Článek
Málokdo by to ale řekl. Upřímně řečeno, když si dnes poslechneme kteroukoli písničku, která po Arnoštu Pátkovi zůstala, a to včetně jeho největšího hitu s mimořádně stupidním textem „mistra“ tohoto levelu českého textování Sny o tygří lady, což byla coververze německé disco hitovky dvojice Modern Talking jménem Cheri Cheri Lady, rozhodně z jeho podání nějaké třeskuté nadání netrčí.
Na kytaru hrál, ještě pod občanským jménem Arnošt Piaczek, od šestnácti let. Tento nástroj byl po celý život jeho hlavní, byť jej v žánru, kterým se proslavil, nijak neupotřebil, ale písničky na něj skládal a jak sám tvrdil, kytary se od oněch šestnácti nepustil. Ovládal ale i řadu dalších nástrojů, o čemž vyprávějí úplné romány všichni kapelníci, kteří s ním přišli během jeho profesionální dráhy do styku.
Například Petr Spálený, v jehož doprovodné skupině Apollo hrál v sedmdesátých letech, poté, co opustil dnes už zcela zapomenutou kapelu Modi. Apollo bylo v té době v podstatě anonymní doprovodný band a není úplně jasné, na kterých nahrávkách můžeme Arnošta Pátka slyšet (Spálený jako jedna z největších popových hvězd té doby jich samozřejmě vydal značné množství), musíme mu ale věřit, když tvrdí, že to byl naprostý profesionál s dokonalým citem pro přesnou hru nejen svoji, ale celé kapely.
Po éře v Apollu přestoupil do kapely Faraon (ta se v našem seriálu objevuje jako rodiště raných talentů už poněkolikáté a rozhodně ne naposledy), kterou původně založil a vedl Karel Šíp, po jeho odchodu Pátek převzal kapelničení. A právě tady si jej v polovině osmdesátých let povšimla jedna z nejtěžších vah mezi bossy československého popu Petr Hannig, který jej zlanařil do svého „pojízdného cirkusu“ jménem Maximum a první, co udělal, jak bylo tehdy zvykem, „překřtil“ svoji novou ovečku: z Arnošta Piaczeka se stal Arnošt Pátek.
Sny o tygří lady byly jasný importovaný hit, se kterým se Arnošt Pátek dostal do nejvyšších rotací rozhlasu i televize (Orchestr Československé televize jej ostatně v této nahrávce také doprovázel), ale úspěšná byla i řada dalších písní jako Julie, Poslední prázdniny, Boxer nebo Dívka. Arnošta Pátka si mezi sebou prohazovali dva velcí konkurenti popové scény, zmíněný Hannig a po něm - kdo jiný? - František Janeček. Oba o jeho muzikalitě, talentu, schopnosti hrát na cokoli, co vzal do ruky, ale například i aranžérské brilanci, ba dokonce absolutním hudebním sluchu vyprávějí úplné romány.
Bůh ví, možná to tak skutečně bylo. Skutečnost je ale taková, že tak trochu k smíchu, což bylo dáno nejen jeho notně pokleslými písněmi, ale i slyšitelnou vadou řeči a hodně podivnou image, byl kromě svých skalních fanynek prakticky všem, včetně těch, kteří se jinak rozhlasovému popu nijak nevyhýbali. Byl to právě on, kdo inspiroval Tomáše Vorla, režiséra a scenáristu filmu Kouř, k vytvoření parodické postavy slizkého svazáckého diskžokeje Arnoštka, jehož hrál Šimon Caban.
Už zkraje devadesátých let Pátek pochopil, že mu na pop scéně další pšenka nepokvete, až na drobné výjimky typu společného alba trampských písní s Jiřím Helekalem (což je skutečně nadstandardně bizarní záležitost!) se z hudební scény stáhl a věnoval se gastronomickému podnikání (česky řečeno: otevřel si hospodu). Zemřel po několikaletém a bulvárem notně propraném boji s rakovinou v roce 2009 v chudobě a zapomnění.
Další díly volného seriálu Zapomenuté tváře normalizačního popu (výběr):
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Arno%C5%A1t_P%C3%A1tek
https://www.dotyk.cz/magazin/arnost-patek-2/
https://www.idnes.cz/kultura/hudba/zemrela-hvezda-diskohudby-80-let-zpevak-arnost-patek.A090415_110054_hudba_ob
https://www.discogs.com/de/artist/974787-Arno%C5%A1t-P%C3%A1tek?srsltid=AfmBOooEvuoz_bgAJvRFXXqU6dmpNV-ylSJJNRYKKP15ejYzlnf6sZ_g
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kou%C5%99_(film)
