Článek
V roce 1955 letěl americký folkový zpěvák a levicový aktivista, člen americké komunistické strany Pete Seeger na jeden ze svých koncertů v Ohiu. Seeger byl tehdy v nelehké situaci; kvůli svým levicovým názorům čelil vyšetřování před Výborem pro neamerickou činnost a mnoho sálů mu v éře mccarthismu odmítalo pronajmout prostory.
V letadle si Seeger krátil čas četbou románu Tichý Don od Michaila Šolochova, který líčí osudy kozáků během první světové války. V jedné pasáži narazil na úryvek staré kozácké písně, kde se matka ptá, kam zmizely husy, rákosí a nakonec i dívky a muži, kteří museli odejít do války.
Tento motiv nekonečného koloběhu marnosti Seegera zasáhl natolik, že si jej zapsal a během dvaceti minut k němu složil jednoduchou melodii. Původní inspirací byla ukrajinská a jihoruská lidová píseň Koloda-Duda, kterou si lidé na venkově prozpěvovali při práci na polích, například při drcení máku. Hudební základ pak Seeger částečně odvodil z irsko-americké písně Drill, Ye Tarriers, Drill z konce 19. století.
Píseň však tehdy ještě neměla svou dnešní podobu „uzavřeného kruhu“. Seeger složil jen první tři sloky a v roce 1960 je nahrál na své album. Teprve poté skladbu slyšel Joe Hickerson, student a vedoucí v letním táboře, který k ní se svými svěřenci přidal další pasáže o vojácích odcházejících do hrobů a o hrobech, které opět zarůstají květinami. Tím vznikla ona slavná cyklická struktura, kde poslední věta odkazuje zpět na tu první, což ještě silněji zdůrazňuje nepoučitelnost lidstva a věčný přírodní koloběh.
Seeger později Hickersonovi oficiálně přiznal spoluautorství a podíl na honorářích, protože právě toto doplnění udělalo z balady světový hit. Do širšího povědomí ji pak v roce 1961 dostala americká folková skupina The Kingston Trio, ačkoli se její členové zpočátku mylně domnívali, že jde o lidovou píseň, a Seegera jako autora uvedli až po jeho upozornění.
Skutečnou celosvětovou ikonou se však balada stala díky filmové hvězdě Marlene Dietrich. K nahrání ji přemluvila její dcera a Dietrich v ní našla ideální způsob, jak vyjádřit své humanistické postoje. Nejslavnější se stala její německá verze Sag mir, wo die Blumen sind s textem Maxe Colpeta, kterou Dietrich poprvé představila v roce 1962.
S jejím podáním se pojí jeden z nejsilnějších momentů dějin populární hudby. Když v šedesátých letech koncertovala v Izraeli, bylo tam používání němčiny na veřejnosti naprostým tabu kvůli čerstvým vzpomínkám na holocaust. Marlene Dietrich, která za války vystupovala pro spojenecké vojáky a odmítla se vrátit do nacistického Německa, však byla vnímána jako „dobrá Němka“.
Před publikem v Tel Avivu si vyžádala svolení a v němčině tuto protiválečnou píseň zazpívala. Vyvolala tím v sále hluboké pohnutí a její vystoupení se stalo historickým milníkem na cestě k židovsko-německému smíření. Kritika tehdy vyzdvihovala její specifický, až strohý styl přednesu, kterým dokázala z textu vytěžit maximum emocí bez zbytečného patosu.
V českém prostředí se píseň objevila díky textařce Jiřině Fikejzové, která ji v roce 1964 mistrně přebásnila pro šansoniérku Juditu Čeřovskou. Fikejzové text je natolik přirozený, že si jej trampové u ohňů osvojili jako vlastní; autorka sama vzpomínala, jak byli na festivalu Porta překvapení, když zjistili, že píseň má konkrétní tvůrkyni a nejde o anonymní lidovou tvorbu.
