Článek
Na lokální moravskoslezské hudební scéně se Pepa Streichl objevil na konci šedesátých let. Psal vlastní písničky pod vlivem Boba Dylana nebo našeho Vladimíra Merty, větší popularity se mu dostalo až na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Vedle toho vykonával nejrůznější civilní povolání, zpravidla taková, která byla nepříliš závislá na pravidelné docházce. Takové práce vyhledávali za minulého režimu všichni umělci, aby měli „razítko v občance“, něco si přivydělali, ale zároveň měli čas tvořit vlastní dílo a prezentovat je před lidmi.
„Makal jsem jako vulkanizér, řidič náklaďáku, měřil jsem vodu ve studních, uklízel jsem v Praze chodníky, opravoval gumové hračky a lehátka, byl jsem kulisák a rekvizitář v ostravské televizi, pak skoro rok posunovač na dráze (vydělával jsem na kvalitní kytaru), tam jsem první noční šichtě vykolejil devět nákladních železničních vozů, no a samozřejmě jsem dělal i topiče v ostravském kině Vesmír,“ vzpomínal v roce 2012 v hudebním časopise Crossroads Pepa Streichl.
Streichl se přátelil s Milanem Kaplanem, ostravským hudebním organizátorem, který pořádal v kulturním domě v Porubě tehdy proslulý festival Folkový kolotoč. Streichl na něm často hrával a v roce 1982 vytáhl do svého bloku na pódium jako hosta Jaromíra Nohavicu, který byl tehdy znám pouze jako autor textů pro Marii Rottrovou a další ostravské zpěváky.
„Rozhodl jsem se, že ho vezmu s sebou a svůj čas na vystoupení zkrátím. Říkal jsem si, že jsem Ostravák, jsme v Ostravě a lidé tady moji tvorbu beztak znají,“ vyprávěl Streichl tři roky před smrtí magazínu e15. Nohavicovo vystoupení působilo jako blesk z čistého nebe. Je jisté, že na Nohavicově sólovém nástupu na scénu tak, jak se odehrál, měl Streichl zásadní roli.
Oba písničkáři a blízcí přátelé pak spolu absolvovali řadu koncertů jako dvojice. V jednu chvíli Nohavica „vracel“ Streichlovi gesto z Folkového kolotoče na svých koncertech, když měl Streichl dočasný zákaz činnosti, a zval jej jako svého hosta. Dohromady ale působili jako bratři. „Odehráli jsme na sedm stovek společných koncertů. Jednou jsme to počítali a zjistili jsme, že Nohavica byl se mnou víc dnů v roce, než se svojí manželkou,“ vzpomínal Streichl v e15.
Společně se také Nohavica a Streichl vydali na Festival nezávislé kultury do polské Wroclawi, kde se sešlo kolem desítky českých i exilových písničkářů, mimo jiné Karel Kryl, Jaroslav Hutka, Vlasta Třešňák, Svatopluk Karásek, Vladimír Veit, Pavel Rímský, Pepa Nos či Pavel Dobeš. Festival se odehrál pouhé dva týdny před začátkem sametové revoluce. Tehdy ještě nikdo netušil, že dva muži na pódiu, právě Nohavica a Streichl, mají jedno tajemství, které po prozrazení zásadně ovlivní vztah kolegů i některých posluchačů k nim.
Jaromír Nohavica o okolnostech své spolupráce se Státní bezpečností mluví spíš v hádankách, a to je právě to, co mu mnozí vyčítají (nikoli samotný podpis, který mohl být dosti bezohledným způsobem vynucen, jako v jiných případech). Pepa Streichl byl o témže stínu na svém životě ochoten hovořit bez skrupulí.
Časopisu Crossroads řekl: „Asi jsem byl první písničkář v ČSSR, který byl oficiálně odsouzen za písničku. Citace z Rozsudku jménem republiky: Je vinen, že dne 11. 8. 1969 před více vojáky svého útvaru zpíval píseň, kterou sám složil a která svým obsahem hanobila Svaz sovětských socialistických republik, tedy veřejně hanobil některý stát světové socialistické soustavy, tím spáchal trestný čin podle paragrafu 104 trestního zákona. Konec citace.“
A problém vysvětlil: „Zpíval jsem v první sloce o tom, jak pavouk křižák chytil mouchu a jak ji vysává, druhá sloka byla o křižácích versus husitech a ve třetí sloce byl text: Nyní zas po letech dlouhých vtrhli k nám křižáci, místo křížů měli hvězdy, byli to bratři Rusáci. No a tak se stal ze mě protestní zpěvák. Odsouzen jsem byl 17. října 1969 a dostal 4 měsíce. A od té chvíle jsem byl v hledáčku těch, z kterých jsem se v roce 1978 posral. Stydím se za to!“
Je zcela jasně patrné, že podpis spolupráce kolegové Pepovi Streichlovi odpustili. Když v roce 2013 zemřel, na jeho pohřbu se objevila řada hudebníků, písničkářů či literátů, kteří by měli sami tisíc důvodů zemřelému jeho selhání vyčítat. Zároveň ale dobře věděli o jeho výčitkách, které nepochybně přispěly k jeho předčasnému úmrtí v pouhých nedožitých 64 letech. Jakou roli v tom sehrály následky mrtvice, kterou utrpěl v 90. letech a po níž se musel učit znovu mluvit, tedy i zpívat, a hrát na kytaru, asi nikdo nezjistí.
Zdroje:
https://www.idnes.cz/ostrava/zpravy/ostrava-se-loucila-s-bluesmanem-pepou-streichlem.A130819_171319_ostrava-zpravy_jog
https://www.idnes.cz/kultura/hudba/zemrel-pepa-streichl.A130812_134955_hudba_ob
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pepa_Streichl
https://www.e15.cz/magazin/nohavica-pribeh-muze-co-si-jen-drnkal-v-zakulisi-u-zasob-s-rumem-851918
Crossroads 2/2012 (tištěný časopis)
