Článek
Když Lucie Bílá v říjnu 2025 vydala svou šestnáctou studiovou desku Obyčejná holka, česká hudební scéna se okamžitě rozdělila na dva nesmiřitelné tábory. Zatímco jedna strana jásala nad „novou, křehkou Lucií“, ta druhá si poněkud skepticky klepala na čelo a začala klást otázky.
Mnohé z nich byly opravdu namístě, včetně té nejzásadnější, totiž otázky důvěryhodnosti tohoto projektu. Může největší hvězda v zemi, vlastnící mimo jiné divadlo, restauraci a kulturní dům v Otvovicích (nic proti tomu, její majetek je samozřejmě zasloužený) skutečně působit jako „obyčejná“? Kolem alba se okamžitě rozhořela diskuse, která víc než samotnou hudbu řeší právě zpěvaččinu uvěřitelnost a marketingovou strategii krátce před jejími šedesátinami, které oslaví v dubnu 2026.
Šest let od poslední řadovky se Lucie rozhodla pro radikální řez, alespoň co se týče jejího mediálního obrazu. Svým fanouškům pomyslně vzkázala: Zapomeňte na dřívější kožené korzety a rockové výšky, které trhaly ušní bubínky. Novinka, kterou produkoval Martin „MAXO“ Šrámek v bratislavském studiu Littlebeat, sází na průzračnější aranžmá s klavírem, retro nádech a texty, které mají působit maximálně civilně.
Lucie Bílá sama tvrdí, že v každé písni je kus jejího života, radostí i přemýšlení o tom, co je pro ni v této životní etapě opravdu důležité. Tak silné vyjádření sice může u zpěvačky, která sama není autorkou svých textů, může působit trochu podivně, ale smiřme se s tím, že takové jsou zákony středního proudu. Nicméně právě v tomto bodě se recenzenti - často dost ostře - rozcházejí v názoru, zda jde o upřímnou zpověď zralé ženy, nebo o precizně propočítaný tah na bránu pro „sympatickou sousedku“.
Zastánci alba oceňují především zpěvaččin nečekaný vokální klid a fakt, že se Lucie Bílá na novince drží na uzdě a nepropadá zbytečnému afektu, který pro ni byl dlouhá léta skutečně typický a v některých momentech působil opravdu nesnesitelně (vzpomeňme třeba na její verzi slavného hitu Leonarda Cohena Hallelujah, ve kterém tuto nevkusnou polohu vyšroubovala až do brutálního levelu).
Veterán české hudební kritiky Josef Vlček v elektronickém časopise Headliner hodnotí album jako sympatický, do vnitřního světa zahleděný počin, který budí sympatie svou nečekanou křehkostí. Podle Vlčka album silně oslovuje především „generaci Lucie Bílé“, tedy ženy, které hledají nové životní hodnoty a vyrovnávají se s tím, že mládí a dřívější sny už uprchly. Vlček vyzdvihuje, že dvě třetiny kvality desky tvoří právě výkon zpěvačky, která se tentokrát soustředí na výraz a disciplínu namísto síly hlasu. Neodpouští si ale závěrečnou poznámku, že jako mladá rebelka byla Bílá mnohem zábavnější.
K pozitivnímu hodnocení se přidává i Honza Balušek z Musicserveru, pro kterého nahrávka rozhodně není vyčpělým projevem stárnoucí zpěvačky. Balušek si všímá zajímavého odstínu, který deskce dodávají citlivé kytary a jemně probublávající beaty, a titulní skladbu Obyčejná holka označuje za jedním slovem skvělou.
Oceňuje také to, že se Lucie Bílá v písni Dobrý kafe sice dušovala, že už nechce řvát, ale na novém albu se k dravějšímu projevu alespoň částečně a velmi uvážlivě vrací, což nahrávce dodává potřebný drajv. Shoda panuje i nad Pokáčovým šansonem Máma, který Vlček i Balušek vnímají jako emocionální vrchol desky, schopný vhánět posluchačkám slzy do očí svou upřímnou výpovědí o síle mateřství.