První a nejslavnější česká nahrávka vznikla 21. února 1964 ve studiu Strahov za doprovodu skupiny Miroslava Kefurta. Interpretace Judity Čeřovské byla pro úspěch písně klíčová. Její sametový alt a schopnost dramatického vyprávění dodaly skladbě rozměr velkého evropského šansonu. Píseň zaznamenala obrovský ohlas u kritiky i veřejnosti a časopis Melodie vyzdvihoval Čeřovské schopnost přenést emoci skladby velmi naléhavě.
Postupem času se k textu Jiřiny Fikejzové vrátily i další hvězdy, přičemž každá do něj vložila jinou náladu. Výraznou stopu zanechala Marie Rottrová, která v roce 1975 natočila s Orchestrem Ladislava Štaidla verzi s mnohem bohatším, orchestrálním doprovodem, kde zazněly i tehdy moderní Hammondovy varhany či smyčce.
Existují však i alternativní české verze; Marta Kubišová například nazpívala text svého dvorního autora Jana Schneidera pod názvem Kdo těm růžím vůni vzal a skupina Spirituál kvintet, které s Petem Seegerem absolvovala při jeho návštěvě Československa v roce 1964 společné turné, pojala skladbu jako sborovou folkovou baladu s názvem Kdepak všechny květy jsou.
Píseň se stala skutečným globálním fenoménem a byla přeložena do více než pětadvaceti jazyků. Kromě polské verze v podání Sławy Przybylské nebo maďarské od Erzsi Kovács existují i verze v jazycích, které znějí v našem kontextu exotičtěji. Velmi populární se stala v japonštině pod názvem Hana wa doko e itta, kterou proslavil Kijoširo Imawano a která v Japonsku rezonovala s tamní estetikou pomíjivosti a protiválečnými náladami.
V Izraeli se hebrejská verze Eifo haprachim kulam stala trvalou součástí repertoáru připomínajícího padlé vojáky, přičemž text Chaima Hefera zachoval veškerou naléhavost originálu. Skladba pronikla i do bengálštiny, islandštiny, čínštiny, španělštiny, a dokonce vznikla i verze v esperantu.
Píseň si jako jedna z mála udržela svou obrovskou sílu až do současnosti a její sdělení se vrací s každou novou krizí či generací. V roce 2009 například zazněla na pohřbu posledního britského veterána z první světové války Harryho Patche. Tragickou aktuálnost získala znovu v roce 2022 v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu.
Ruská režisérka a herečka Renata Litvinova ji tehdy použila ve svém protiválečném filmu natočeném v Paříži, čímž připomněla, že otázky, které píseň klade, patří k těm nejdůležitějším nejen v moderních dějinách, ale i současnosti.
Další články o českých verzích zahraničních hitů:
Lásko, voníš deštěm. Black Sabbath ji nehráli, Rottrová si ji zamilovala, z Nohavici udělala textaře
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Where_Have_All_the_Flowers_Gone%3F
https://cs.wikipedia.org/wiki/Where_Have_All_the_Flowers_Gone%3F
https://ig.ft.com/life-of-a-song/where-have-all-the-flowers-gone.html
https://vfpuk.org/2014/09/23/where-have-all-the-flowers-gone/
https://www.deutschlandfunkkultur.de/antikriegslied-flowers-blumen-ukrainisch-100.html
http://www.zionistarchives.org.il/en/AttheCZA/AdditionalArticles/Pages/MarleneDietrich2.aspx
https://dvojka.rozhlas.cz/rekni-kde-ty-kytky-jsou-odesla-jirina-fikejzova-textarka-rottrove-nebo-kubisove-8286228
https://news.headliner.cz/novinky/textari-jirina-fikejzova-cestinou-posedla
casopismuzikus.cz/workshopy/mixy-ktere-bychom-meli-znat-where-have-all-flowers-gone-aneb-rekni-kde-ty-kytky-jsou
https://budejovice.rozhlas.cz/pisen-rekni-kde-ty-kytky-jsou-ma-radu-ceskych-verzi-predlohou-byl-americky-8872137
https://folksongindex.fandom.com/wiki/Where_Have_All_the_Flowers_Gone%3F
https://www.hebrewsongs.com/?song=eifohaprachim
