něm hrálo jakési komerční rádio, nebudu je jmenovat, i když si jeho název pamatuji - je zbytečné mu dělat reklamu, ať pozitivní nebo negativní. Byl tam zrovna pořad, kdy se hrály písničky na přání posluchačů, v tomto segmentu rozhlasového trhu nic neobvyklého. Ale to, co si fanoušci stanice přáli zahrát buď pro sebe nebo pro své blízké, mi místy vyráželo dech.
Naštěstí jsem neřídil, takže jsem si mohl do mobilu psát poznámky k nejvýživnějším kouskům. Nebudu se tady rozepisovat o hudební složce, rádio bylo čistě komerční, popové a mainstreamové, a podle toho hudba vypadala. Chápu to, pro speciálnější hudební odrůdy, které mně osobně konvenují, ostatně máme jiné, menšinové stanice, a rozhodně nechci po takzvaném masovém posluchači, aby musel trpět u hudby, která jej nebude hladit po srsti.
Co ale za pozornost stojí, to byly texty. Tam jsem slyšel tak neuvěřitelné věci, že mi zůstával rozum stát. Například chlapácká píseň poprockové tancovačkové kapely Keks vypráví jakýsi milostný příběh slovy: „Pánové, to byly dávky / A slova tak upřímná / A celou noc bez přestávky / A je to tím / Láska se mnou cloumá / To není stín“.
A čistí popaři? Tak třeba - znáté písničku Petra Kotvalda Marilyn? Zajímalo by mě, jaké podpůrné prostředky používal při psaní textu jeho autor, když ze sebe dokázal vypotit takovéhle perly: „Hladká jak slída i když jseš Lída“ nebo „Sněd bych tě celou, když vlasy máš yellow“. Hlava se mi pak definitivně zatočila při „filozofické“ úvaze skupiny Slza: „Na cesty se dát, vpřed se hnát / prsty po mapách / vyplout po vlnách podnětů“.
Není to tak dlouho, kdy jsem se na této platformě vysmíval Michalu Davidovi v glose na účet jeho nového alba Život je náš například za infantilní texty typu „Vzpomínám na první setkání/ten večer jsme šli do kina/naše city byly spontánní/a strašně ses mi líbila“. No, ne že by po dosazení do výše zmíněného kontextu Davidovy texty nějak radikálně stouply. Ale doznávám, že jsem bohužel zjistil, že z toho, co lze na současných komerčních stanicích slyšet, nejsou zdaleka tím nejhorším. A tak se panu Davidovi veřejně omlouvám…
