Článek
Polovina sedmdesátých let, vrcholící první fáze normalizace. „Strana a vláda“ se snažila všemi silami dosáhnout sociálního smíru způsobem, který vymysleli už antičtí vládci, totiž „chléb a hry“. Zideologizovaná Československá televize produkovala výhradně apolitickou zábavu, která měla občany odvést od politiy do soukromých bublin (jak bychom řekli dnes) a k rodinnému životu, ideálně na podporovaných chatách a chalupách.
Komunističtí totalitáři si vytkli za cíl demonstrovat soulad v socialistické sppolečnosti prostřednictvím vize šťastných rodin věnujících se nekonfliktním zájmům, mezi nimiž jednoznačně kralovalo každovečerní vysedávání u televize, a to nejlépe třígenerační. Právě tak byl vystavěn princip pořadu Zpívá celá rodina, který se poprvé objevil na obrazovkách v roce 1975 a do roku 1979 bylo natočeno celkem jednadvacet dílů.
To, co nám - při znalosti všech možných talentových soutěžích, ve kterých se utkávají zpěváci, artisté, tanečníci nebo kuchaři takříkajíc „z lidu“ - dnes připadá jako otřelý nápad, bylo v polovině sedmdesátých let unikátní. V každém díle se utkala tři rodinná družstva, přičemž podmínkou byla účast zástupců tří různých generací – zpravidla vnoučete, rodiče a prarodiče.
Oproti různým dnešním „superstars“ ale pořad Zpívá celá rodina nehledal budoucí pěvecké hvězdy, nýbrž oslavoval amatérismus a lidové muzikantství. Měl ukázat, jak si lidé v Československu, tom blahořečeném „ráji na zemi“, kde všichni mají všeho dostatek, zpívají „jen pro vlastní potěšení“. Ano, trochu to připomíná legendární budovatelskou pohádku Pyšná princezna…
Navzdory amatérismu soutěžících ovšem byla produkce pořadu z tehdejšího hlediska na vysoké profesionální úrovni. Soutěžící zpívali zásadně živě, tedy bez playbacku (což v té době bylo široko daleko nevídané), a za doprovodu velkého Orchestru Václava Hybše. Výkony zpěváků hodnotila odborná porota složená z uznávaných umělců a pedagogů.
Ústřední postavou pořadu Zpívá celá rodina a tím, kdo mu do značné míry zajistil popularitu u širokého publika byl Vladimír Dvořák. Byl tehdy šéfem Hlavní redakce zábavných pořadů v Československé televizi a jako moderátor dokázal pořadu dát laskavý a nevtíravý humor, který byl sice v zásadě takzvaně lidový, ale nikdy nepřekračoval hranice dryáčnictví (to by vzhledem k jeho postavení, věku i nastaveným televizním standardům ostatně asi nešlo).
Dvořákova osobnost je vůbec zajímavá. V roce 1976 jej komunistická strana dost tvrdě lákala do svých řad, což odmítl a byl z postu šéfredaktora odvolán, ovšem byl tak nepostradatelný a oblíbený televizní tvůrce (vzpomeňme i následného jeho angažmá při moderaci pořadu Televarieté, kde vytvořil dvojici s Jiřinou Bohdalovou), že si jej vedení nedovolilo z obrazovky vystrnadit.
Soutěžící rodiny představovaly jakýsi průřez tehdejší společností a byly často vybírány ve spolupráci s ROH, velkými národními podniky nebo zemědělskými družstvy. Ostatně z podobných zdrojů se rekrutovalo i publikum, které živému představení přihlíželo a které Vladimír Dvořák vždy v úvodu pořadu jmenovitě zdravil.
Zajímavý byl i záběr vybraného repertoáru soutěžících. Pořad se tak stal i nechtěnou kronikou dobového vkusu a módy, od lidových písní přes šansony až po tehdejší pop. Je všeobecně známo, že patrně jedinou osobností, která soutěží prošla a která u zpěvu zůstala, byla tehdy dvanáctiletá Bára (Baruška, jak ji Dvořák uvedl) Basiková. Ta zpívala píseň, Markétka, ze které udělala jeden ze svých největších hitů Marie Rottrová a jedná se o počeštěný song polské zpěvačky Maryly Rodowicz Małgośka.
Přestože statisíce a snad miliony diváků sedaly pravidelně k televizi, aby si vyslechly tu více, tu méně povedený zpěv rodinných amatérských družstev, pro tehdejší disent byl právě tento pořad znakem pokroucenosti normalizační doby. Václav Havel pořadu dokonce věnoval svůj proslulý esej, který pojmenoval, jak jinak, Zpívá celá rodina, a který publikoval v samizdatu v roce 1975; my jej můžeme najít ve čtvrtém svazku jeho sebraných spisů.
V eseji Václav Havel poukazuje na absurditu situace, kdy režim skrze televizi vnucuje myšlenku, že „každý může být zpěvákem“. Havel tuto „masovou kreativitu“ vnímal jako surrealistickou karikaturu skutečné tvorby. Podle něj šlo o řízenou hru na štěstí v nesvobodném systému, kde byl autentický umělecký projev tvrdě cenzurován a nahrazen neškodným, státem schváleným amatérismem, který maskoval realitu normalizačního útlaku.
Rokem 1979 Zpívá celá rodina úplně neskončila. Česká televize se v roce 2013 a poté ještě 2015 pokusila o vzkříšení pořadu v modernější podobě. Režisér Petr Soukup argumentoval, že jde o původní český formát podporující rodinnou soudržnost na rozdíl od dravých licencovaných soutěží. Ukázalo se ale, že bez historického kontextu, s se současnou nakašírovaností a bez Vladimíra Dvořáka (ten zemřel v roce 1999 ve věku 74 let) prostě takový pořad nefunguje.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3%ADr_Dvo%C5%99%C3%A1k
https://www.fdb.cz/serial/79901-zpiva-cela-rodina/herci-tvurci
https://www.csfd.cz/film/273603-zpiva-cela-rodina/prehled/
https://www.reflex.cz/clanek/causy/73601/vladimir-dvorak-guru-televizni-i-rozhlasove-zabavy-na-ktereho-se-stale-vzpomina.html
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/vaclav-hybs-orchestr-hudba-televize-waldemar-matuska-karel-gott.A231213_131401_lidicky_iri
https://art.ceskatelevize.cz/360/artchiv-top-8-cili-osm-bizarnich-okamziku-ceskeho-normalizacniho-popu-63E7Nhttps://www.novinky.cz/clanek/vase-zpravy-zpiva-cela-rodina-je-soutezi-rodinnych-tymu-ne-jednotlivcu-rika-reziser-petr-soukup-40161042
https://budejovice.rozhlas.cz/pisnicku-marketka-si-marie-rottrova-vypujcila-ze-zpevniku-polske-kolegyne-maryly-8843295
https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/prvni-dojmy-zpiva-cela-rodina.A150131_215410_filmvideo_spm
Václav Havel: Zpívá celá rodina (Spisy IV. Eseje a jiné texty z let 1970–1989; Torst 1999)
