Článek
Přestože píseň Folsom Prison Blues vypráví příběh muže, odpykávajícího si trest v zmíněné věznici, její příběh paradoxně začal tisíce kilometrů od tohoto proslulého kriminálu. Johnny Cash ji totiž napsal v roce 1953 během své vojenské služby v tehdejším západním Německu, konkrétně na základně v bavorském Landsbergu. Právě tam ho k sepsání textu inspiroval kriminální film Inside the Walls of Folsom Prison (Ve zdech folsomské věznice) z roku 1951, který syrově líčil drsné podmínky za mřížemi.
Cash, který v té době sloužil u letectva, byl příběhem natolik zasažen, že se rozhodl spojit dva tradiční písňové motivy – vlak a vězení. Ústředním motivem písně je zvuk vlaku, který projíždí kolem věznice, a jehož pískání slouží jako připomínka svobody, která je pro vypravěče nedosažitelná.
Cash tento pocit vyjádřil prostřednictvím postavy vraha, zavřeného na doživotí. A právě zde se objevuje jeden z nejslavnějších a zároveň nejmrazivějších veršů v historii country hudby: „I shot a man in Reno, / just to watch him die“ (Zastřelil jsem chlapa v Renu, / jen abych ho viděl umírat). Na dotazy, proč si vybral právě tento brutální motiv, Cash později odpovídal, že se snažil najít ten nejhorší a nejnesmyslnější důvod k vraždě, jaký si lze představit.
Zajímavé okolnosti provázely i samotné nahrávání původní verze, které proběhlo roku 1955 v legendárním studiu Sun v Memphisu (v němž mj. nahrával vůbec poprvé i Elvis Presley). Protože kapela neměla bubeníka, musel si Cash poradit vynalézavým způsobem: pod struny své kytary si zastrčil kus papíru (někdy se dokonce mluví o dolarové bankovce). Tím vytvořil suchý, šustivý zvuk, který připomínal rytmus jedoucího vlaku a stal se jeho poznávacím znamením.
Skladba však nebyla zcela původní, co se týče melodie a části textu. Cash se nechal výrazně inspirovat starší písní skladatele Gordona Jenkinse, což v sedmdesátých letech vedlo k soudnímu sporu. Cash nakonec musel vyplatit odškodné ve výši 75 000 dolarů, ale k autorství se otevřeně přiznal s tím, že v době psaní vůbec nepředpokládal, že by se někdy mohl stát profesionálním hudebníkem.
Skutečný milník pak přišel v roce 1968, kdy Cash nahrál živé album přímo ve věznici Folsom; celá událost je mimochodem dobře ztvárněna v životopisném filmu o Cashovi Walk The Line z roku 2005. Atmosféra byla tehdy hodně napjatá a nahrávka obsahuje i bouřlivý potlesk trestanců právě po verši o vraždě v Renu. Některé historické prameny ovšem uvádějí, že tento potlesk byl do záznamu přidán až později ve studiu, protože vězni se během koncertu báli projevovat přílišné nadšení, aby je dozorci nepotrestali.
V českém prostředí se píseň objevila v roce 1971 díky skupině Greenhorns a textaři Honzovi Vyčítalovi. Vyčítal, který byl známý svou schopností převést americké písně do českého kontextu, se nesnažil o doslovný překlad. Zatímco u Cashe hraje hlavní roli krutý čin v Renu, česká verze se více soustředí na pocit izolace a kontrast mezi volností vlaku a tíhou vězeňské cely.
Zároveň se Vyčítal neudržel a pokusil se celý příběh na několika místech trochu odlehčit, až na hranici jemné parodie, zejména verši „místo jako kočka já utíkám jak slon“ a finále „pravdu měla máma, radila: ‚Nechoď s tou holkou!‘ / a taky mně říkala: 'Nehraj si s tou pistolkou!'“. Takové obrazy by Cashův originál spolehlivě pohřbily, čeští posluchači zvyklí na nadsázku v písničkách Greenhorns, je ale přijali bez problémů.
Pro Čechy v době normalizace vůbec měly písničky této kapely zvláštní váhu, protože country hudba pro ně představovala symbol dálky a svobody, která byla v reálném životě těžko dosažitelná. Hlasem této písně se stal Michal Tučný, který jí dodal svůj typický projev spojující syrovost s vřelostí. Nahrávka vyšla u vydavatelství Supraphon a okamžitě se stala v rámci tehdejší vlny zájmu o country hudbu hitem.
Píseň se navíc velmi rychle stala součástí trampského repertoáru a prakticky zlidověla u táborových ohňů. Nepochybně i proto, že Cashe znalo sice hodně lidí, ale málokdo tehdy uměl anglicky, aby si písničku mohl zazpívat v originále. Úspěch písně byl natolik trvalý, že ji Michal Tučný zpíval i po osamostatnění po celou svou kariéru a dodnes je považována za jeden ze základních pilířů nejen české country, ale populární hudby vůbec.
Folsom Prison Blues je samozřejmě obrovským globálním hitem. V Americe samozřejmě patří ke klasickým country standardům a nazpíval ji kdekdo. Zajímavý je ale přesah do zemí, z nichž některé jsou pro nás skutečně exotické. V Asii si píseň získala pozornost například v Koreji, kde ji umělkyně Luna Lee hraje jako instrumentálku na tradiční nástroj gayageum, což je druh citery.
V Japonsku se písni věnovali umělci jako Katsuhiko Kobayashi nebo Tomi Fujiyama, kteří tamní publikum s country hudbou seznamovali už od padesátých let. Existuje také mexická verze od legendární skupiny Los Tigres Del Norte, která svou variantu nahrála přímo ve věznici Folsom v roce 2019, aby upozornila na aktuální sociální témata. Seznam jazyků, do kterých byl text přeložen pro různé příležitosti, zahrnuje i hindštinu, thajštinu, polštinu nebo dokonce svahilštinu.
Další články o českých verzích zahraničních hitů (výběr):
Zdroje:
https://www.historyhit.com/culture/1968-johnny-cash-records-folsom-prison/
https://en.wikipedia.org/wiki/Folsom_Prison_Blues
https://ig.ft.com/life-of-a-song/folsom-prison-blues.html
https://www.headliner.cz/novinky/jak-johnny-cash-ukazal-americe-prostrednicek-a-inspiroval-michala-tucneho
https://en.wikipedia.org/wiki/Johnny_Cash
https://plzen.rozhlas.cz/tenkrat-v-ctyricatom-patom-8692338
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Vy%C4%8D%C3%ADtal
https://pisnicky-akordy.cz/greenhorns/blues-folsomske-veznice
https://www.whosampled.com/Johnny-Cash/Folsom-Prison-Blues/
