Článek
Zatímco každý z nás by asi z hlavy dal dohromady melodii a podstatnou část textu, a písnička patří k základní výbavě skoro každého amatérského kytaristy, málokdo z nás ví, že historie originálu a jeho vyznění je radikálně odlišné od českého. Původní verze se jmenovala Jailer, Bring Me Water (Žalářníku, dones mi vodu) a jejím autorem byl všestranný americký umělec Bobby Darin.
Ten ji napsal v roce 1961, v období, kdy hledal inspiraci v kořenech americké hudby, jako je folk a gospel. Nahrávka vznikla pod dohledem slavného producenta Ahmeta Erteguna a Darin se v ní nepředstavil jen jako zpěvák, ale také jako klavírista.
Původně šlo o syrový příběh vězně, který při těžké práci trpí žízní a vzkazuje sbohem své dívce. Píseň vyšla v roce 1962 jako „béčková“ strana singlu a nikdo tehdy netušil, že se z ní stane celosvětový evergreen.
Skutečný globální rozmach skladbě zajistil až zpěvák Trini Lopez, který ji v roce 1963 zařadil na své legendární album nahrané živě v hollywoodském klubu PJ's. Lopezova verze, doprovázená tleskáním publika a energickou kytarou, proměnila vězeňské blues v nespoutaný hit, který se bleskově šířil Evropou i Asií.
Skladba se tak dočkala mnoha mezinárodních podob. V Německu, Nizozemsku či Itálii se Lopezovy nahrávky držely na předních příčkách hitparád. Existuje dokonce i japonská verze od Johnnyho Tillotsona, který byl v této zemi nesmírně populární a píseň nahrál přímo pro tamní trh. Tato mezinárodní popularita svědčí o tom, jak univerzálně chytlavá byla Darinova melodie.
Do Československa přinesl melodii dirigent Josef Vobruba, který ji nabídl Waldemaru Matuškovi. O text se postaral dvorní Matuškův textař Ivo Fischer. Ten nebyl zastáncem doslovných překladů. Traduje se, že když dostal za úkol napsat text, podíval se z okna své pracovny a uviděl dozrávající ovoce, což mu dalo nápad na příběh o letním setkání a věrnosti k „malé Gracy“.
Fischer celkem logicky usoudil, že vězeňská tematika, alespoň tak, jak je pojata v originále, by u nás v té době nebyla tak úspěšná, a tak vytvořil český kovbojský song s nádechem humoru a Matušku stylizoval do jeho snad nejoblíbenější a nejautentičtěji působící role svobodomyslného tuláka.
Skladba se stala okamžitým hitem a vítězila v rozhlasové hitparádě Houpačka manželů Černých. V anketě Zlatý slavík se Matuška i díky tomuto hitu držel na absolutním vrcholu a svedl těsný souboj o prvenství s Karlem Gottem.
Po roce 1968 získala píseň pro mnoho lidí další rozměr – stala se symbolem touhy po volnosti a úniku z šedi režimu. Fischerovy texty plné dálek fungovaly jako jakési okno do jiného světa. Osud písně se však dramaticky změnil v roce 1986, kdy Waldemar Matuška emigroval do USA.
Totalitní moc na to reagovala tvrdě: Matuškův hlas musel zmizet z éteru, desky byly stahovány z prodejen a zpěvák se stal „osobou neexistující“. Tento zákaz postihl i Iva Fischera, pro kterého Matuškův odchod znamenal profesní i finanční katastrofu. Navzdory cenzuře však píseň žila dál na soukromých nahrávkách a u trampských ohňů.
Další články o českých verzích zahraničních hitů (výběr):
Lásko, voníš deštěm. Black Sabbath ji nehráli, Rottrová si ji zamilovala, z Nohavici udělala textaře
Zdroje:
https://www.bobbydarin.net/jailer.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Bobby_Darin
https://en.wikipedia.org/wiki/Trini_Lopez
https://news.headliner.cz/novinky/textari-ivo-fischer-slavna-slova-pro-waldemara
https://program.rozhlas.cz/jo-tresne-zraly-legendarni-bard-waldemar-matuska-oslavil-90-8772304
