Článek
Stejné komentáře určitě budou i pod tímto pokračováním. Už proto, že Petr Rezek měl spoustu hitů a patřil k nejsympatičtějším tvářím českého středního proudu sedmdesátých a osmdesátých let. A také k jaksi nejnormálnějším. Ze záznamů které se z té doby zachovaly, a jistě i v hlavách pamětníků, působí jako neobvykle skromný, nevtíravý „chlápek odvedle“ s kytarou. Která dodávala jeho image další příznivý rozměr.
Je nicméně jasné, že jeho pozice na scéně od devadesátých let je nesrovnatelná s tou v předchozích dvou dekádách a že ačkoli dodnes můžeme jeho hlas slyšet z některého konzervativnějšího rádia, jeho jméno mladší generaci bezpochyby vůbec nic neříká.
Petr Rezek, jak je na něm už od pohledu jasné, vzešel z bigbeatového prostředí. Studoval průmyslovku, ale hudební vzdělání si rozvíjel na lidové škole umění i na soukromých hodinách. Na vojně založil první amatérskou kapelu, ze které se pak v civilu krátce mihl ve skupině Karkulka, kde mimochodem hrál na baskytaru později slavný textař Zdeněk Rytíř.
Krátce poté nastoupil jako kytarista do slibně se rozjíždějící beatové skupiny Juventus, která měla nepřehlédnutelného a hlavně nepřeslechnutelného frontmana v Karlu Černochovi. V ní prožil i zlomová léta 1968 až 1969, kdy byla kapela v angažmá v Rokoku, jednom z nejpopulárnějších pražských „divadel malých forem“ (jak se tehdy říkalo scénám, jež slučovaly činohru, písničky, muzikál, text appeal apod.).
Tady také začal poprvé skládat písničky a když mu Karel Černoch tu a tam nechal místo u mikrofonu, také zde absolvoval první zpěvácké pokusy. Po tomto angažmá prošel ještě kapelou Shut Up, které od bicích vládl František Ringo Čech a pěveckou hvězdou byl Viktor Sodoma, a Kardinály vedenými Zdeňkem Mertou, kde se už Rezek o mikrofon dělil s Petrou Černockou.
Právě z téhle doby ovšem pocházejí první Rezkovy výrazné singly, ze kterých byly dobové hity. Píseň Přátelství je z roku 1973, další rozhlasové držáky S písní lesů, vod a strání a Modrá zem (coververze písničky Everybody´s Talkin´ amerického písničkáře Harryho Nilssona) jsou o rok mladší. Ani tato éra ale netrvala dlouho.
Přišel totiž rok 1976 a Petr Rezek vzal angažmá v Orchestru Karla Vágnera, jehož pěveckou hvězdou byla jedna z nejpopulárnějších českých popových zpěvaček všech dob Hana Zagorová. Vágner jako jeden z nejsilnějších bossů tehdejší popscény správně vytušil, že Rezek se svou dospělou umírněností bude dobrou protiváhou k věčné „Haničce-Písničce“, stylizující se skokově od diblíka a šansoniérce.
Z tohoto období pochází další nálož Rezkových dobových hitů jako Prší krásně nebo Kino Gloria. Jejich úspěch ale není nic proti tomu, co se dělo s duety, které nazpíval s Hanou Zagorovou. Minimálně tři z nich, Duhová víla, Ta pusa je tvá a Dotazník, se staly jedněmi z nejhranějších písniček normalizačního období a tu a tam je lze na stanicích vysílajících retro hudbu slyšet dodnes.
V roce 1981 se Petr Rezek osamostatnil a založil si vlastní kapelu Centrum. Jak se dalo čekat, jeho popularita začala ustupovat, byť třeba Tulák po hvězdách byl také populární hit. Po sametové revoluci se Rezek z popscény stáhl, deset let se věnoval skládání scénické hudby
Až když jej roku 1999 pozvala Hana Zagorová jako hosta svého koncertu, opět se vrátil mezi zpěváky středního proudu, znovu založil kapelu a začal objíždět štace. Se slávou z osmdesátých let už se to ale nedalo srovnat. Každopádně je nutné říct, že svoji hvězdnou kariéru i její konec ustál kníratý sympaťák se ctí.
Další díly volného seriálu Zapomenuté tváře normalizačního popu (výběr):
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Rezek_(zp%C4%9Bv%C3%A1k)
http://www.petrrezek.cz/biografie/
https://www.discogs.com/de/artist/969067-Petr-Rezek?srsltid=AfmBOooQGKWWMnQxZPsmWTaJEWIVZviH-fYtyYPw8WvoJZfzsZmAr8bb
https://budejovice.rozhlas.cz/modra-zem-petra-rezka-je-vypujcena-v-originale-se-pisnicka-jmenuje-everybodys-8562037
https://www.vlasta.cz/celebrity/petr-rezek-mlady-dnes-hana-zagorova-manzelky-deti/
