Článek
Třeba takový italský umělec Michelangelo Merisi da Caravaggio (1571–1610) je naprostým prototypem barokního génia a kriminálníka v jedné osobě. Jeho umělecký styl se podle znalců vyznačuje prudkým střídáním světla a stínu známým jako tenebrismus, v tom Caravaggio patřil na stejnou úroveň jako o něco známější Holanďan Rembrandt van Rijn.
K malířskému rukopisu Caravaggia patří také realistické zpodobnění lidí, a to včetně světců a mytologických postav, čímž značně pozměnil způsob tvorby náboženského malířství jako celku. Nezapomínejme v této souvislosti, že katolická církev byla v barokní době hlavním odběratelem tvorby nejen všech malířů, ale také hudebních skladatelů a dalších tvůrců kulturních statků, které dnes vnímáme obvykle bez náboženského rozměru.
Caravaggio: Svatý František z Assisi v extázi
Paradoxně ale Caravaggiova umělecká revoluce a jeho zaměření na duchovní tvorbu šly ruku v ruce s jeho chaotickým a násilným životním stylem. Caravaggio se narodil v Miléně a do Říma, coby centra tvůrčího života, přišel jako nemajetný umělec. Což o to, slávu díky svým zřejmým uměleckým kvalitám, získal rychle, a neminul jej ani patronát, který byl pro něj skutečnou existenční výhrou: totiž ze strany kardinála Francesca del Monte, a to kolem roku 1595, tedy v pouhých čtyřiadvaceti letech.
I přes toto zastřešení ze strany vysoce postavené osobnosti katolické církve proslul Caravaggio jako „násilný, dotěrný a provokativní muž“. V tomto ohledu byla jeho nejdivočejší léta mezi letopočty 1598 a 1601, kdy byl několikrát zatčen a na kratší dobu uvězněn, například za nošení meče bez povolení. Dobové záznamy ukazují, že šlo o člověka, který jednal bez ohledu na konvence a míru, a jeho výbuchy násilí jej opakovaně přiváděly za mříže.
Caravaggio: Medusa
Caravaggiovy excesy a potyčky se zákonem jsou kupodivu velmi dobře zdokumentovány. Měl minimálně jedenáct soudních řízení vesměs spojených s žalobami za násilí. Mezi malířovy hříchy patří nejen poměrně běžné rvačky, napadení mečem nebo bití holí, ale i bizarní kauzy. Jako je třeba házení talíře s artyčoky do tváře číšníka, který zpochybnil Caravaggiův vkus.
Malířovy skandály se ale neomezily jen na fyzické násilí. V roce 1603 jej žalovali za hanlivé básně, které napsal a poslal kolovat mezi uměleckou komunitu. Cílily totiž na Caravaggiova malířského (a dnes úspěšně zapomenutého) rivala Giovanniho Baglioneho. Tyto básně byly označeny za formu „společenského obtěžování“ a dokazují, že Caravaggio si nenechal nic líbit nejen po fyzické, ale také slovní stránce.
Caravaggio: David s Goliášovou hlavou
To všechno byla ale vlastně ještě docela legrace proti tomu, co přišlo v roce 1606. Tehdy totiž Caravaggio v předem domluveném souboji zabil Ranuccia Tommasoniho, pravděpodobně v důsledku vlastně docela romantického sporu o ženu. Vražda v nepovoleném duelu malíře donutila bezprostředně po činu utéct z Říma a strávit poslední čtyři roky života ve vyhnanství, dnes bychom řekli v exilu, střídavě v Neapoli, na Maltě a na Sicílii.
Umělec se pokusil pro své skutky získat odpuštění od samotného papeže, které by mu umožnilo návrat do Říma. Vstoupil proto do Řádu maltézských rytířů na Maltě, ve kterém byl odměněn zlatým řetězem a otroky. Jeho členství v řádu ale trvalo jen krátce - ozvala se totiž opět horká krev. Po rvačce s jiným rytířem byl Caravaggio zavřen do vězení, ze kterého sice utekl, ale obratem jej z řádu vyloučili.
Malířův divoký temperament, který nepochybně přispěl k realistickému ztvárnění utrpení v jeho dílech, tak - přetransformován v násilnou povahu - nakonec zničil jeho profesionální i společenské postavení a udělal z něj vyvrhela. Caravaggio zemřel v Porto Ercole ve věku pouhých 38 let, zřejmě v důsledku zranění nožem, které utrpěl ve rvačce v Neapoli.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Caravaggio
https://en.wikipedia.org/wiki/Caravaggio
https://www.nationalgallery.org.uk/artists/michelangelo-merisi-da-caravaggio
https://www.biography.com/artists/caravaggio-italian-painter-criminal-murderer
https://www.europeana.eu/sk/stories/caravaggio-a-murderous-artist
kniha Elizabeth Lundayová: Tajné životy slavných umělců (Knižní klub 2010)
