Článek
Pramínek vlasů je nejen nadčasovým hitem sám o sobě, ale je definován jako jeden ze základních kamenů textové a vůbec poetické revoluce, kterou zahájilo pražské Divadlo Semafor v roce 1959, tedy v roce, kdy také vznikl Pramínek vlasů. Divadlo založené Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem se rychle stalo centrem nové vlny československé populární hudby a divadel takzvaných malých forem, tedy takových, která slučovala nejen klasický divadelní žánr, ale také hudbu, tanec a okrajově i další umělecké žánry.
Pramínek vlasů je ze stejného období a patří tedy do stejně silného „vrhu“ jako třeba Včera neděle byla, Marnivá sestřenice, Léta dozrávání či Malé kotě. Všechny tyhle písně, které si dodnes zpíváme u táboráků nebo v hospodách při kytaře, vznikly během jediné divadelní sezóny 1959–1960. Všechny nahradily do té doby převládající patos a estrádní pompéznost budovatelských písní a pseudofolklorních ohlasů, typických pro 50. léta v zemi sevřené do totalitních kleští.
Jiří Suchý, který svým tvůrčím rozmachem daleko přesahuje pouhého zpěváka a textaře, neboť byl v průběhu své dlouholeté kariéry také básníkem, skladatelem, spisovatelem, hercem, grafikem, výtvarníkem kostýmů, režisérem a zakladatelem i ředitelem divadla Semafor. A stal se také už v raných 60. letech průkopníkem v oblasti knižního vydávání písňových textů, čímž zásadně přispěl k zrovnoprávnění písňové tvorby s plnohodnotnou literaturou, když vydal už roku 1964 svoji první sbírku písňových textů Klokočí.
Na Pramínku vlasů je ovšem velmi zajímavá jedna věc. Na rozdíl od drtivé většiny hitů divadla Semafor z 60. let, které skládal Jiří Šlitr a Jiří Suchý k nim psal „pouze“ texty, je v případě tohoto hitu Suchý také autorem hudby. Suchý samozřejmě byl hudebníkem už před založením Semaforu, patří k zakladatelským postavám českého rock'n'rollu, který hrával se skupinou Akord Club v klubu Reduta na kontrabas, ale i tak je důležité jeho skladatelský podíl zdůraznit.
Díky tomuto autorskému sjednocení je Pramínek vlasů harmonicky, rytmicky i melodicky možná trochu jednodušší, než je tomu u řady Šlitrových písní, které byly často načichlé jazzem, ale právě specifický Suchého skladatelský rukopis a dobrý melodický nápad posiluje baladický a melancholický ráz písně a její celkovou čistotu, která nejspíš tolik okouzlila dobové posluchače a patrně hlavně posluchačky.
Stejně tak jsou pro poetiku Pramínku vlasů nejspíš dost důležité okolnosti vzniku písně. Jiří Suchý si vzpomíná, že vznikla na plovárně, kam se Suchý dostal poněkud „proti své vůli – kvůli slečně.“ A aby prýzahnal zahálku, kterou nesnášel, rozhodl se na místě napsat právě Pramínek vlasů. Píseň tak souvisí s ranou fází Suchého umělecké kariéry, kdy se podle svých slov ještě potýkal s plachostí a seznamování s děvčaty pro něj bylo velký problém. Romantické, ale tajné gesto ustřižení pramínku vlasů je tak odrazem této nejistoty.
První studiová nahrávka Pramínku vlasů vznikla v roce 1961, Suchého zpěv doprovodil orchestr divadla Semafor pod vedením Ferdinanda Havlíka a vokální kvinteto divadla Semafor. V průběhu let vzniklo několik dalších nahrávek písničky, tou asi nejzajímavější a možná nejznámější je ta, kterou nazpíval Jiří Suchý na album Znám tolik písní v roce 1996. Desku totiž produkoval rocker Ivan Král, velký obdivovatel Jiřího Suchého, a Pramínku vlasů vdechl velmi decentní a lehce taneční styl bossanovy.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Such%C3%BD
https://cs.wikipedia.org/wiki/Semafor_(divadlo)
https://pisnicky-akordy.cz/jiri-suchy/praminek-vlasu
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=5165
https://www.jiri-suchy.cz/nejsem-zrovna-sikovny-1996/
https://www.jiri-suchy.cz/myslenkove-momenty/
