Článek
Karla Hašlera se naše země pokusila hned třikrát, pokaždé neúspěšně, vygumovat z historie. Poprvé to bylo během druhé světové války. Za své provokativní protinacistické písničky („Hoši od gestapa, vy tu pěkně spíte, / vy se odtud domů nikdy nevrátíte“) a obecně protiokupační postoj byl Hašler odvezen do koncentračního tábora v Mauthausenu, kde jej v zimě roku 1941 neuvěřitelně brutálním způsobem utýrali.
Podruhé měl Hašler z národního povědomí zmizet po puči komunistů v roce 1948. Ti mu totiž nemohli odpustit jasnozřivost, s níž už v roce 1919 zpíval: „Kampak na nás bolševici, / copak vás to napadá, / vás si každej koupí, / na nás jste však hloupí, / kampak na nás bolševici, / copak vás to napadá, / víme, jak ta vaše volnost vypadá.“
A nebyl to jediný jeho text, ve kterém sarkasticky varoval před komunistickým nebezpečím, přestože tehdy bylo skutečně v plenkách. Nezapomeňme, že bylo teprve dva roky po takzvané Velké říjnové socialistické revoluci v Rusku a dokonce dva roky před oficiálním založením Komunistické strany Československa. Karel Hašler je tak jasným důkazem nepravdivosti zjednodušujících názorů, že předváleční komunisté, zvláště ti z umělecké a intelektuální elity, „přece nemohli vědět“, k čemu vede porevoluční teror v samotném Rusku. Hašler to věděl a dokázal pojmenovat.
Svým způsobem se potřetí pokoušeli Karla Hašlera, nebo alespoň jeho skutečný odkaz, „vymazat“ paradoxně ti, kteří jeho písničky zpívali, respektive zpřístupňovali veřejnosti, zejména prostřednictvím televize. Nárazově se to dělo už v době předrevoluční, hlavní síla zkreslování Hašlerova odkazu ale nastala s nástupem komerce od 90. let dále.
Tehdy se staly Hašlerovy staropražské písničky zprofanovaným zbožím televizních silvestrů a různých estrád, kdy se rozličné umělecky nemohoucí celebrity převlékaly za „pražské Pepíky“ a „panny Stázi“ a zhusta za prefabrikovaného doprovodu lkaly o starých topolech a Starých zámeckých schodech.
Jeho stopa ale byla natolik hluboká, že ani tyto pomyslné útoky nedokázaly jeho památku a odkaz vymýtit. Karel Hašler byl v době své největší slávy zásadní hvězdou toho, čemu bychom dnešní terminologií řekli showbyznys. Byl nejen zpěvákem a autorem písní, tedy písničkářem, jak bychom řekli dnes, ale také hrál v Národním divadle i v řadě filmů, byl hudebním nakladatelem, ředitelem gramofonového vydavatelství, stál u počátků českého rozhlasového vysílání. A uměl se dobře prodat - viz dodnes vyráběné bonbony Hašlerky, kterým z reklamních důvodů propůjčil svoje jméno už v roce 1920.
Hašlerův význam za první republiky přesně shrnul spisovatel Pavel Kohout, když o něm v roce 2013 napsal pro pražské Divadlo na Vinohradech revue s prostým názvem Hašler: „Byl by notorickým Zlatým slavíkem, nositelem ceny Thálie za jevištní výkon, nositelem Českého lva za hlavní postavy ve filmech a držitelem Zlaté desky za počet prodaných nosičů hudby – kdyby si česká společnost v první polovině 20. století tyto popkulturní fetiše vytvořila.“
Ruku v ruce s nevídaným úspěchem, který se odrazil i na výši Hašlerových příjmů, jež ovšem z velké části padly na vrub jeho proslavenému bonvivánství, a s praktickým zlidověním řady jeho písniček, šly samozřejmě i výhrady některých jeho kolegů a vážných kritiků. Mnozí z nich Hašlera nařkli z kýčovitosti, nadbíhání pokleslému vkusu, přílišné lidovosti. V mnoha případech možná nebyli daleko od pravdy. To ale nijak nezlehčuje, že napsal několik skutečně krásných šlágrů, které známe dodnes, a že v některých svých pohledech na svoji současnost i budoucnost se nemýlil - a nebál se to říct. Vlastně takový Karle Gott i Karel Kryl v jedné osobě.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Ha%C5%A1ler
https://www.idnes.cz/pardubice/zpravy/ronov-tremosnice-mestecko-na-dlani-vyroci-bourky-hasler.A220624_123125_pardubice-zpravy_mvo
https://dvojka.rozhlas.cz/4-karel-hasler-pribeh-prvniho-ceskeho-hitmakera-9420644
https://www.denik.cz/z_domova/karel-hasler-mauthausen-koncentracni-tabor.html
Karel Hašler: Písně (dvoudílná kniha, editor Radan Dolejš, 2016
