Článek
Nejprve základní informace. Michal David natočil nové album s novými písněmi po třinácti letech, předchozí se jmenovalo Čas vítězství. Mezi ním a aktuální novinkou vyšla řada živých nahrávek a kompilací. Život je náš je autorské album nejen hudebně, ale z velké většiny i textově - a to je ta tragédie. I kdyby člověk skousnul Davidovu hudbu, která se zde naštěstí odchýlila od někdejšího italo-disca ve prospěch víceméně normálních popových písniček, zpěvákovo veršování ji shazuje hodně hluboko i pod průměr českého středního proudu. Což je skutečně unikátní.
David desku točil v Anglii, prý s muzikanty, kteří doprovázejí Robbieho Williamse, a s producentem Martinem Terefem, který podle vydavatelství a PR agentury Brainzone spolupracoval s Jasonem Mrazem, Jamesem Morrisonem nebo Coldplay. No tak že by zvuk, aranžmá nebo muzikantské výkony nějak praštily do ucha na první poslech, to se rozhodně říct nedá, ale připustíme-li, že posloucháme normální písničky do tuctových rádií, taky na nich nic za uši netahá.
Album začíná písničkou Óooooo (tak se skutečně jmenuje, není to překlep). Na úvod, a pak ještě několikrát, zazní motiv, který připomíná Sun of Jamaica, osmdesátkový hit německé kapely Goombay Dance Band, pak přijde kytarový riff, hudebně je písnička jakýsi retro pop rock, jehož text poněkud připomíná Katapult, což není úplně dobré doporučení. Michal David vypráví o svém radostném životě muzikanta na cestách, jmenuje jedno město za druhým, ve kterých hraje nadšenému publiku a recykluje mj. názvy svých starých hitů („Decibely, Nonstop i Colu dám“)
Jedna z největších textových perel alba přichází v následující baladě Náš cíl. První sloka: „Vzpomínám na první setkání/ten večer jsme šli do kina/naše city byly spontánní/a strašně ses mi líbila/haú haú…“ To je, prosím, veršování jak ze sedmé třídy základní školy. Nebudu spoilovat, jak tenhle napínavý milostný příběh skončí, ale nebojte, Michal David přece nebude zpívat o tom, že ho dívka odmítla.
Píseň číslo tři má název 1000 hvězd a pikantní na ní je, že k ní text napsal Xindl X. Michal David totiž byl v roce 2020 velmi rozezlen, když mu Xindl X přetextoval písničku Colu, pijeme Colu na „covidové“ Roušky, šijeme roušky. Celá věc byla medializována, ale k žádným tahanicím před porotou nedošlo. Byla součástí mimosoudního vyrovnání dohoda, že mu Xindl X, kdysi dávno velmi zábavný písničkář, který už ale léta „vyje s pokleslými popovými vlky“, napíše nějaký text? Možná ano. Anebo je to fór na druhou a Xindl X se chtěl Davidovi jen pomstít slaboduchými slovy tak trochu v duchu Gottova Zůstanu svůj: „Navzdor všem představám/uvnitř stále stejnej Michal zůstávám/kým jsem byl dřív…“ A David tenhle fór neodhalil a zlořečenému Xindlovi skočil na lep.
Prostředek desky je tak nudný, že si na něm ani nelze brousit ostrovtip. Dívka s tváří anděla je založena na milionkrát slyšené melodii a dominantním klavírním a později varhanním doprovodu. Go, go by si klidně mohl vzít jako hymnu nějaký golfový klub, protože nikoho jiného než hráče této hry gentlemanů snad oslovit nemůže, a fanoušky reggae, v jehož rytmu je písnička nahrána, už vůbec ne. No a v Je to k zbláznění se Michal David dělí do veselé melodie se svými depresivními stavy. Variace na „Je to k zbláznění/co si počít mám?/ve svých trablech stále/kráčím dál…“ jsou skoro nekonečné, přitom trvají jen čtyři minuty.
Kdo úmorné songy vydrží, je odměněn. Písničku Je mi líp už Michal David vydal před několika měsíci jako první singl a klip z alba, zní v něm ukulele a celé je to takové letně hopkavé. Zřejmě má jít o parodii života zhýralého umělce, anebo možná skutečný popis Davidova života, to není podstatné. Každopádně „Je mi líp, je mi líp, je mi líp, je mi líp/a lítám si tak nad zemí/nad LA i Dubají/a prožívám svý déjà vu//je mi líp, je mi líp, je mi líp, je mi líp/svý rádio si naladím/a šampáňo si nachladím/a sluchátka si nasadím/je mí líp, je mi líp“ nebo „Na pláži mám svý lehátko/tak zdřímnu si jen nakrátko/pak v moři koupel drobátko“ atd., to už není sedmá, spíš čtvrtá třída základky. Anebo to má být humor.
Pozoruhodná je ovšem pasáž „Na pohovku se usadím/doutník si pěkně ubalím/a v klídku si ho zapálím“. Když byť jen z rychlíku znáte postup výroby doutníků (tolik vzdálený naší představě tabákových listů válených na odhalených stehnech lepých Kubánek), musíte uznat, že pokud Michal David skutečně umí balit doutníky, možná se minul povoláním. Kdyby je dělal skutečně kvalitní, nepochybně by se celý život nemusel potýkat se zápornými recenzemi svého díla.
Člověk by očekával, že postupem času bude album nějak vrcholit. Ale titulní písnička Život je náš je jen hudebně bezzubé mudrování o složitosti světa a žádost o to, abychom jej změnili a byli lepší. No, v tomto případě se posluchač neubrání onomu pořekadlu o zametání před vlastním prahem. Předposlední song Dám ti víc, který jako jediný složil „host“, americký skladatel Jan Fairchild, a otextoval Petr Harazin, je tuctový osmdesátkový popový šlágr, který je sice - v duchu stylu - úplně o ničem, ale aspoň tam za uši netahají nějaké výrazné neumělosti.
Tečka alba se jmenuje Co je pravá láska (což je titul, a nakonec i obsah, jak z kultovní youtubové série Kumšt) a jedná se o duet s Olgou Pytlounovou, známější pod uměleckým jménem Lounová. Pokud je některému posluchači protivný hlas a způsob zpěvu Michala Davida (ano, takových nás bude víc), právě toto je chvíle, kdy zjistí, že může být mnohem hůř. Skoro to vypadá, že s Michalem Davidem žádná jiná zpěvačka nechce nic mít a že Lounová byla jediná možná volba, jinak si nelze její přizvání vysvětlit.
Doposloucháno, dopsáno. Na závěr musím složit alespoň jednu poklonu. Jestli je pravda, že hudební kritici musejí každé album před napsáním recenze poslouchat více než jednou, vůbec jim nezávidím. Je to tvrdé povolání…
Zdroje:
https://brainzone.cz/michal-david-vydava-po-trinacti-letech-autorskou-desku-s-nazvem-zivot-je-nas/
https://musicserver.cz/clanek/75191/michal-david-zivot-je-nas/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Michal_David
