Článek
Domnívám se, že je nutné rozlišovat mezi zpěvákem jako takovým a mezi jakousi aurou, jež jej obestírá v důsledku jeho předčasného úmrtí v pouhých pětadvaceti letech. Už jsem tady o tom psal v samostatném článku před časem, že předčasná smrt má v populární hudbě prazvláštní odér, který postiženým dodává úplně jiný význam, než by nejspíš měli za života. A posmrtné obdivovatele jako by ani nezajímalo, co by tito zemřelí dělali, kdyby je smrt v mladém věku nepotkala.
Takže: Petr Sepeši jako osobnost úzce spjatá s českým konzumním popem první poloviny osmdesátých let jistě zapomenut není. Samozřejmě mluvíme v intencích pamětníků té doby nebo maximálně jen o málo mladších, dnešní mládeži zcela pochopitelně jeho jméno dozajista neřekne vůbec nic.
Čistě jako zpěvák je ale Sepeši zapomenutý a zapomenutelný. Zbylo po něm jen pár písniček, vesměs samozřejmě nahraných s Ivetou Bartošovou, se kterou tvořil příkladný svazácký páreček mladých lidí, kterým patří budoucnost. A - nalijme si čistého vína - jeho jemný a poněkud telecí hlásek interpretoval jedny z nejpodřadnějších písniček, jaké byly na tehdejší hudební scéně ke slyšení, jak po stránce hudební, tak textové.
Právě proto je zajímavé se zamyslet nad tím, co by se stalo, kdyby se Sepeši dožil devadesátých a dalších let. Osobně se totiž domnívám, že by svým stylem zpěvu kromě nějakých vyloženě retro osmdesátkových pořadů nebo zájezdových estrád neměl šanci se na scéně udržet, leda tak možná na rozrůstající se muzikálové scéně v jednom konkrétním charakteru rolí. Ale kdo ví, třeba by se mu podařilo prorazit v hudbě jinak.
Nějaký talent ostatně zřejmě měl, jakkoli jej během své kratičké hvězdné dráhy skutečně neměl čas projevit. Zpíval už jako dítě a v lidové škole umění se učil hned na tři nástroje: klavír, bicí a baskytaru. Vyučil se jako mechanik textilních strojů, ale už během tohoto vzdělávání hrál v kapele Appendix, která hrávala na diskotékách a zábavách.
Systematicky se také vzdělával ve zpěvu a v důsledku toho se už roku 1978 zúčastnil festivalu Mladá píseň v Jihlavě, kde ovšem propadl. Místo plánovaného studia konzervatoře byl povolán na vojnu, ale i tam se věnoval s vojenskou kapelou muzice, ba i sólovému pěveckému soutěžení. Po návratu do civilu se v roce 1983 opět probojoval do Jihlavy na Mladou píseň a zde potkal studentku střední školy Ivetu Bartošovou. Slovo dalo slovo, byla ruka v rukávě a velké plány na společnou budoucnost v popu.
Ta v případě Sepešiho vedla přes jeden z nejostudnějších festivalů té doby, Sovětskou píseň, na které v roce 1983 bodoval v krajském kole v Přerově a o rok později na finále v Ostravě. Sovětská píseň Máme stejný osud byla také jeho prvním singlem vůbec. Paradoxně i první společný singl nové dvojice (jež měla podle představ producentů nahradit čtvrt století starou dvojici Yvetty Simonové a Milana Chladila) obsahoval jejich sólové písničky.
Teprve druhá malá deska byla opravdovou komerční bombou: na jedné straně Knoflíky lásky, jejich největší hit, a na straně druhé Červenám. Singl bodoval v hitparádách i různých popových anketách, Bartošové a Sepešiho byla najednou plná televize a rozhlasové stanice (ty asi tři, které v tehdejším socialistickém éteru existovaly) obehrávaly Knoflíky lásky od rána do večera.
Bartošová a Sepeši vystupovali a nahrávali s velkými orchestry Československé televize a Československého rozhlasu, s Lauferovou skupinou Golem, a také účinkovali v menažerii Františka Janečka a jeho Kroků, kde se o pódium dělili s opravdu vybranou společností, jako byli Michal David, Pavel Horňák, Sagvan Tofi, Markéta Muchová, Jan Cézar, Arnošt Pátek, Marcela Holanová nebo Josef Melen.
Tento nástup, který trval pouhé dva roky, se zarazil večer 29. července 1985, kdy Petr Sepeši zemřel při nehodě na železničním přejezdu ve Františkových lázních. Existují - jak to tak bývá - různé spekulace, co zpěváka vedlo k tomu, že nerespektoval závory, případně k jakému technickému problému došlo. Jisté je, že mu žádná z těchto variant život nevrátí.
A ještě drobnost na závěr: protože šoubyznys je a vždycky byl, i za socialismu, bezskrupulózní a nikdy si nebral servítky, velmi brzy se na hudební scéně objevila nová dvojice Petra Zámečníková a Jiří Strnad, která měla Bartošovou a Sepešiho nahradit. Její jediná známá píseň Lítáme v tom jako by ze zpěvníku Ivety a Petra vypadla. Což rozhodně není nic, co by ji šlechtilo, ať se na to díváme z kteréhokoli úhlu…
Další díly volného seriálu Zapomenuté tváře normalizačního popu:
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Sepe%C5%A1i
https://www.lidovky.cz/relax/lide/petr-sepesi-jel-na-cervenou.A150926_213626_lide_ELE
https://ivetabartosovaofk.cz/clanky/zivotopis/
https://www.reflex.cz//clanek/historie/100914/slibna-kariera-s-tragickym-koncem-na-kolejich-zpevak-petr-sepesi-by-oslavil-sedesatiny.html
