Článek
Originál s názvem L’important c’est la rose vznikl v roce 1967 v Paříži. Složil jej legendární šansoniér Gilbert Bécaud, jemuž se pro jeho neuvěřitelnou energii na pódiu přezdívalo Pan 100 000 voltů. Okolnosti vzniku textu jsou spojeny s téměř filmovou historkou, kterou zažil básník Louis Amade.
Ten byl svědkem scény v zácpě na pařížském bulváru, kde si dopravní policista uprostřed chaosu a nervózních řidičů všiml na zemi ležící bílé růže. Policista ji zvedl a na malý okamžik ji s úctou držel v ruce, zatímco dál řídil dopravu. Amadeův spolujezdec v autě se tomu vysmál a poznamenal, že by policista měl raději pokutovat řidiče, na což Amade odpověděl větou, která se stala základem budoucího hitu: „To důležité je růže.“ Tato prostá myšlenka, že uprostřed špíny a shonu moderního světa zůstává krása a symbolika života tím jediným podstatným, dala písni hluboký rozměr.
Netrvalo dlouho a skladba dorazila do tehdejšího Československa. Ještě v témže roce, kdy vyšel originál, vznikla česká verze s textem Iva Fischera, který se do hudební historie zapsal jako jeden z nejcitlivějších autorů své generace. Fischer dokázal francouzskou myšlenku nenásilně převést do češtiny a skladbu pojmenoval Růže kvetou dál, ačkoliv se na některých deskách objevovala i pod názvem Podívej, kvete růže.
Do studia Supraphonu tehdy v červenci roku 1967 přišla teprve dvacetiletá Helena Vondráčková. Doprovázel ji orchestr pod vedením Josefa Vobruby a nahrávka, která trvala necelé čtyři minuty, navždy změnila její kariéru. Zatímco její dřívější hity ji představovaly spíše jako talentovanou mladou dívku, tato píseň ji etablovala jako vyzrálou interpretku, která zvládne i náročnější repertoár šansonového ladění.
Úspěch u posluchačů byl bleskový. V prosinci 1967 se nahrávka vyšvihla na samotný vrchol domácí hitparády a stala se jednou z nejhranějších skladeb v rozhlase. Ohlas u veřejnosti byl dán i tím, že text o naději v rozbouřené době velmi silně rezonoval s tehdejší atmosférou postupného politického uvolňování.
Písnička se navíc objevila v kultovním televizním seriálu Píseň pro Rudolfa III., což její popularitu ještě znásobilo. Také kritika nešetřila chválou. Doboví recenzenti oceňovali, že se Vondráčková nesnaží Bécauda kopírovat, ale přináší vlastní, lyričtější pohled. Za mimořádný prodej a oblibu u publika získala zpěvačka v roce 1968 Zlatou desku Supraphonu.
Skladba však neoslovila jen české a francouzské publikum, stala se skutečným světovým hitem. Její univerzální poselství umožnilo vznik desítek jazykových verzí. Kromě víceméně očekávané italštiny, španělštiny či angličtiny se objevily i verze v severských jazycích nebo portugalštině. Skutečnou zajímavostí je však její stopa v exotických končinách.
Velký úspěch zaznamenala v Japonsku, kde se francouzský šanson těší velké úctě. Sám Gilbert Bécaud v roce 1970 nahrál japonskou verzi pod názvem Barawa akogare, která zachovávala poetiku originálu, ale přizpůsobila ji tamnímu estetickému cítění. Píseň si našla cestu dokonce i k asijským zpěvákům ve Vietnamu nebo Číně, kde pod názvem C'est La Rose sloužila jako symbol evropské elegance.
Zcela novou a pro mnohé kontroverzní kapitolu začala píseň psát v devadesátých letech 20. století, kdy se stala nástrojem českého politického marketingu. Česká strana sociálně demokratická (ČSSD), která má růži ve svém znaku, si tento hit vybrala jako svou neformální hymnu v éře Miloše Zemana. Do politického boje ji nasadili v roce 1996 během slavné kampaně s autobusem Zemák.
Píseň zněla na každém mítinku na náměstích a provázela příjezdy stranických špiček v čele s předsedou Milošem Zemanem. Strategie byla jasná: využít nostalgii generace, pro kterou byla píseň hitem mládí, a spojit emocionální text o naději v těžkých dobách s tehdejší politickou rétorikou. V roce 1998, kdy sociální demokraté volby vyhráli, se Helena Vondráčková dokonce osobně objevovala na jejich akcích, aby píseň zazpívala naživo.
Tento krok však vyvolal prudké reakce veřejnosti a umělecké kontroverze. Zatímco příznivci strany vnímali píseň jako symbol optimismu, odpůrci Miloše Zemana ostře kritizovali zneužití kulturního dědictví pro stranickou agitaci. Helena Vondráčková čelila výčitkám, že propůjčila svůj možná největší hit politice a tím ho v očích části publika navždy zdiskreditovala. Poukazovalo se na paradox, že zatímco původní text mluví o čisté kráse a osamělém člověku, v politickém kontextu se z růže stal symbol stranické legitimace a volební slogan.
Přes všechny tyto politické turbulence a kontroverze Růže kvetou dál zůstávají pilířem české populární hudby. Dodnes patří k vrcholům koncertů Heleny Vondráčkové, která nikdy píseň ze svého repertoáru nevyřadila. Není divu.
Další články o českých verzích zahraničních hitů:
Lásko, voníš deštěm. Black Sabbath ji nehráli, Rottrová si ji zamilovala, z Nohavici udělala textaře
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/L%27important_c%27est_la_rose
https://plzen.rozhlas.cz/helena-vondrackova-ruze-kvetou-dal-8712982
https://pisnicky-akordy.cz/helena-vondrackova/podivej-kvete-ruze
https://cs.wikipedia.org/wiki/Helena_Vondr%C3%A1%C4%8Dkov%C3%A1
https://en.wikipedia.org/wiki/Gilbert_B%C3%A9caud
