Článek
Vzpomene si ale ještě někdo na nějakou další písničku z repertoáru Marcely Holanové? Možná na Ráno, což byl převzatý šlágr italské zpěvačky Anny Rusticano s původním názvem Strano. A jinak asi nic, v období své největší slávy ve druhé polovině osmdesátých let toho o moc víc nenazpívala, byť vydala v roce 1988 celé album Óda na lásku, jemuž předcházelo několik singlů.
Problém Marcely Holanové byl pravděpodobně ve dvou vzájemně propojených věcech. Měla opravdu pozoruhodný hlas, který slušel klenutým a nosným kantilénám. A ten využívala v hudbě, která na kantiléně tradičně staví, totiž popu italské provenience. A ten byl v osmdesátých letech u nás mimořádně oblíbený - a s ním logicky i jeho domácí představitelka.
To, že Češi měli v předrevoluční době takový vztah k italské populární hudbě, nebylo samo sebou. Protože u nás, jak známo, byla anglicky zpívaná, tedy zejména angloamerická hudba, značně upozaďována a v některých obdobích vysloveně zakazována, a vládnoucí stranovláda chtěla obyvatelstvu přece jen poskytnout nějaké povyražení z poslechu zahraniční muziky, zvolila právě hudbu italskou.
Našlo se zde několik propagátorů, kteří komunistům s navozením dojmu, že v Itálii se odehrává něco hudebně mimořádného, rádi pomohli, například publicista a moderátor Miloš Skalka, kterého má starší generace spojeného s legendárním pozdravem/přáním „Ostrý obraz a dobrý zvuk“, kterým zahajoval svoje komentáře například při pořadech z italského festivalu v San Remu.
Právě takoví propagátoři vlastně umetli cestičku k české popularitě všem těm pochybným „esům“, jako byli Drupi, Toto Cutugno, Anna Rusticano nebo Ricchi e Poveri. Podařilo se z nich pro Čechy - v době, kdy ve světě frčela nová vlna, post punk, heavy metal nebo nový romantismus - udělat superhvězdy. A lidé jako Marcela Holanová, ale třeba i Michal David, který ve svých písničkách měl značné italské vlivy (ostatně v Itálii sám v dětství žil, jak známo), se na téhle vlně svezli.
V okamžiku, kdy po sametové revoluci začal import západní necenzurované muziky k nám, rychle se ukázalo, jaká je skutečná pozice italského popu a v podstatě už po něm nevzdechl ani pes. Následkem toho se kariéra „české Italky“ Marcely Holanové sesunula ke dnu, přestože zpěvačka dál pracovala. Problém byl v tom, že nedokázala najít nový styl, který by odpovídal aktuálním podmínkám a zároveň v něm prodala svůj skvělý hlas.
Ještě ale nezaznělo několik jmen, která pro kariéru Marcely Holanové byla zásadní. Jednak to byl zmíněný Karel Gott, se kterým po úspěchu Čau lásko natočila ještě jeden tehdy populární duet Náš song, jednak skladatel Karel Svoboda, který obě tyto písničky složil. Ostatně, i v jeho rukopisu občas italskou melodickou rozmáchlost můžeme slyšet.
A třetí, shodou okolností opět Karel, byl textař Karel Šíp. V jehož kapele Faraon v polovině sedmdesátých let Marcela Holanová začínala, vzala si jej za muže, on ji bezpochyby k italskému popu směroval (vzpomeňme si na parodický projekt Triky a pověry, který v osmdesátých letech měl Šíp s Jaroslavem Uhlířem a Petrou Janů, sklony k italským písním tedy měl, byť je uměl brát s nadhledem).
Bohužel, o nyní čtyřiasedmdesátileté zpěvačce se dnes dočítáme spíš jen z bulváru, kam ventiluje svoji hořkost z rozvodu se Šípem po bezmála čtvrtstoletém manželství, o jejím novém, výrazně mladším příteli i o zdravotních problémech, které ji sužují. A rádia mezitím obehrávají její bezmála čtyřicet let starý hit s Gottem. Nic novějšího.
Další díly volného seriálu Zapomenuté tváře normalizačního popu:
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Marcela_Holanov%C3%A1
https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/19409-marcela-holanova.html
https://www.discogs.com/de/artist/1050975-Marcela-Holanov%C3%A1?srsltid=AfmBOorVRBVdzVadlGCcEoYhiKyUdWYTis76KwQmrvJu6iQcW96zvNcO
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/222692/holanova-73-po-letech-promluvila-smutna-pravda-o-sipovi.html
