Článek
Miloš Kopecký, kterého jistě není potřeba připomínat, byl tehdy, a i dlouho po své smrti stále je, jednou z nejuznávanějších tváří divadelní, filmové a televizní kultury totalitního období. Jaksi podvědomě se o něm tušilo, že není z těch, kteří by byli s politickým zřízením nějak zvlášť spokojeni. V tomto stál na stejné straně jako jeho generační hvězdní souputníci Rudolf Hrušínský nebo Jiří Sovák.
Kopecký si výrazně s režimem zadal pouze jednou: když se jako moderátor v roce 1984 podílel na televizním propagandistickém pořadu Krok do neznáma, ve kterém byli pomlouváni emigranti a pořad podával zkreslené informace o jejich životě na západě. Tento úkrok nepochybně Kopeckého hnětl a možná byl jedním z důvodů, proč o tři roky později prolomil normalizační ticho a před ztuhlými stranickými funkcionáři a delegáty sjezdu přednesl radikální kritiku nejen stavu svého oboru, ale celé společnosti.
Protože Miloš Kopecký, navzdory svým poněkud koketním vyjádřením v rozhovorech na adresu své údajné hlouposti, byl velmi inteligentní a sečtělý člověk, svůj projev vystavěl velmi chytře tak, že ladil dokonale s principy tehdy hlásané perestrojky a glasnosti, tedy principů pokusu o obnovu a humanizaci socialistických režimů, které do Sovětského svazu přinesl Michail Gorbačov - kterého Kopecký výslovně v projevu označuje za „naději“.
Kopecký se pozitivně vyjadřuje o principech socialismu, ale tvrdí, že jeho myšlenka byla špatnou realizací zdiskreditována. O mládeži například říká, že „je naší povinností způsobit, aby pravě ona zahořela pro věc socialismu, tak jako jsme hořeli my.“ A finále celého projevu dokonce zaobalil do zmínky o jedné z největších ikon režimu: „Před 169 lety se narodil Karel Marx, muž, který mne inspiroval, jak říci to, co jsem chtěl říci. Nechť mi odpustí, že jsem to neřekl lépe. Děkuji vám za pozornost.“
V tomto kontextu si ale Kopecký dovolil i na svoji dobu (více než dva roky před sametovou revolucí) značně odvážná polemická prohlášení, často nicméně zaobalená do metafor. Kopeckého projev totiž - navzdory dramatickému způsobu jeho pronesení - nebyl jen emocionální výbuch, ale promyšlený rétorický tvar. Použil slovník tehdy aktuálního socialistického reformismu, aby kritizoval morální a intelektuální úpadek doby.
Některé Kopeckého metafory se ve své době velice vžily, například ta o obuvníkovi: „Musíme dělat boty, aby padly člověku, ne osekávat člověka, aby se vešel do bot.“ Stejně tak zdůraznění poirotovských „šedých buněk mozkových“, které označil za „nejdražší a nejcennější surovinu konce 20. století“ a „největší zázrak ve vesmíru“, čímž nepřímo obvinil režim z potlačování a nevyužívání inteligence.
Tou nejčastěji citovanou pasáží projevu bezpochyby byla ta, jež vyzývala tehdejší funkcionáře, jistě nejen v kontextu dramatického svazu, k odchodu: „Každá doba má své lidi. Jako je umění včas přijít, je i nemenší umění včas odejít. Vy — mnozí vás — kteří jste uměli včas přijít a splnit své poslání, jež bylo nezbytné a je tudíž stále úctyhodné, musíte první pochopit, že váš čas vypršel.“
A jako by byl stižen vizionářským proroctvím, dále uvedl: „Ten, kdo to pochopí, odchází možná někdy i tragicky, ale vždycky důstojně. Vy, kulturní protagonisté včerejška, jeho hlavní aktéři, nedopusťte už ve vlastním zájmu, aby na Vaši minulou činnost, v níž bylo mnoho dobrého, padly další a zbytečné stíny. Odejděte včas, to jest hned, může vám být ještě poděkováno. Neučiníte-li tak sami, z vlastní jasnozřivosti, odejdete sice o něco později, ale odejdete, nepochybujte o tom, stejně, jenže ne už důstojně, nýbrž jako komické figury.“
Po Kopeckého slovech zavládlo údajně v sále šokované ticho, popisované jako legendární „Tři minuty ticha“. Sjezd se konal v době, kdy se komunistické vedení v Československu pokoušelo pod tlakem Moskvy alespoň deklarativně podpořit perestrojku. Ačkoli se režim snažil tvářit stabilně, Kopeckého projev ukázal, že už byla jeho ideologie v křeči a naštěstí už postrádal nástroje k okamžité a účinné represi. Normalizační aparát se bál diskreditace kritika, který volal po morální očistě socialismu. To, že za svůj projev nebyl Kopecký nijak postižen, bylo jasným signálem oslabení komunistické moci, která za dva roky šla ke dnu.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Milo%C5%A1_Kopeck%C3%BD
https://davdva.sk/prejav-milosa-kopeckeho-z-roku-1987-lidska-inteligence-je-nejsilnejsim-spojencem-socialismu/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Krok_do_nezn%C3%A1ma
https://temata.rozhlas.cz/milos-kopecky-kdyz-se-zbabelec-vzchopi-tak-stoji-za-8154498
https://wikipedie.blogspot.com/2006/06/projev-miloe-kopeckho-v-roce-1987.html
