Článek
Zatímco například Jan Cézar a Sagvan Tofi měli působit dojmem drsných disko-hochů a vzbuzovat u pubertálních dívek vzrušení ze zakázaného, Vítězslav Vávra ukojit tužbu po tak trochu rebelské romantice, Pavel Horňák měl splnit touhy po hodném spolužákovi ze třídy, který by se líbil mamince, a Josef Melen zase někoho, koho posvětí babička mladé posluchačky, Stanislav Procházka ml. byl typem hodného spolužáka z vyšší třídy, který poradí, pomůže, možná i letmo pohladí, ale víc si nikdy nedovolí.
Připomeňme, proč používal, aspoň někdy, Stanislav Procházka onu poznámku „ml.“ za svým příjmením. Jeho stejnojmenný otec („st.“) byl totiž svého času neméně slavnou pěveckou hvězdou, užívající často familiární verze křestního jména „Standa“. Ten byl slavný s tanečními orchestry čtyřicátých let, jako byl ten vedený slavným R.A. Dvorským, po válce dokonce jezdil se zájezdovými programy Vlasty Buriana (poté, co měl povoleno opět vystupovat) a ve stáří zpíval hlavně dechovku - umělecky aktivní byl až do devadesáti let, zemřel v krásných šestadevadesáti.
Jeho syn Stanislav Procházka ml. podědil hudební talent, který projevoval už od dětství, a protože tatínek jeho vlohy samozřejmě podporoval, mladšímu Stanislavovi se dostalo i formálního hudebního vzdělání, tedy studia zpěvu a kytary na konzervatoři. Do prostředí pop music vstoupil nejprve na konci sedmdesátých let jako hudební redaktor Československého rozhlasu, a odtud už byla krátká cesta k aktivnímu zpívání.
V roce 1982 vydal několik prvních singlů, mezi nimiž byly i hity Rádio a já a duet s Michaelou Linkovou Já si počkám - oba zaujaly v rozhlase a hrály se i na diskotékách. O rok později už navázal spolupráci s hudební menažerií Petra Hanniga a jeho skupinou Maximum, se kterou natáčel další nahrávky. Hned první singl s Hannigovou písničkou Celá škola už to ví se stala jedním z největších Procházkových hitů.
Téhož roku, tedy 1983, vydal Stanislav Procházka ml. také první album, nazvané, jak jinak, Celá škola už to ví. Už jen z názvů písniček, které obsahovalo, je jasné, na jakou cílovou skupinu se zpěvák (samozřejmě směrovaný svým producentem) zaměřil: První láska, Zítra jedou naši pryč, Správně švihnutá, Není Mladý svět nebo Maturitní léto. Prostě tak trochu bezzubé písničky, které si od svého hodného idola mohly prozpěvovat hodné dívky cestou z pionýrských schůzek.
S Petrem Hannigem natočil Procházka ještě několik dalších singlů a druhé album Bláznivá jízda (1985). Kapelník ale právě v téhle době objevil pro popovou scénu jistou Hanu Zaňákovou, kterou překřtil na Lucii Bílou, napsal jí hit Neposlušné tenisky a zaměřil se na rozvíjení její kariéry. Procházka se s ním - zřejmě v dobrém, protože zval Bílou a Hanniga nadále jako hosty na své koncerty - rozešel a jak se říká, udělal se pro sebe: založil vlastní skupinu Magnet.
S tou v roce 1988 natočil také svoje poslední řadové album Věci tajemné, na kterém žádný hit srovnatelný s těmi předešlými nebyl. Nastal jasný Procházkův ústup ze scény pro mladistvé dívky, zjevně sám pochopil, že jeho „pět minut slávy“ skončilo a začal se v rámci agentury MP, kterou založil, zaměřovat na zájezdové pořady pro dvě okrajové skupiny, totiž pro děti a seniory.
Konec života Stanislava Procházky ml. byl smutný a tragický: od začátku devadesátých let byl nemocný, nejprve se zdálo, že trpí Parkinsonovou chorobou, která mu postupem času znemožnila hudební aktivitu, ale ukázalo se, že se lékaři zmýlili, jeho problémy byly následky klíšťové encefalitidy a když se připojil zápal plic, zpěvák v roce 2003 zemřel.
Další díly volného seriálu Zapomenuté tváře normalizačního popu (výběr):
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Stanislav_Proch%C3%A1zka_ml.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Stanislav_Proch%C3%A1zka_(zp%C4%9Bv%C3%A1k)
https://www.discogs.com/de/artist/816519-Stanislav-Proch%C3%A1zka?srsltid=AfmBOor6Aqu4Gv5_n3cqSUqcQENrQA3yYbXhyrcqViIX03agEK3FjHHu
https://www.discogs.com/de/artist/474439-Lucie-B%C3%ADl%C3%A1?srsltid=AfmBOorrK51eMdhKPUW8r4JMlSzhdtvTlSEJ6GlEpadqPQkiTcslwv8Z&page=2
https://www.vlasta.cz/celebrity/stanislav-prochazka-ml-smrt-diagnoza/
