Článek
V červnu roku 1965 se Bob Dylan vrátil vyčerpaný z náročného turné po Anglii. V té době byl natolik znechucený svou kariérou a tlakem okolí, že vážně uvažoval o odchodu z hudební scény. Své pocity si začal zapisovat jako jakýsi surový literární proud, který sám později popsal jako „dlouhý proud zvratků“ o délce deseti až dvaceti stran. Původně vůbec neplánoval, že by z tohoto textu měla vzniknout píseň; vnímal ho spíše jako základ pro román nebo divadelní hru.
Zlom nastal ve chvíli, kdy si sedl ke klavíru a začal rytmizovat ústřední otázku o tom, jaké to je být bez domova. Dylan v rukopisech experimentoval s různými rýmy, a dokonce zvažoval, že do textu zakomponuje jméno Al Capona. Nakonec materiál zkrátil na čtyři sloky a refrén, čímž vznikla skladba, která se stala symbolem proměny jeho tvorby od čistého folku k rockovému zvuku.
Nahrávání proběhlo v polovině června 1965 v New Yorku a provázela ho řada náhod. Rozhodující zvuk písni dodal mladý hudebník Al Kooper, který v nahrávacím studiu původně vůbec neměl hrát. Když si však všiml volných varhan, přemluvil producenta, aby ho nechal zkusit doprovod, přestože na tento nástroj neuměl příliš dobře.
Kooperův improvizovaný varhanní part, který se v nahrávce místy mírně opožďuje za rytmem, se nakonec stal jedním z nejznámějších prvků celé skladby. Tato scéna je mimochodem výborně zachycena v hraném filmu Bob Dylan: Úplně neznámý z roku 2024, kde písničkáře hraje Timothée Chalamet.
Vydavatelství Columbia Records mělo zpočátku velké obavy z délky písně, která přesahovala šest a půl minuty, což bylo pro tehdejší rádia nezvyklé. Přesto se nahrávka stala obrovským hitem, který ukázal, že populární hudba může nést hluboké a složité poselství.
Do českého prostředí se tato skladba dostala především díky textaři Zdeňku Rytířovi a zpěvákovi Petru Kalandrovi. Rytíř byl celoživotním obdivovatelem Boba Dylana a text přeložil už v šedesátých letech. Obsahově se držel maximálně autorova originálu, místy použil přímo doslovné verše, avšak namísto překladu anglického výrazu pro „valící se kámen“, v přeneseném významu „tulák“, zvolil v podstatě původně biblický obraz solného sloupu, který odkazuje na postavu Lotovy ženy, jež zkameněla při pohledu zpět na zkázu Sodomy.
Rytířův text byl pro Petra Kalandru ideálním materiálem. V mládí žil nějakou dobu v USA, takže měl k bluesové a folkové tradici velmi blízko. Jeho interpretace není útočná jako Dylanova, ale spíše melancholická a vypravěčská. Písničku hrával Kalandra už v šedesátých letech, kdy tvořil duo s Jaroslavem Hutkou (na Hutkových webových stránkách si lze ranou nahrávku z této doby poslechnout), měl ji v repertoáru i jako člen folkrockové skupiny Marsyas i při nejrůznějších jam sessionech, ale její první oficiální nahrávka vznikla až v roce 1988 v době jeho členství ve skupině ASPM a vyšla o rok později na albu Vytopená dáma.
Kalandra do písně vložil vlastní nezaaměnitelný prožitek a Rytířův text je v českém jazyce naprosto přirozený - rozhodně patří mezi jeho nejlepší díla, alespoň coo se týče českých verzí zahraničních písní. Zatímco Dylanův originál vyjadřuje hněv, Kalandrovo podání zdůrazňuje spíše smutek. Skladba se stala trvalou součástí Kalandrova repertoáru i po odchodu z ASPM a její tradici udržuje i dlouho po jeho předčasné smrti v roce 1995 skupina jeho bývalých spoluhráčů Blues Session, jež má Solnej sloup stále v repertoáru.
Univerzálnost příběhu písně potvrzuje i množství verzí v dalších jazycích, někdy i docela bizarních. V Rakousku ji Wolfgang Ambros nazpíval ve vídeňském nářečí pod názvem o samotě jako kámen. V sousedním Německu skupina BAP využila kolínský dialekt, což písni dodalo syrový pouliční charakter. Italská skupina Articolo 31 vytvořila moderní úpravu, která kombinuje ukázky z Dylanova původního hlasu s italským rapem.
Zajímavé ohlasy má píseň i v asijských a exotičtějších kulturách. V Indii ji nazpívala světově proslulá zpěvačka Susheela Raman v pomalém tempu s vlivy tamních duchovních tradic. Další indičtí hudebníci z oblasti Bengálska nebo pouštního Rádžasthánu adaptují Dylanovy myšlenky s využitím tradičních nástrojů, jako je flétna nebo jednostrunná ektara. Existují také čínské studie, které podrobně rozebírají, jak v mandarínštině zachovat zvukovou stránku textu a jeho rytmické cítění.
V Izraeli vznikla nahrávka od umělce vystupujícího pod jménem Hebrew Rogers, který skladbu pojal ve stylu soulu a funku. V Rusku zase píseň získala temnější nádech v podání tamního undergroundového umělce Jegora Letova. V Japonsku byla popularita skladby tak velká, že když tam Dylan v roce 1978 poprvé koncertoval, jeho osm vystoupení v hale Budokan bylo zcela vyprodaných a provázel je mimořádný zájem celostátních médií. Ostatně, sestřih těchto koncertů se stal základem pro jedno z jeho nejslavnějších živých alb.
Další články o českých verzích zahraničních hitů (výběr):
Lásko, voníš deštěm. Black Sabbath ji nehráli, Rottrová si ji zamilovala, z Nohavici udělala textaře
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Like_a_Rolling_Stone
https://www.biography.com/musicians/bob-dylan-like-a-rolling-stone-origin
https://www.history.com/this-day-in-history/june-16/bob-dylan-records-like-a-rolling-stone
https://musicserver.cz/clanek/63415/petr-kalandra-aspm-1982-1990/
https://www.covermesongs.com/2021/05/five-good-covers-like-a-rolling-stone-bob-dylan.html
https://www.hindustantimes.com/music/these-bob-dylan-songs-renditions-in-bengali-hindi-will-make-you-happy/story-X7GAKlkAPNHphnkyaX4L9O.html
https://www.whosampled.com/Bob-Dylan/Like-a-Rolling-Stone/
