Článek
Stejně jako řada dalších pohádek, které považujeme za české, má i Popelka patrně kořeny v Německu (však také Němci na její nejslavnější podobě výrazně spolupracovali). Božena Němcová ji oproti původní verzi upravila, dodala hlavní postavě vzdor a sebevědomí, a filmová verze s Libuší Šafránkovou, kterou natočil v roce 1973 režisér Václav Vorlíček, ještě tyto povahové rysy umocnila. Celý poměrně košatý děj je z velké části samozřejmě dílem filmového scenáristy, který rozvíjí základní dějovou linku.
Proč mluvíme o scenáristovi, když je v titulcích uvedena Bohumila Zelenková, známá scenáristka a televizní dramaturgyně, mimo jiné matka reiséra Petra Zelenky? Jistě její jméno nepřekvapí, když si uvědomíme, že je podepsána například pod další povedenou českou filmovou pohádkou Jak se budí princezny (neboli další variací na klasiku, tentokrát Šípkovou Růženku).
Pravda, kterou do roku 1990 veděli jen zasvěcení, je ale jiná. Bohumila Zelenková svým jménem takzvaně pokryla v době vzniku pohádky zakázaného dramatika Františka Pavlíčka. Což pro ni bylo v době nastupující tvrdé normalizace po srpnové sovětské invazi v roce 1968 jistě riskantní a k Pavlíčkovi každopádně chvályhodně kolegiální.
Kdo František Pavlíček byl? Osobnost rozhodně nejednoznačná, nečernobílá - stejně jako nebyly černobílé dějiny poválečného Československa. Narodil se v roce 1923, v padesátých letech byl přesvědčený a aktivní komunista, a jako takový měl dobrá místa v Československém rozhlase a ve Filmovém studiu Barrandov. Od roku 1965 byl ředitelem Divadla na Vinohradech, kde vydržel až do roku 1970, kdy byl odstraněn z kulturního a veřejného života a až do sametové revoluce se živil v dělnických profesích.
Důvod odstranění z veřejného života byl v jeho politické angažovanosti na straně reformního křídla komunistické strany v letech 1968 a 1969, kdy byl dokonce členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V době svého zákazu následně patřil, stejně jako řada dalších tzv. reformních komunistů, k prvním signatářům Charty 77.
Pavlíčkova tvorba je přitom dost diskutabilní. Například v letech 1956, 1958 a 1961 napsal tři hry, ve kterých se zle strefuje do první vlny československé emigrace, jež odešla po únoru 11948 - šlo o dramata Chtěl bych se vrátit, Labyrit srdce a Zápas s andělem. Zároveň ale také dramatizoval například nekomunistu Karla Čapka, jeho Podivné přátelství herce Jesenia a Život a dílo skladatele Foltýna. Spolu s režisérem Františkem Vláčilem napsal také scénář ke slavné Marketě Lazarové.
František Pavlíček měl vždycky blízko k pohádkám, pro rozhlas například upravil Čapkovu Pohádku loupežnickou, Čertova švagra Boženy Němcové nebo Šťastného prince Oscara Wildea. Obdivoval také osobnost Boženy Němcové. Monodrama o ní Dávno, dávno již tomu aneb Zpráva o pohřbívání v Čechách napsal v roce 1979 a hrála je ve svém domácím divadle Vlasta Chramostová, kterou spojoval s Pavlíčkem totální zákaz veřejné činnosti.
Pavlíček se vrátil k běžné činnosti až po roce 1989. Stal se na rok, než odešel do důchodu, ředitelem Československého rozhlasu, psal nové zejména rozhlasové hry a úpravy literárních textů, a v roce 2002, dva roky před smrtí, se mu dostalo cti získat státní vyznamenání, Medaili Za zásluhy. Komunistické hříchy mládí byly zapomenuty, zůstala kvalitní tvorba, na jejímž vrcholu samozřejmě s náskokem stojí dodnes milované Tři oříšky pro Popelku.
Zdroje:
https://www.idnes.cz/technet/pred-100-lety/tri-orisky-pavlicek-scenar-film-nemohl-podepsat.A231115_111549_pred-100-lety_vov
https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C5%99i_o%C5%99%C3%AD%C5%A1ky_pro_Popelku
https://www.ceskatelevize.cz/porady/898871-cerna-hodinka/26753130517/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Pavl%C3%AD%C4%8Dek
https://www.csfd.cz/tvurce/70046-frantisek-pavlicek/prehled/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bohumila_Zelenkov%C3%A1
