Článek
Na tu písničku si asi vzpomenou i ti, kteří nezažili začátek sedmdesátých let: „Stoupá k nebi letadlo/Stoupá, chystá divadlo/Jeden zlý a krutý pasažér, revolver má//Vstoupí vpředu k pilotům/Žádnou úctu k životům/Křičí: já hned střílím/Změňte směr tam, kam chci já.“ To jsou slova její první sloky, která jasně napovídá, o čem bude řeč.
Únos napsal Petr Janda a textař Zdeněk Rytíř v roce 1973 a vyšla na dosti nepovedeném albu kapely nazvaném Olympic 4 - s dnešním odstupem se dá říct, že z téhle desky v podstatě do dnešních dní obstál jen komiksový obal, jehož autorem byl Kája Saudek. Kromě Únosu, který zůstal stále v povědomí vlivem politických konotací, nepřežila žádná z písniček, které na něm vyšly a Olympic žádnou z nich nemá v repertoáru.
Olympic se totiž nacházel v dost podivné éře své existence. Po nápřahu z konce šedesátých let poněkud ustrnul. Na postu baskytaristy a druhého zpěváka byl Jiří Korn, který si zároveň začal rozvíjet svoji sólovou dráhu, a v rámci kapely měl vedle Jandy autorské ambice také bubeník Petr Hejduk, který stejně jako Korn směřoval k popu (co se plně projevilo po letech, kdy si založil skupinu Balet). Z tohoto nešťastného období se Olympic vymanil až v roce 1978 hardrockovým albem Marathon a po něm následující trilogií Prázdniny na Zemi, Ulice a Laboratoř.
Ale zpět k Únosu. Angažovaný text k písničce nevznikl na objednávku z tzv. vyšších míst, jak by se mohlo zdát. Zdeněk Rytíř jej napsal sám od sebe pod dojmem události z června 1972, kdy deset únosců, snažících se dostat do západního Německa, přinutilo tímto směrem obrátit dopravní letadlo pravidelné linky (česko)slovenské společnosti SlovAir z Mariánských Lázní do Prahy. Což by samo o sobě nemuselo být tak tragické, nebýt toho, že vedoucí únosců Lubomír Adamica během letu zastřelil - paradoxně zřejmě nešťastnou náhodou - kapitána letadla Jána Mičicu.
Všichni, kteří v té době písničku slyšeli, samozřejmě přesně věděli, o čem konkrétně pojednává, a Olympic začala část publika považovat za kolaboranty. Z určitého úhlu pohledu to tak vnímáno být mohlo, protože tehdejší komunistická totalitní moc si z případu samozřejmě udělala svoji „nástěnku“, aby ukázala, jak si lidé, snažící se dostat do exilu, neberou servítky, riskují životy pasažérů a nezastaví se ani před vraždou.
Na druhou stranu z dnešního pohledu - a jsme právě u onoho odlišného vnímání obsahů písní v různých kontextech - vlastně asi všichni budeme souhlasit s tvrzením, že unášet letadla z jakýchkoli důvodů je zločin a vraždit jejich piloty dvojnásobný. Kdyby takovou píseň nějaká světová kapela natočila po tragédii 11. září 2001 (a text by se jí povedl lépe než Zdeňku Rytířovi, který jej objektivně poněkud odflákl), mnozí by jí nejspíš plácali po ramenou, jak angažovaně komentuje aktuální dění.
Ostatně ani Petr Janda nemá potřebu se za písničku donekonečna omlouvat. V roce 2012 řekl: „Řada lidí tehdy utíkala na Západ, mezi nimi i mí kamarádi, takže jsem pro pokusy o nelegální přechod hranic měl pochopení. Považoval jsem ale za naprosto nepřípustné, aby kvůli tomu bezdůvodně umírali nevinní lidé.“
V této souvislosti si ještě připomeňme, že komunistický režim propagandisticky zneužil únosu letadla a vraždy jeho kapitána v jednom z nejodpornějších dílů televizního seriálu 30 případů majora Zemana. V díle Mimikry je událost „zfilmována“, ovšem tak, aby dehonestovala český hudební underground v čele s Plastic People of the Universe - přestože tito muzikanti s událostí z roku 1972 neměli vůbec nic společného.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Olympic#
https://cs.wikipedia.org/wiki/Olympic_4
https://www.lidovky.cz/kultura/olympic-angazovany-unos-nehraje-nechce-jitrit-rany.A120607_174643_ln_kultura_wok
https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/olympic/unos-8710
https://dvojka.rozhlas.cz/unos-nase-pisnicky-nebyly-poplatny-rezimu-byly-jenom-blby-rika-petr-janda-7455946
