Článek
Ano, řeč je o Festivalu politické písně Sokolov. Hrůzná přehlídka ještě hrůznějších songů, před kterou se v sedmdesátých a osmdesátých letech klepal snad každý, na koho bylo na pop scéně trochu vidět. Podle některých pamětníků totiž bylo pozvání na něj z těch, která nelze odmítnout. Anebo ano - a na léta se ztratit z oficiální scény.
Přesně to v rozhovoru pro Lidovky.cz vyjádřil před pár lety vedoucí Spirituál kvintetu, který máme zařazený spíš k té tzv. slušné - tedy vesměs nekolaborující - části české hudební scény. Jiří Tichota řekl: „Účast na Sokolově nevycházela z toho, že bychom se tam přihlásili. Všechny naše koncerty šly přes Pražské kulturní středisko a to nám prostě oznámilo, že tam hrajeme. Párkrát jsme se z toho sice s nějakým odůvodněním vyzuli, ale nešlo to dělat pořád.“
Hudebník k tomu dodal, že se tedy účastí alespoň rozhodli pomoci písničkám, se kterými měli problémy u cenzury. „Takže jsme je zazpívali v Sokolově a když nás za ně někdo popotahoval na jiných koncertech, mohli jsme argumentovat, že ‚je to přece písnička ze Sokolova‘. Mluvím o písničkách typu Až se k nám právo vrátí. Neříkám to jako výmluvu. Samozřejmě, mohli jsme říct, že v Sokolově nebudeme hrát – a patrně pak nehrát vůbec nikde. My jsme zvolili tento způsob obrany. Ať to každý posoudí sám.“
Je samozřejmě otázka, do jaké míry řídila chování všech oslovených umělců reálná obava o ztrátu možností k umělecké činnosti, a nakolik pouhý (i když samozřejmě opodstatněný) strach. Už v jiné souvislosti jsme na Médiu nedávno citovali Pavla Bobka, který v roce 2012 pro iDNES.cz potvrdil, že na žádném režimním festivalu nikdy nevystupoval. Řeč tehdy byla o festivalu sovětské písně v Ostravě, který byl v podstatě totéž, co Sokolov, jen v bledě modrém (či spíš rudém).
Bobek mj. řekl: „Když mi jednou volali z Ostravy, že mám přijet na festival sovětských písní, já jim rozespale odpověděl, že to nepůjde, protože zpívám jenom americké písně. A věřte nebo ne, ve sluchátku bylo chvilku ticho a pak řekli, že to se tedy nedá nic dělat a že mi zavolají, když budou mít něco jiného. Nic horšího se nestalo.“
Samozřejmě, podíváme-li se na účastníky Festivalu politické písně Sokolov, vidíme řadu známých jmen, ale také dnes už zapomenutých. Můžeme to vysledovat například z přehledu nahrávek, které byly na tomto festivalu pořízeny a posléze vydány na singlech a albech - a že jich bylo požehnaně (zajímavé by bylo zjistit, kolik lidí si tyto škváry v té době kupovalo).
Vytknout před závorku je potřeba Banjo Band Ivana Mládka, který je zastoupen na několika těchto kompilacích, ovšem s písněmi zcela běžnými pro svůj repertoár, jako V motelu v Motole nebo Nejkrásnější období je podzim. Ivanu Mládkovi - který se, mimochodem, za posledních pětatřicet let pokaždé, když se jej na to někdo zeptá, prohlašuje za celoživotního „pravičáka“, což mu zřejmě nebránilo v účasti na této komunistické akci - se zjevně podařilo festivalem prokličkovat s úsměvem na rtech.
Z těch ostatních, asi hůře postižených, nechyběly například oba „vládní bigbíty“, jak se jim tehdy přezdívalo, tedy Olympic a Katapult. Zpívali tu zpěváci dnes už většinou úplně neznámí, často, ale ne vždy, spojení se svazáckou kapelou Plameny (Josef Prokeš, Miriam Hrušková, Helena Vrtichová, Jiří Štědroň, Pavel Liška), ale i zpěváci známí, kteří si nejspíš museli odčinit nějaké škraloupy, jako byli Karel Černoch, Petr Novák, Hana a Petr Ulrychovi, Václav Neckář, Helena Vondráčková nebo Marie Rottrová.
Posledně jmenovaná na svoji účast už na prvním ročníku festivalu v roce 1973 zavzpomínala pro ČT24: „Bylo to pozvání s nátlakem. Říkala jsem si, že si rychle musím najít písničku, než mi bude nějaká trapná přidělena, tak jsem začala pátrat ve sférách muziky, kterou jsem v té době dělala, a to byl soul. A našla jsem si písničku Stop the war now, kterou zpíval James Brown, americký černošský soulový zpěvák. Zdeněk Borovec mi na ni napsal text Válku ne! a je to skvělá písnička.“
Festival politické písně Sokolov měl svůj předobraz v podobně laděném a o čtyři roky starším (východo)berlínském festivalu. Zároveň zčásti vzešel z folkové a trampské Porty, která se konala v roce 1972 právě v Sokolově a někteří účastníci zpívali takzvané „angažované“ písně, například skupina Plížáci (ve které mimochodem začínal Wabi Daněk) se songem Irská zem. Odtud už jen slovo dalo slovo a Festival politické písně byl na světě. Rok 1988 byl naštěstí poslední, ve kterém se konal. Jeho stopa je ale nesmazatelná.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Festival_politick%C3%A9_p%C3%ADsn%C4%9B_Sokolov
https://plus.rozhlas.cz/rok-1973-pisen-jako-politikum-jak-bylo-s-festivalem-politicke-pisne-sokolov-7638255
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/jen-rekni-sokolov-pred-45-lety-se-konal-prvni-festival-politicke-pisne-82333
https://www.lidovky.cz/kultura/jiri-tichota-rozhovor-spiritual-kvintet.A170521_182540_ln_kultura_bez
https://www.reflex.cz/clanek/rozhovory/111527/v-texasu-si-nechali-vytetovat-pesaka-na-lytko-jozina-z-bazin-znaji-i-eskymaci-rika-ivan-mladek.html
https://www.idnes.cz/kultura/hudba/rozhovor-s-pavlem-bobkem.A120518_124803_hudba_ob
https://www.discogs.com/label/960574-Festival-politick%C3%A9-p%C3%ADsn%C4%9B-Sokolov?srsltid=AfmBOorNeS9Gq0HNCDCL5X5Hu98FUAC5yXmLenN9DAPuhYTOMn7oJ5Vq&page=1
