Článek
Autory písničky jsou Britové Nicky Chinn a Mike Chapman, kteří v sedmdesátých letech sázeli jeden hit za druhým. Jejich prvotní inspirací pro vznik tohoto hitu nebyla žádná Alenka, ale píseň Sylvia's Mother od americké skupiny Dr. Hook. Autoři chtěli vytvořit podobně laděný příběh o nenaplněné lásce k dívce, která právě odchází ze života hlavního hrdiny.
Ačkoliv si většina lidí jako prvního interpreta písničky asi vybaví britskou skupinu Smokie, nebyli to oni, kdo píseň nahrál jako první. Úplně původní verzi vydalo v roce 1972 australské trio New World pod názvem Living Next Door to Alice. V jejich podání šlo o jemnou písničku, která sice v Austrálii trochu zabodovala, ale světovosti se nedočkala.
Ta nastala až v listopadu 1976, kdy se jí chopili právě Smokie s nezaměnitelným hlasem Chrise Normana. Udělali z ní rockovější baladu a okamžitě s ní dobyli hitparády v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Norsku i Nizozemsku.
Tady se ale dostáváme k největší české zajímavosti: Karel Zich totiž svou Alenku nahrál už v únoru 1973. To znamená, že česká verze spatřila světlo světa o celé tři roky dříve než ta od Smokie. Zich a jeho tým totiž sledovali světové trendy tak pozorně, že si všimli už té původní australské nahrávky a okamžitě v ní vycítili potenciál. Pro Karla Zicha, který tehdy právě začínal svou sólovou dráhu po odchodu ze Spirituál kvintetu, to byl naprosto klíčový okamžik.
O to, že se z písně stal u nás doslova kult, se postaral textař Zdeněk Rytíř. Ten udělal skvělý tah – úplně opustil původní anglický text o sousedce Alici, se kterou hrdina žil čtyřiadvacet let dům vedle domu a nikdy jí nevyznal lásku. Rytíř namísto toho využil pohádkový motiv Alenky v říši divů.
V jeho podání se z písně stal snový příběh o listonošovi s plnou brašnou, který marně hledá adresu neznámé dívky a představuje si její úžas, až si bude číst jeho poselství. Tento romantický a lehce záhadný obraz v českém prostředí rezonoval mnohem víc než prostá historka o sousedce.
Úspěch u posluchačů byl okamžitý a trvalý. Karel Zich, kterému se pro jeho hlas a styl často přezdívalo „český Elvis“ (čemuž se zpěvák vůbec nebránil a sám řadu „elvisovek“ zpíval), prodal během své kariéry přes milion desek a Alenka v tom hrála zásadní roli.
Kritika v té době oceňovala především Zichův kultivovaný projev a to, jak dokázal píseň postavit na své vynikající hře na dvanáctistrunnou kytaru, kterou dobře znalu jeho posluchači už od dob působení ve Spirituál kvintetu. Píseň se stala tak populární, že se Zich v anketě Zlatý slavík během jediného roku vyšvihl ze 101. místa až na dvanáctou příčku a brzy se zabydlel v první desítce.
Píseň ale nežila jen v angličtině a češtině. Její mezinárodní stopa je obrovská a zahrnuje i velmi exotické mutace. Například v Německu s ní pod názvem Tür an Tür mit Alice uspěl Howard Carpendale, ve Francii ji pod jménem La Porte d'en face zpíval Sacha Distel a ve Finsku ji znají v podání Kariho Tapia.
Existuje dokonce i japonská verze, kterou vydali samotní Smokie speciálně pro tamní trh pod názvem Alice wa koibito. Píseň si ale přivlastnili i Maďaři jako Drága Alice nebo Norové, kteří ji dokonce v jedné verzi předělali na humornou oslavu svých rychlobruslařů.
Další nečekaný zvrat přišel v polovině devadesátých let, kdy se ze starého hitu stala drsná hospodská vyřvávačka. V jedné nizozemské kavárně jménem Gompie totiž DJ pravidelně ztišoval hudbu v refrénu, aby se hosté mohli nahlas zeptat: „Alice? Kdo je sakra Alice?“.
Nápadu se chopil producent Rob Peters a nahrál s projektem Gompie verzi, která s tímto popěvkem nazvaným Alice, who the X is Alice (přičemž ono X zastupuje onen velmi explicitní anglický vulgarismus) znovu dobyla evropské žebříčky. Aby Smokie nezůstali pozadu, nahráli tuhle novou verzi se sprostými slovy znovu, tentokrát s komikem Royem Chubbym Brownem, a byl z toho opět obrovský hit.
Karel Zich se této divoké vlně parodií vyhnul a svou Alenku zpíval dál v její původní, čisté podobě. I po jeho předčasném odchodu v roce 2004 zůstává tato skladba jedním z nejhranějších českých hitů sedmdesátých let.
Další články o českých verzích zahraničních hitů:
Zdroje:
