Článek
Život Jima Čerta by vydal na román, a to pravděpodobně velmi temný a rozporuplný. František Horáček, jak znělo jeho občanské jméno, nebyl jen obyčejným písničkářem. Byl člověkem, který v sobě spojoval mimořádný hudební talent s morálním selháním, jež v dějinách české kultury nemá příliš mnoho obdob.
Reakce na jeho odchod byly přesně takové, jaký byl jeho život po roce 1989 – hluboce rozpolcené. Zatímco jedna část veřejnosti vzpomínala na jeho syrové písně, které v dobách hluboké totality dávaly lidem pocit svobody, ta druhá nemohla a nechtěla zapomenout na stín udavačství, který nad ním neúprosně visel.
Jim Čert se narodil v roce 1956 v Praze, ale jeho cesta k hudbě nebyla úplně přímočará. Vyučil se soustružníkem pro chrudimskou Transportu, což byla zkušenost, která mu dodala punc autenticity. Postava „mistra z Transporty“ se ostatně později stala pevnou součástí jeho písňového světa.
Hudební talent se u něj projevoval od dětství. Chodil do hudební školy a hudebně se dále vzdělával i soukromě, což z něj v komunitě undergroundu, kde většina muzikantů byli spíše samouci, dělalo výjimečného hráče. Svou první píseň složil už ve třinácti letech a jeho vyvoleným nástrojem se stal akordeon.
Na undergroundové scéně se začal objevovat na konci sedmdesátých let. Jeho projev byl natolik energetický a syrový, že se mu brzy začalo přezdívat „Jim“ – prý podle Jima Morrisona z Doors – a „Čert“ pro jeho nezkrotnou povahu a démonický styl zpěvu. Stal se ikonou zakouřených hospod a soukromých bytových koncertů a oslav.
Čertův repertoár byl neuvěřitelnou směsí: na jedné straně zpíval úpravené lidovky a hospodské odrhovačky, ve kterých pro vulgarismus nešel daleko, na straně druhé výborně zhudebňoval poezii Bohuslava Reynka nebo Andreje Stankoviče.
Naprostým unikátem pak byl jeho vztah k dílu J. R. R. Tolkiena. V době, kdy byla Středozemě pro většinu lidí jen těžko dostupnou literární exotikou, Jim Čert dokázal její mýty ve verších zasadit do hypnotických melodií harmoniky. Mordor v jeho podání nebyl jen fiktivní zemí, ale srozumitelnou metaforou pro totalitní šedivost tehdejšího Československa.
Jenže právě v tomto období, kdy se stal miláčkem undergroundových „mániček“ a disentu vůbec, se začala odvíjet i druhá, mnohem temnější část jeho života. V červnu 1979 podepsal v Hradci Králové spolupráci se Státní bezpečností pod krycím jménem Akord. Dokumenty z archivů později ukázaly, že nešlo o žádné pasivní informátorství pod nátlakem.
Jim Čert byl aktivním a výkonným agentem, který za své služby pobíral peníze a různé výhody. Jen za první rok spolupráce předal tajné policii 126 zpráv. Když se později přesunul do Prahy, jeho krycí jméno se změnilo na Homér a on se infiltroval do nejužšího jádra undergroundu.
Nejobtížněji se mu odpouštělo konkrétní lidské neštěstí. Na základě jeho informací byl sledován a následně na osmnáct měsíců uvězněn kameraman a disident Michal Hýbek. Skutečnost, že za udávání přátel bral peníze a poukázky na nedostatkové oblečení, zasadila jeho pověsti po revoluci ránu, ze které se už nikdy zcela nevzpamatoval.
Když se po roce 1989 pravda o jeho dvojím životě provalila, komunita, kterou pomáhal budovat, ho v podstatě zavrhla. V roce 1991 proto Jim Čert zvolil odchod do USA. Usadil se v San Franciscu, kde se pokusil o jakýsi „život po životě“. Založil rockovou kapelu Life After Life, ve které s ním hrál i legendární bubeník Erno Šedivý.
Kapela slavila v Americe na nezávislé scéně nebývalé úspěchy, její unikátní zvuk zaujal i takové osobnosti, jako byl Jello Biafra z kultovních Dead Kennedys. Americké období bylo pro Jima Čerta uměleckou rehabilitací, minulost ho pronásledovala i přes oceán. Po návratu do Česka v polovině devadesátých let už nikdy nedosáhl své dřívější popularity.
V roce 2007 ovšem udělal Jim Čert krok, ke kterému se mnoho jiných spolupracovníků StB nikdy neodhodlalo – na popud Ivana Martina Jirouse se veřejně omluvil. V dopise médiím přiznal, že ublížil mnoha lidem i sám sobě, a vyjádřil hlubokou lítost, přestože věděl, že některé věci nelze vzít zpět.
Tato omluva byla vnímána různě. Pro některé byla projevem odvahy a pokání, pro jiné jen prázdným gestem po letech zapírání. Naproti tomu Ivan Martin Jirous, vůdčí postava undergroundu, Čerta jednoznačně nezatratil. Uvěřil, že Čert si svůj trest odpykává už zaživa v podobě izolace a opovržení, a jako katolík odmítal vynášet definitivní soudy.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jim_%C4%8Cert
https://fantasy-scifi.net/jrr_tolkien/hudba/hudba.php?cl=110
https://cs.wikipedia.org/wiki/Michal_H%C3%BDbek
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/archiv/krome-kundery-se-s-komunistickou-policii-zapletli-i-nohavica-jim-cert-kanyza-ci-neckar-160559
https://www.moderni-dejiny.cz/clanek/underground-spolecenstvi-invalidnich-sourozencu/
https://plus.rozhlas.cz/starek-cunas-studentum-rikam-aby-si-nenechali-sahnout-na-svobodu-internetu-jinak-9562933
https://domaci.hn.cz/c1-20503060-pisnickar-cert-se-omluvil-za-spolupraci-s-stb
https://news.headliner.cz/novinky/zemrel-jim-cert-hvezda-undergroundu-zhasla-kdyz-vysla-najevo-spoluprace-s-stb
https://cnn.iprima.cz/show-time/zemrel-frantisek-horacek-alias-jim-cert-504576
