Článek
Narodil se v roce 1892 v rodině zámožného pražského drogisty a už od mládí ho fascinovalo tehdy nové umění – film. Místo aby převzal rodinný obchod, vydal se před první světovou válkou na zkušenou do světa. Prošel filmovými ateliéry v Hollywoodu, Paříži i Moskvě, což mu dodalo v českém prostředí unikátní rozhled a pocit světovosti.
Po návratu z fronty první světové války, kde utrpěl zranění, se rozhodl vybudovat v Praze druhý Hollywood. V roce 1918 založil pod pseudonymem Willy Bronx vlastní produkční firmu Wetebfilm. Binovec byl v té době nezastavitelný – psal scénáře, režíroval a produkoval i šest filmů ročně. Právě on objevil například budoucí hvězdu Suzanne Marwille, pro kterou vymyslel její exotické jméno a s níž ho pojil i soukromý vztah.
Jenže velkolepé sny narážely na realitu. Binovec do firmy vložil veškerý rodinný majetek, a dokonce prodal otcův obchod, aby pokryl dluhy, ale Wetebfilm v polovině dvacátých let stejně zkrachoval. Tato porážka v něm zanechala hlubokou hořkost a pocit nedocenění.
Začal se proto více angažovat v profesních organizacích a jeho dřívější elán se postupně proměňoval v touhu po moci a vlivu. Už v roce 1926 vstoupil do Národní obce fašistické a o několik let později se stal členem hnutí Vlajka. Sympatizoval s italským fašismem a v českém filmovém prostředí začal vystupovat jako agresivní antisemita.
Známým se stal incident z října 1938, kdy v ateliéru odmítl natáčet jen proto, že dovnitř vstoupil režisér židovského původu Jiří Weiss. Binovec tehdy veřejně prohlásil, že nebude pracovat, dokud „ten Žid“ neodejde. Tato scéna - stejně jako okolnosti natáčení filmu Městečko na dlani, o kterém bude ještě řeč - je mimochodem věrně natočena v televizním seriálu Bohéma, který se válečným obdobím české kinematografie zabývá.
Když v březnu 1939 začala okupace, Binovec v ní viděl svou životní šanci. Hned druhý den po příchodu německých vojsk se pokusil o násilné převzetí barrandovských ateliérů, odkud chtěl vyhnat všechny „neárijce“. Ačkoliv se mu to tehdy díky odporu majitele Miloše Havla nepodařilo, brzy získal klíčové funkce v okupačních filmových úřadech.
Z Binovce se stal mocný muž, který aktivně spolupracoval s gestapem na takzvané arizaci („očištění od Židů“) české kultury a vytlačování svých bývalých kolegů z branže. V této atmosféře strachu začal v roce 1941 natáčet ambiciózní film Městečko na dlani podle románu Jana Drdy. Jako odborný poradce byl k filmu přizván Karel Hašler, nesmírně populární vlastenec, písničkář a bohém, který se svým odporem k nacistům nijak netajil.
Mezi Binovcem a Hašlerem panovalo od začátku obrovské napětí. Hašler nerespektoval režisérovy příkazy a Binovec jím opovrhoval. Navíc byl přesvědčen, že Hašler má židovské předky, což v jeho očích byla neodpustitelná vina. Hašler navíc během natáčení v Ronově nad Doubravou otevřeně provokoval nacisty svými parodiemi na Hitlera a zakázanými písněmi.
Tragédie vyvrcholila 2. září 1941. Přímo na place se objevilo auto gestapa a Hašlera před očima celého štábu zatkli. Mezi filmaři se okamžitě rozneslo, že ho udal právě Binovec, aby se zbavil nepohodlného kritika.
Hašlerův osud byl děsivý. Po výsleších skončil v koncentračním táboře Mauthausen, kde ho dozorci krutě mučili. V prosinci 1941 ho zkopali do bezvědomí a poté polévali ledovou vodou, načež vysílený a nemocný umělec zemřel. Binovec se sice později pokoušel krýt sepsáním alibistického prohlášení v budově gestapa, kde vinu popíral, ale pro většinu kolegů zůstal „Hašlerovým vrahem“.
Po válce přišlo nevyhnutelné zúčtování. V roce 1945 byl Binovec zatčen a postaven před soud. Přestože se nepodařilo najít přímý písemný důkaz o tom, že udal Karla Hašlera, jeho dlouholetá kolaborace a činnost ve fašistických organizacích byla nezpochybnitelná. Byl odsouzen ke třem letům vězení, zabavení části majetku a doživotnímu zákazu práce u filmu.
Když se v roce 1949 vrátil z vězení, byl z něj zlomený muž na okraji společnosti. Živil se jako závozník a řidič a žil v chudobě. Jeho osud však nabral další hořký obrat, když ho začala sledovat a vydírat Státní bezpečnost. Binovec podepsal spolupráci jako agent pod krycím jménem Vabin.
Podle archivů však nebyl příliš aktivní a tajná policie si stěžovala, že jeho hlášení jsou bezcenná. Snažil se hlavně přežít a vyhnout se dalšímu věznění, což se mu nepovedlo v roce 1955, kdy dostal podmínku za to, že neoznámil plánovanou emigraci jednoho lékaře.
V roce 1966 se ve stárnoucím režisérovi probudil poslední zbytek jeho někdejší dobrodružné povahy. Se svým synem Viktorem emigroval do Západního Německa. Doufal, že v Mnichově znovu nastartuje kariéru nebo najde pomoc u bývalých kolegů, ale čekalo ho jen trpké zklamání.
O starého režiséra s cejchem kolaboranta nebyl v exilu zájem a Binovec se po několika měsících bez peněz a iluzí vrátil do socialistického Československa. Poslední roky života strávil téměř v zapomnění, i když se mu nakonec podařilo najít alespoň částečné uplatnění ve Filmovém ústavu.
Díky své fenomenální paměti pomáhal historikům identifikovat postavy a scény ve starých němých filmech, které kdysi sám pomáhal tvořit. Václav Binovec zemřel v Praze v únoru 1976 ve věku 83 let. Zanechal po sobě dílo, které sice pomáhalo budovat základy našeho filmu, ale také stín viny, který z jeho jména už nikdy nezmizel.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Binovec
https://www.csfd.cz/tvurce/3150-vaclav-binovec/biografie/
https://www.kinobox.cz/osobnosti/32534-vaclav-binovec
https://www.vets.cz/vpm/karel-hasler-634/
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/archiv/za-sve-pisne-zaplatil-karel-hasler-zivotem-260334
https://nasregion.cz/omyl-karla-haslera-nebyl-nedotknutelny-a-naciste-ho-krute-pripravili-o-zivot-135928/
https://plus.rozhlas.cz/jan-drda-v-rozhlase-mluvil-o-svem-romanu-mestecko-na-dlani-i-inspiracnich-8186685
