Národní modla Karel Kryl. Výstava ukazuje jeho típnuté cigarety i nepovedený mluvicí hologram

Karel Kryl je národní umělec v pravém slova smyslu. A také národní idol, pro někoho svědomí národa, a pro nemalou část obyvatel též cosi jako národní modla, bohužel spíš v negativním slova smyslu. S oblibou jej citují politici i různí nespokojenci napříč politickými křídly, od krajních pravičáků po ještě krajnější levičáky. Když si jeho písničky berou do úst komunisté (což se už také stalo) nebo různé obskurní existence na demonstracích na Václaváku, Karel Kryl nejspíš rotuje v hrobě.

On sám se s aktivní politikou zapletl jen minimálně, v době pražského jara byl párkrát viděn s jeho protagonisty, a těsně po sametové revoluci a svém návratu z exilu zase s nejviditelnějšími politiky „nových pořádků“. Obojí výstava dokumentuje, za prvé fotografií s Josefem Smrkovským, za druhé snímkem s Václavem Havlem. Nakolik je pravdivý mýtus o tom, že Kryl stál o nějaký politický post (mluvilo se o ministerstvu kultury) a od Havla jej nedostal, to výstava příliš nerozkrývá. Stejně jako jen mezi řádky naznačuje, proč tak poměrně rychle Kryl začal tepat nové demokratické struktury.

To ale není snad ani tolik podstatné. Krylovu životu dal kurátor Jakub Šlouf se svými spolupracovníky a konzultanty, mezi nimiž je i Krylův životopisec Vojtěch Klimt, skutečnou péči. Namísto historického „panáka“ natřeného narůžovo, představují na výstavě, nazvané „Ahoj, občani!“, což byl Krylův oblíbený pozdrav publika při jeho prvních ponávratových koncertech, v podstatě živého člověka, žádný mrtvý totem ani spasitele lidstva. Byť mu nikterak neupírají naprostou výjimečnost v rámci české hudební scény. Ostatně, na mnoha místech rozsáhlé expozice znějí jeho písně a ty hovoří za vše.

Velká část exponátů, zejména rukopisů jeho textů, kreseb, fotografií, plakátů i osobních předmětů, nebyla dosud vystavována a do České republiky byla teprve nedávno převezena z Německa, kde Kryl prožil velkou část života a 3. března 1994 tam, konkrétně v Mnichově, také zemřel. Fascinující jsou artefakty, o kterých asi většina návštěvníků vůbec nemá tušení, například jeho výtvarná díla, zejména obrazy malované v expresionistickém duchu a s nepřehlédnutelným talentem - ostatně, Kryl byl absolventem střední keramické školy v Bechyni.

Zábavné jsou fotografie z jeho úplných hudebních a divadelních začátků, ať už ve folklorním duchu nebo mezi trampy (hrál například se slavnými bratry Ryvoly, jak vidíme na jedné fotografii). Doklady ze slavné „osmašedesátnické“ etapy Krylovy dráhy nijak zvlášť překvapivé nejsou, zato exponáty z emigrace, zejména zvukové záznamy jeho pořadů na stanici Svobodná Evropa, ty jsou zvlášť pro nás, kteří jsme neměli šanci je slyšet v reálném čase, skutečně velmi zajímavé a jejich poslechem by se dal strávit celý den.

Pohnuté jsou dokumenty z doby Krylova exilu mapující vztah k němu ze strany českých obyvatel, kteří měli jen velmi omezené šance se dostat k jeho nahrávkám nebo mluvenému slovu. A přesto mu zůstali věrni. Jednou z nejmrazivějších částí expozice jsou fotografie dvanácti zjevně velmi mladých lidí, sotva vstoupivších za práh dospělosti, které v roce 1975 vyšetřovala komunistická policie za poslech Krylových nahrávek. Kdyby nic nic jiného, aspoň na tenhle panel by se měli podívat ti,, kteří dnes mají plná ústa údajné současné cenzury a často si přitom berou do svých špinavých úst právě Krylovo jméno.

Závěrečná část výstavy je věnována krylovským hmotným memorabiliím, mezi nimiž je například vitrína s jeho kuřáckými potřebami včetně zatípnutého oharku balené cigarety v popelníku (můžeme se dohadovat, nakolik autentického…), Krylova oblečení, kytary anebo několika talismanů, bez nichž údajně nevyrazil na žádný koncert.

Vlastně jediné, co na téhle zdařilé výstavě jaksi přebývá, je exponát na jejím úplném závěru. Totiž hologram Karla Kryla, který se hýbe a mluví. Je jedním slovem nepovedený, Kryl vypadá jak mlok v akváriu, v obličeji si je podobný jen vzdáleně a celý působí, i kvůli zpomaleným pohybům, spíš komicky než cokoli jiného. Domnívám se, že návštěvníci, kteří sem přišli buď za poznáním Karla Kryla, anebo za pomyslným milým setkáním se svým oblíbeným písničkářem, takové berličky nepotřebují.

Zdroje:

https://www.muzeumprahy.cz/vystavy-a-akce/ahoj-obcani

http://expozicekryl.cz/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Kryl

Vojtěch Klimt: Akorát, že mi zabili tátu (Galén 2006)