Článek
Josef Laufer se narodil otci slovensko-židovského původu a španělské matce, odtud jeho vizáž, dojem cizokrajnosti ještě podporoval fakt, že se narodil ve Francii a vyrůstal v Anglii, tím pádem plynně ovládal hned několik jazyků, které používal ke své profesi: kromě češtiny také španělštinu, angličtinu a němčinu.
Laufer byl nesmírně nadaný pohybově, čehož bohatě využíval jak při pěveckých vystoupeních, tak v divadelních a filmových rolích, kterých měl požehnaně. Měl všestranný umělecký talent - dobře zpíval, dobře hrál a vůbec prvním kulturním oborem, kterému se věnoval, byla pantomima. Okrajově se věnoval i překladatelské činnosti a televizní scenáristice a režii.
Studoval Divadelní akademii múzických umění a už během školy založil pantomimické divadlo Radar. Jako herec se mihl například v roli jednoho ze tří kytaristů v černém v muzikálu Starci na chmelu, ale také v rámci divadla Semafor a tamního písničkového pásma Ondráš podotýká, jehož autorem byl Karel Mareš, výborně zpíval píseň Fever, kterou měl mimo jiné v repertoáru Elvis Presley. Doprovodnou kapelou pásma byl Olympic, byť na singl Laufer písničku nazpíval s Orchestrem Karla Duby.
V pohnuté době sedmdesátých let se bohužel Josef Laufer neukázal v úplně nejlepším světle. Byl prokázaným spolupracovníkem Státní bezpečnosti pod krycím jménem Vostrý a s evidenčním číslem 14 075, v roce 1974 složil s Karlem Zichem propagandistickou píseň Ten strom je náš ke 30. výročí Slovenského národního povstání. A o dva roky později si zadělal na největší škraloup své kariéry v podobě otextování a nazpívání písně Dopis Svobodné Evropě - té jsem se věnoval před časem v samostatném článku.
I když Josef Laufer natočil v sedmdesátých a osmdesátých letech hned několik alb a řadu singlů, velkým hitem byla píseň Sbohem lásko, já jedu dál, která se stala jakousi nepsanou hymnou dálkových šoférů. Mnohé z Lauferem zpívaných písní byly v cizích jazycích a v mnohých předváděl svůj temperament na bázi latinskoamerických tanečních rytmů, k nimž měl sklony vzhledem ke svému původu (vzpomeňme třeba velkého hitu Ritchieho Valense La Bamba), přece jen možná jeho herecké ambice převládaly nad pěveckými.
Hrál průběžně, většinou menší a malé role, a skoro vždy postavy exotického původu. Což byl například i akrobat Paolo ze seriálového televizního zpracování Bassova Cirkusu Humberto. Dostal ale také hlavní roli novináře Egona Erwina Kische v seriálu Tržiště senzací, respektive ve dvou z něj sestříhaných celovečerních filmech Zuřivý reportér a Lovec senzací. Poměrně bohatá filmografie Josefa Laufera bohužel vrcholí účastí ve čtyřech dílech Troškova škváru Kameňák.
Konec života Josefa Laufera byl bohužel velmi smutný. V roce 2020 po operaci srdce upadl do kómatu, ve kterém zůstal až do dubna 2024, kdy se jeho srdce zastavilo a tento talentovaný umělec s diskutabilní povahou zemřel.
Další díly volného seriálu Zapomenuté tváře normalizačního popu:
Zdroje:
https://sk.wikipedia.org/wiki/Josef_Laufer_(herec)
https://www.csfd.cz/tvurce/1484-josef-laufer/prehled/
https://www.idnes.cz/kultura/hudba/josef-laufer-zemrel-zastava-srdce-vegetativni-stav.A200324_080416_hudba_jgo
https://www.seznamzpravy.cz/tag/josef-laufer-15937
