Článek
O vzniku originálu toho víme hodně, historie Beatles je v podstatě probádána takřka minutu po minutě. V lednu roku 1965 trávil John Lennon dovolenou ve švýcarském Svatém Mořici. Právě tam začal psát text, který měl být velmi osobní, ale zároveň musel zůstat bezpečně zašifrovaný. Lennon tehdy prožíval mimomanželský vztah a bál se, aby jeho tehdejší manželka Cynthia neodhalila pravý význam slov.
Proto zvolil styl, který sám později označil za kouřovou clonu nebo záměrně nesrozumitelnou hru se slovy. Chtěl popsat zážitek z návštěvy v dívčím bytě, ale udělal to tak nejasně, že se o skutečné identitě dotyčné ženy dodnes vedou spory.
Píseň původně nesla pracovní název This Bird Has Flown (Ten pták uletěl), ale nakonec zvítězilo označení Norwegian Wood (Norské dřevo). Paul McCartney totiž k textu přispěl zásadní pointou v závěru, kde hrdina z pomsty za to, že musel spát ve vaně, byt zapálí.
Samotný název byl tehdy v Londýně vtipem na účet střední třídy. V té době bylo velmi módní obkládat stěny bytů borovicovým dřevem, které bylo levné, ale mělo působit luxusně. Lennon a McCartney se tak ironicky vysmívali laciné eleganci tehdejších interiérů. Tato jemná ironie však byla něčím, co se v pozdějších překladech často úplně ztratilo.
Zásadním prvkem, který skladbu proslavil po celém světě, byl několikatónový motiv indického nástroje sitáru. George Harrison se o něj začal zajímat během natáčení filmu Help!, kde si všiml indických hudebníků v restauraci. Koupil si tehdy levný nástroj v jednom londýnském obchůdku za pouhých 25 liber a začal na něj experimentovat.
Když pak Beatles píseň nahrávali, Harrison nástroj použil, i když na něj v té době ještě neuměl pořádně hrát. Technici v nahrávacím studiu měli obrovské potíže neobvyklý zvuk zachytit, protože tehdejší vybavení na něj nebylo stavěné a docházelo k nepříjemnému zkreslení.
Přestože Beatles nebyli úplně prvními, kdo indické vlivy v populární hudbě zkoušeli, byli prvními, kdo takovou nahrávku vydali na velkém popovém albu Rubber Soul, čímž spustili vlnu zájmu o východní kulturu. Poměrně brzy se zvuku sitáru chytili další, třeba Rolling Stones v Paint it Black (1966). Sám George Harrison pak sitár používal mnohem častěji jak v rámci Beatles, tak na sólové dráze.
V československém prostředí se píseň Noorwegian Wood objevila v roce 1983 pod názvem Láska ve třech a půl. Autorem textu i interpretem byl František Ringo Čech, postava v té době velmi známá a úspěšná. Čech, jehož umělecké jméno bylo mimochodem přímo inspirováno bubeníkem Beatles Ringem Starrem, vydal skladbu na svém sólovém albu nazvaném podle roku vydání 1983. Deska se prodávala velmi dobře, v roce vydání si ji pořídilo přes padesát tisíc lidí.
Česká verze Beatles však narazila u náročnějších posluchačů i hudebních znalců. Neuvěřitelně sentimentální Čechův výplod, byprávějící o lásce z mateřské školky, by se dal ve stručnosti a s trochou nadsázky označit za ódu na punčochové kalhoty malých holčiček. Což je skutečně pekelné. Jestliže mnozí čeští textaři zcela předělávali obsahy zahraničních písní, buď aby vytvořili téma bližší českému posluchači nebo třeba aby obešli cenzuru, v tomto případě spíš lze mluvit o Čechově záchvatu neznámé diagnózy…
Dotyčné písničky se také dnes nedohledáte na žádné streamovací platformě (s výjimkou You Tube, které má svá vlastní pravidla-nepravidla) ani v digitálním obchodě. Dokonce z digitálního vydání alba František Ringo Čech 1983 na obchodě Supraphonline je písnička vyřazena. Dnes tak skladba zůstává spíše jako zapomenutá kuriozita na starých vinylových deskách a slouží spíš jako zábavné povyražení do finální fáze večírku, kdy už se pouštějí pro probuzení a obveselení návštěvníků ty největší hrůzy.
Ve světě se přitom objevily i verze, které jsou dodnes vysoce ceněny. Velký ohlas vyvolala například nahrávka britské skupiny Cornershop z konce devadesátých let. Ti píseň nazpívali v paňdžábštině, čímž ji symbolicky vrátili do indického kulturního prostředí, ze kterého Harrison původně čerpal inspiraci. Tato verze se líbila dokonce i samotnému Paulu McCartneymu a vdově po Johnu Lennonovi Yoko Ono.
Píseň se dočkala i mnoha dalších podob v různých jazycích, od španělštiny až po arabštinu, přičemž každá kultura si do ní promítla něco svého. Její výrazné melodie se skvěle zhostili také jazzové hudebníci, kteří nahráli instrumentální verze, například pianista Herbie Hancock, vibrafonista Gary Burton nebo kapelník Count Basie, který ji hrál se svým swingovým big bandem.
Zcela samostatnou kapitolu představuje osud písně v Japonsku. Tam došlo k humornému, ale velmi zásadnímu omylu při překladu názvu. Místní ředitel gramofonové firmy se rozhodl titul přeložit jako Norský les, protože mu to znělo lépe než Norské dřevo. Přestože v kontextu písně o nábytku a koupelně nedává les žádný smysl, název se ujal.
Právě tento „chybný“ překlad si později vypůjčil spisovatel Haruki Murakami pro svůj slavný román. Díky této knize se píseň stala v Japonsku kultovní, i když ji tamní mládež vnímá skrze filtr melancholického příběhu o dospívání spíše než jako Lennonovu ironickou vzpomínku na jeden londýnský byt.
Další články o českých verzích zahraničních hitů (výběr):
Lásko, voníš deštěm. Black Sabbath ji nehráli, Rottrová si ji zamilovala, z Nohavici udělala textaře
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Norwegian_Wood_(This_Bird_Has_Flown)
https://www.the-paulmccartney-project.com/song/norwegian-wood-the-bird-has-flown/
http://www.beatlesebooks.com/norwegian-wood
https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Ringo_%C4%8Cech
https://www.frontman.cz/predelano-3-beatles-norwegian-wood-bird-has-flown
https://rikaoranda.wordpress.com/2021/07/16/lost-in-translation-norwegian-wood/
https://www.hhyu.org/posts/norwegian/