Kritičtějšímu táboru naopak vadí přílišná sázka na jistotu a fakt, že výsledek působí spíše jako bezpečný průměr. Josef Martínek ze serveru Aktuálně.cz vnímá nahrávku jako ztělesnění středního proudu, který sice příjemně plyne, neprovokuje a nikoho neurazí, ale zároveň mu chybí síla k tomu, aby posluchače skutečně oslnil.
Martínek si stýská, že většina skladeb postrádá hudební i obsahovou sílu a zpěvaččina výpověď o vlastních pocitech je často tak málo konkrétní, že se výsledný dojem rozplývá do neurčitosti. Podle něj má interpretka takového formátu určitě na víc, než se jen spokojit s bezpečným průměrem, který sice poslouží jako skvělý vánoční dárek, ale umělecky nikam neposouvá.
Aniž bych se chtěl srovnávat s profesionálními hudebními kritiky, dovolil jsem si v době vydání alba na Obyčejnou holku na této blogové platformě zveřejnit svůj názor. Rozhodně jsem blíže pohledu Josefa Martínka, i pro mě představuje deska v podstatě bezzubý střední proud, který je sice moderně produkovaný, ale ve výsledku na můj vkus příliš nekonfliktní a „navoněný“.
Domnívám se, že tahle - marketingově jistě vděčná - obyčejnost se pro ikonu typu Lucie Bílé stává spíše brzdou, protože zpěvačka v konečném důsledku zrazuje potenciál své zcela nepochybně mimořádné osobnosti. Zkrátka a jednoduše: album kolem posluchače (tedy takového, který od něj nečeká jen kulisu k vaření) pouze nezúčastněně propluje a po prvním poslechu už není důvod se k němu vracet. A to je na Lucii Bílou zkrátka málo.
Ani s několikaměsíčním odstupem na tomto přesvědčení nemusím nic měnit - přiznám se, že od psaní svého tehdejšího textu jsem si album postil pouze jednou a ani jej nedoposlechl do konce. Obávám se, že takových nás bude víc. Což samozřejmě neznamená, že nespokojenost části publika sesadí Lucii Bílou byť jen o milimetr z jejího trůnu královny českého popu.
Budeme-li se tedy snažit nalézt cosi jako „pravdu o albu Obyčejná holka“ (s plným vědomím toho, že něco takového v oblasti umění samozřejmě z principu nelze nalézt, už proto, že každý z nás má jiné uši), dojdeme po přečtení recenzí k tomu, že leží nejspíš někde uprostřed a úzce souvisí s tím, co od Lucie Bílé v roce 2025 člověk vlastně očekává.
Pokud hledá řemeslně skvěle odvedenou práci, která potěší zpěvaččiny věrné fanoušky a poslouží jako milý dárek, deska svůj účel plní beze zbytku. Lucie je v hlasové formě (což nezpochybňuje nikdo z těch, kteří se k albu v médiích vyslovili) a skladby jako Máma mají nepopiratelnou sílu emočně zasáhnout široké, zejména ale ženské publikum.
Pokud však od hudby očekáváme progres či dokonce odvahu k experimentu, což by si Lucie Bílá klidně ve své pozici mohla dovolit (vzpomeňme na její první album Missariel, které do českého popu ve své době vneslo skutečně čerstvý vítr a na svoji dobu bylo celkem odvážné), novinka nás nejspíš mine. Lucie Bílá vyměnila rebelii za stabilitu a dravost za laskavost, což je pro její fanoušky, se kterými stárne, možná přesně to pravé.
Zdroje:
https://www.headliner.cz/novinky/recenze-lucie-bila-obycejna-holka
https://musicserver.cz/clanek/77446/lucie-bila-obycejna-holka/?nomobile=1
https://magazin.aktualne.cz/kultura/hudba/lucie-bila-obycejna-holka-recenze-alba/r~adf60e2ab7e711f09a9dac1f6b220ee8/
https://zpravy.tiscali.cz/nasla-elixir-mladi-lucie-bila-rok-pred-sedesatkou-zari-jako-nikdy-driv-612518
https://magazin.aktualne.cz/kultura/hudba/lucie-bila-nove-album-rozhovor/r~56ebb61abfb311f0b2180cc47ab5f122/
