Článek
Hudbu k písničce samozřejmě složil Jiří Šlitr a text pochází z pera Jiřího Suchého. Tato autorská dvojice byla architekty jedinečné estetiky semaforského písničkářství, která zcela změnila tvář československé populární hudby na dlouhá léta dopředu. Úspěch písně znásobila samozřejmě i interpretace dvou velkých semaforských hvězd Waldemara Matušky a Evy Pilarové. Jejich hlasová chemie proměnila jednoduchý duet v nadčasový evergreen.
Skladba byla poprvé uvedena v říjnu 1961 a hned v prvním ročníku nově založené ankety popularity Zlatý slavík získala vítězství v (později zrušené) kategorii Píseň roku. To bylo dalším posilujícím momentem ve vstupu Semaforu do absolutního vedení pomyslné první ligy československé pop music. Šlo vlastně o potvrzení, že nová vlna popové písně pocházející z avantgardního divadelního prostředí dokázala ovládnout celonárodní hudební žebříčky.
Píseň Ach, ta láska nebeská byla klíčovým šlágrem hudební komedie Zuzana je zase sama doma. Ta volně navazovala na předchozí úspěšné pásmo Zuzana je sama doma. Šlo o volný sled písní s mluveným slovem, premiéra proběhla 22. října 1961. Z těch nejznámějších semaforských písní, které v tomto pásmu zazněly, lze jmenovat ještě Malé kotě, Kočka na okně, Písničku pro Zuzanu, Černou Jessii nebo Árii měsíce. Ach, ta láska nebeská nicméně byla podle dobových svědectví považována za vrchol celého představení.
Duet Matušky a Pilarové byl doprovázen Ferdinandem Havlíkem se svým orchestrem a Vokálním kvintetem Divadla Semafor a na singlu vydavatelství Supraphon vyšel v roce 1962. Písnička měla na svoji dobu velice dlouhou stopáž kolem 4 minut a 35 sekund, což bylo něco mimořádného i v kontextu semaforských poměrně krátkých songů. A je s podivem, že se mohla píseň uchytit na rozhlasových vlnách, které už tehdy (a dnes dvojnásob) odmítaly pracovat s písněmi delšími než čtyři minuty.
Zajímavý byl vývoj ženského partu v písničce. O pozici Waldemara Matušky, charakteristického drsňáka s dokonalou image (připomeňme, že bradka i jeho způsob oblékání do tmavých roláku byly v té době symbolem rebelství), nebylo pochyb. Ženský part měl původně být svěřen Haně Hegerové, která tehdy, ještě před plným obratem k šansonu, aspirovala na roli české pophvězdy číslo jedna. Matuška si nicméně přál vyzkoušet písničku s Pilarovou - a tak to už zůstalo. Mladá zpěvačka dodala písni technickou zdatnost a schopnost zvládnout lehce široký rozsah.
Matuškovo rozhodnutí přesvědčit autory o obsazení Pilarové pak mělo dalekosáhlé důsledky. Pro oba umělce se totiž Ach, ta láska nebeská stala jakousi definicí jejich stylu a začátkem poměrně rozsáhlé spolupráce. Ta přinesla celou sérii dalších úspěšných duetů. V roce 1973 vydala dvojice dokonce společné album, nazvané - jak jinak - Láska nebeská.
Písnička se v původní nebo některé z pozdějších verzí objevuje na mnoha pozdějších kompilacích, vlastně se bez ní neobejde žádný výběr Matuškových ani Pilarové hitů, stejně tak různé výběry a ohlédnutí za tvorbou Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra (ať už společně nebo samostatně), nebo divadelních písniček ze Semaforu.
Popkulturní význam písně je také zdůrazněn autorskou sebereflexí Jiřího Suchého o třicet let později. V roce 1991 totiž Suchý napsal hudební hru Ach, ta láska nehezká. Zatímco původní dílo z roku 1961 oslavovalo utopický ideál čistého citu, jeho protipól z 90. let se zabýval cynismem a problémy erotiky a vztahů v kontextu přechodu na tržní hospodářství.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ach,_ta_l%C3%A1ska_nebesk%C3%A1
https://cs.wikipedia.org/wiki/Waldemar_Matu%C5%A1ka
https://cs.wikipedia.org/wiki/Eva_Pilarov%C3%A1
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zuzana_je_zase_sama_doma
https://www.waldemarmatuska.eu/waldemar-matuska-laska-nebeska/
https://www.jiri-suchy.cz/ach-ta-laska-nehezka/
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-divadlo-recenze-ruze-pro-jiriho-slitra-40460944
https://www.csfd.cz/film/832192-ach-ta-laska-nebeska/prehled/
