Hlavní obsah
Umění a zábava

Zapomenuté tváře normalizačního popu: Vítězslav Vávra. Zpívající bubeník. Nezpívající, nebubnující

Foto: Wikimedia Commons - Cyberbiker, licence CC BY 3.0

Vítězslav Vávra

Krátká, ale hvězdná kariéra Vítězslava Vávry vlastně, při dnešním zamyšlení s odstupem, je spíš příkladem kariéry západního typu, než ryze socialistického. V jeho úspěchu totiž sehrála roli jeho na svoji dobu a místo extravagantní vizáž.

Článek

Vávrovi se přezdívalo Zpívající bubeník, to proto, že skutečně nástrojové řazení hráče na bicí bylo jeho původní muzikantskou profesí, ovšem jak prakticky všichni z jeho okolí vzpomínají, a jak lze doložit i z dobových živých záznamů, bubeník to byl méně než průměrný. Takový, o jakých se s nadsázkou říká, že je zázrak, že se trefí do bubnu.

Když si poslechneme jeho písničky, druhý zřejmý limit, který nemůžeme přeslechnout, je také chabost jeho hlasového projevu, který je naprosto uzoučký, bez rozsahu, bez výrazu a zpěváckého charismatu, Vávra zpíval, jako by vyprávěl jména z telefonního seznamu - což lze prominout například folkovým písničkářům, u nichž jde zejména o textové sdělení, ale u popového zpěváka, který by měl svým hlasem okouzlit a uhranout, je to vážný problém.

Čím tedy ty zástupy fanynek, o nichž sám říkal, že mu v dobách největší slávy na zájezdech v hotelích „samy skákaly do postele“ (a lze mu to věřit), tak okouzloval? Bylo to zcela nepochybně v první řadě na tu dobu neobvyklým zjevem a vůbec způsobem prezentace na pódiu. Hraní na bicí, byť by bylo sebehorší a blížilo se spíš jen sezení za bicí soupravou, podvědomě evokuje dobrou formu a sílu, včetně té sexuální.

Vávra navíc mezi českými zpěváky vynikal dvěma jinde nevídanými kvalitami. Za prvé měřil něco kolem dvou metrů, což působilo ojediněle a sexy, za druhé nosil dlouhé vlasy. Zatímco si rockeři, pokud se jim čirou náhodou v době normalizace podařilo dostat do televize, museli většinou svoje vlasy zasponkovávat nebo schovávat pod límci košil a sak, Vávra vesele svou „mařenou“ mával nad bubny a činely. Což byl výsledek manažerských schopností člověka, který Vávru doslova s do písmene udělal: Petra Hanniga, jednoho z hlavních bossů české popscény osmdesátých let.

Hannig našel Vávru v kapele Faraon, kterou původně založil Karel Šíp. To už měl vlasatý bubeník za sebou hudební začátky v amatérských skupinách Hills a Ges, ve kterých působil na začátku sedmdesátých let. Protože byl Hannig akademicky vystudovný hudebník, bez ohledu na to, jakými škváry se proslavil, jistě chápal, že Vávra žádná bubenická extra třída není, ale jeho silný manažerský čich mu napověděl, že se může ve dvoumetrové „máničce“ skrývat dobrý komerční potenciál.

A tak netrvalo dlouho, Hannig sestavil Vávrovi pěvecký repertoár, který sestával jak z převzatých písní (Dívka Gloria, původně italské provenience od zpěváka Umberta Tozziho), tak z jeho vlastních, z nichž se staly hity (tři největší byly bezpochyby Holky z gymplu, Citronová holka a Dívka z heřmánkové návsi). A zabralo to: dívky se nad songy vyčouhlého idola, který jim zastřeným pološeptem zpíval do oušek slova, která jim jejich chlapci nebyli schopni říct, rozněžňovaly.

S Hannigem natočil Vávra řadu singlů a dvě řadová alba, jedno bezejmenné (1981) a Koncert bez plakátu (1983). Poté se zpěvák od svého objevitele trhl, založil si kapelu Monogram, a s tou nahrál v roce 1984 desku Už jsem tvůj a anglickou verzi Babies, I'm Your Friend. A tím de facto Vávrova kariéra skončila, byť pokračoval až do konce totality tu a tam s vydáváním singlů a po revoluci mu vyšlo hned několik CD vesměs s výběry starých hitů.

Důležité je poznamenat, že v rámci kapely Monogram spolupracoval Vávra se svou tehdejší manželkou, úchvatnou ostravskou zpěvačkou Věrou Špinarovou. Větší protipóly na pódiu snad nemohly stát: on nezpěvák, a asi nejvyšší osoba v branži, a ona, jedna z nejlepších zpěvaček této země, a naopak jedna z vzrůstem nejmenších osobností scény.

Po změně režimu zájem o oba opadl, Věře Špinarové se naštěstí podařil na sklonku života comeback a dokázala zaujmout i na rockových festivalech nebo vyprodat Lucernu. Vávra se o návrat pokoušel také, ale nikdy se zcela nepodařil, skončil jen u občasných vystoupení víceméně pro zvané nebo komerčního typu. Zemřel v roce 2021 ve věku 68 let.

Další díly volného seriálu Zapomenuté tváře normalizačního popu (výběr):

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%ADt%C4%9Bzslav_V%C3%A1vra

https://www.denik.cz/hudba/vitezslav-vavra-osmdesatky.html

https://www.idnes.cz/kultura/hudba/vitezslav-vavra-umrti-hudba-zpevak-bubenik.A210702_114321_hudba_bur

https://budejovice.rozhlas.cz/divka-gloria-o-niz-u-nas-zpival-vitezslav-vavra-pochazi-z-autorskeho-zpevniku-8877435

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz