Článek
Pavel Kopta se narodil 11. září 1930 v Praze do rodiny, kde slovo a příběhy měly výsadní postavení. Jeho otec Josef Kopta byl známým spisovatelem a novinářem, který prošel prvoválečnými legiemi a patřil k okruhu Čapkových Pátečníků. Jeho nejslavnější román Hlídač č. 47 byl hned třikrát zfilmován, zatím naposledy v roce 2008 s Karlem Rodenem v hlavní roli.
V Koptově vile na pražské Hanspaulce bylo specifické intelektuální prostředí. Mladý Pavel Kopta měl původně i výtvarné ambice a docházel do ateliéru malíře Františka Tichého, ale politické změny po roce 1948 tyto plány pozměnily. Po gymnáziu, které dokončil v roce 1949, se vydal k filmu, kde deset let působil jako asistent režie v barrandovských studiích.
Spolupracoval například na vzniku takových děl, jako byla pohádka Byl jednou jeden král s Janem Werichem v hlavní roli nebo poetický snímek režiséra Františka Vláčila Holubice. Tato filmařská zkušenost byla pro Koptovu budoucí tvorbu zásadní, protože ho naučila vnímat text jako sled obrazů, jako malý film uzavřený do několika minut hudby.
První texty začal psát už během studií pro svého blízkého přítele Jiřího Šlitra. Historicky první společnou písní byla skladba Prachy kulatý, jejíž text se prý po letech našel na útržku notového papíru. Skutečný zlom v jeho kariéře však přinesla atmosféra konce padesátých let a vznik divadel malých forem.
Kopta stál u zrodu Reduty a později Divadla Na zábradlí, kde začal psát pro Ljubu Hermanovou. Právě pro ni vytvořil repertoár, který z ní udělal první dámu českého šansonu. Mezi lidmi tehdy dokonce zlidověla jeho píseň Já mám ráda políra, kterou mnozí považovali za starou lidovku.
Nejdůležitější kapitolu Koptova profesního života však tvoří spolupráce s Hanou Hegerovou. Setkali se na konci padesátých let a Kopta se postupně stal jejím dvorním textařem. Jejich vztah byl založen na vzájemném respektu, ale i na velké náročnosti. Hegerová byla při schvalování textů neústupná a neváhala mu rozpracované verše vracet, což Koptu, který byl v práci velmi rychlý a suverénní, někdy přivádělo doslova k šílenství.
Výsledkem této přísnosti ale byla díla, která v české hudbě nemají obdoby. Společně se Šlitrem pro ni napsali slavný šanson Dnes naposled, ke kterému se později přidaly další pilíře jejího repertoáru jako Černá Jessie nebo Já ráda vzpomínám.
Součástí Koptovy tvorby pro Hegerovou je také jeho práce s francouzskými originály. Ačkoliv vytvořil ty nejznámější české verze světových šansonů, sám francouzsky vůbec neuměl. Nechával si vypracovat doslovné překlady, ze kterých pak díky svému citu pro jazyk a atmosféru tvořil svébytné české básně.
Takto vznikla legendární Lásko prokletá, což byla původně píseň Jacquesa Brela Ne me quitte pas. Kopta ji přebásnil jako příběh o osudové a ničivé lásce, který v podání Hegerové naprosto uhranul publikum. Podobně citlivě přistoupil k písni Milord od Edith Piaf nebo k Brelově skladbě Lásko má (La chanson des vieux amants).
Koptův talent se však zdaleka nevyčerpával jen v šansonu. Dokázal napsat slova pro ty nejpopulárnější hity, které zná v podstatě každý. Jeho rukopis nese například titulní píseň Saxana z filmu Dívka na koštěti, kterou nazpívala Petra Černocká, nebo parodický hit Whiskey, to je moje gusto z Limonádového Joea.
Psal také pro Karla Gotta, kterému otextoval Srdcového krále nebo českou verzi diskotékového hitu Babylon, původně od skupiny Boney M. Jeho jméno figuruje i u úvodních písní filmů jako Pane, vy jste vdova! nebo Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Řadu jeho textů mají ovšem v repertoáru i bluesoví a jazzoví zpěváci Peter Lipa (kterému zpěv češtiny nedělá potíže) nebo Jan Spálený.
V soukromí byl Pavel Kopta mužem s vytříbeným vkusem, který miloval Prahu, rybaření a vaření. Jeho syn Václav Kopta, dnes známý herec a hudebník, vzpomíná, že otec byl sice laskavý, ale dokázal se také rychle rozčilit. Mezi ním a Hanou Hegerovou panovalo i osobní přátelství, které mělo humorné podtóny.
Zpěvačka prý milovala jeho domácí utopence natolik, že pro ni musel připravovat speciální dávky, a trefně o něm říkala, že jako kuchař je možná ještě lepší než jako textař. Tato neformální stránka jeho osobnosti však byla v kontrastu s vnitřními boji, neboť Kopta trpěl depresemi.
Pavel Kopta zemřel předčasně 21. srpna 1988 ve věku nedožitých osmapadesáti let. Osudným se mu stalo selhání srdce, ke kterému pravděpodobně přispělo vyčerpání z náročné rekonstrukce chalupy v Libochovicích. Přestože se nedožil změn po roce 1989, jeho dílo zůstalo trvalou součástí české kultury.
Mnoho jeho textů vyšlo i knižně ve sbírkách jako Piš, Lov motýlů nebo Abeceda. Syn Václav, který je nejen popoulární herec, ale také muzikant, vynikající pianista, dodnes hlídá jeho odkaz.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_Kopta
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Kopta
https://www.jiri-suchy.cz/pavel-kopta/
https://slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1049
https://www.kinobox.cz/osobnosti/36310-pavel-kopta
https://www.fdb.cz/osobnost/17300-pavel-kopta
https://plzen.rozhlas.cz/uz-rok-s-nami-neni-kralovna-ceskeho-sansonu-hana-hegerova-8708319
https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_p%C3%ADsn%C3%AD_Hany_Hegerov%C3%A9
https://cs.wikipedia.org/wiki/L%C3%A1sko_proklet%C3%A1
https://www.super.cz/clanek/celebrity-otec-vaclava-kopty-napsal-saxanu-i-lasku-prokletou-nicily-jej-deprese-dorazilo-chalupareni-1239680
