Článek
Každý, kdo si seriál, opakovaný několikrát i po sametové revoluci a ke sledování dnes k dispozici na YouTube, pamatuje, určitě mu utkvěla základní dějová linka. Šlo o příběh kapely Mimikry, která byla průhledně inspirována undergroundovou kapelou The Plastic People of the Universe. Její členové a lidé okolo byli popsáni jako víceméně flákači, kteří si do žil píchali tvrdé drogy a plánovali únos letadla za účelem emigrace na západ.
Tento únos byl inspirován skutečnou událostí, která se odehrála v roce 1972, kdy desetičlenná skupina únosců a únoskyň vedená Lubomírem Adamicou skutečně unesla letadlo společnosti SlovAir na lince z Mariánských Lázní do Prahy, přičemž sám Adamica během letu zřejmě nešťastnouu náhodou zastřelil kapitána letadla Jána Mičicu. Na stejné téma napsal textař Zdeněk Rytíř slova písně Únos, kterou v roce 1973 nahrála skupina Olympic na albu Olympic 4. O této písni jsem psal samostatný článek.
Původní scénář dílu zemanovského seriálu se jmenoval Letím s vrahem a měl být pouze o únosu. V roce příprav seriálu, tedy roku 1976, ale zrovna probíhal slavný proces s undergroundovými hudebníky, ve kterém dostali nepodmíněné tresty manažer Plastiků Ivan Martin Jirous, jejich saxofonista Vratislav Brabenec, básník a frontman spřízněných DG 307 Pavel Zajíček a písničkář a evangelický kněz Svatopluk Karásek.
Režisér a scenárista seriálu Jiří Sequens tedy dostal pokyn námět v tomto duchu předělat a „vysvětlit divákům“, co že to jsou ti undergroundoví muzikanti zač a že se neštítí tvrdých drog ani pistolí. Což samozřejmě byly vesměs neopodstatněné lži a manipulace.
Nejen díl Mimikry, ale celý major Zeman by si zasloužil být zapomenut a skončit v propadlišti dějin. Ale je fakt, že písnička, kterou v něm fiktivní skupina Mimikry, jejímž lídrem je postava hraná Jiřím Lábusem, hraje, patří k základním kamenům české hudební bizarnosti a je vlastně dodnes v pamětnických kruzích zdrojem výsměchu.
K tomu možná přispívají i nejasnosti kolem jejího vzniku, tedy autorství a interpretace. Předpokládá se, že text, ve kterém se vzývá onen „bič boží“, který v rámci děje píseň řadí slovy kapely mezi „biblický songy“ (ačkoli historický Bič boží byla přezdívka hunského nájezdníka Attily z 5. století), napsal sám režisér a scenárista Jiří Sequens.
Nahrávku zřejmě pořídili členové orchestru FISYO, který je podepsán pod hudbou celého seriálu, a přes nikdy nepotvrzené úvahy o tom, že ji mohla nazpívat skupina C&K Vocal (známá mimochodem spíš odporem k totalitnímu zřízení, byť víceméně „v mezích zákona“), ji zřejmě nazpívali spíš hudebníci z orchestru.
Autorem hudby Biče božího byl ovšem s pravděpodobností hraničící s jistotou Zdeněk Liška, autor znělky seriálu a hlavně patrně největší génius české filmové hudby vůbec. Velký umělec, který žil v letech 1922 až 1983, měl na kontě mimo jiné hudbu k Vláčilovým veledílům Marketa Lazarová a Údolí včel, k oscarovému Obchodu na korze, k Herzovu Spalovači mrtvol, ale třeba i skvělý hudební doprovod (včetně několika písní) k detektivnímu seriálu Hříšní lidé města pražského.
Celkem zajímavé jsou i popkulturní konotace, které jsou na díl Mimikry a písničku Bič boží navázány. Tak například David Koller v době, kdy byl ve skupině Lucie, vlastnil nahrávací studio v kinosále v obci Jinočany ve středních Čechách, tedy přímo v onom sále, kde Mimikry písničku hrají. Samozřejmě, že se studio jmenovalo Bič boží 2.
Skupina J.A.R. se už v roce 1994 na albu Mydli to! nechala inspirovat a natočila píseň Bitch bóží, kde absurditu textu dotáhla skutečně až nadoraz. A vlastně velmi vtipné také je, že dva z hereckých protagonistů ve svých starších letech přešli, takříkajíc, „na druhou stranu“. Herec Jiří Lábus se veřejně za svoji účast při natáčení omluvil a underground jej svým způsobem přijal mezi sebe, zúčastnil se jako účinkující například v roce 2012 a na fotografii drží transparent žádající svobodu pro uvězněné ruské rockerky je i se skutečným členem Plastic People Vratislavem Brabencem.
Jiří Lábus na undergroundovém festivalu v Trutnově
Oldřich Kaiser, který v Mimikrech v hledišti skotačí se svojí láskou ztělesněnou Ivanou Andrlovou, jež je dcerou samotného majora Zemana, se dostal do undergroundového prostředí ještě hlouběji: dodnes je partnerem undergroundové písničkářky Dáši Vokaté, která před ním žila s Ivanem Martinem Jirousem, a po jejím boku v sobě nalezl i hudební talent, díky čemuž spolu vytvořili písničkové duo, které si říká OlDáš.
Bič boží nakonec tedy vyhnal docela zajímavé výhonky…
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/30_p%C5%99%C3%ADpad%C5%AF_majora_Zemana
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zden%C4%9Bk_Li%C5%A1ka
https://www.metal-line.cz/articles/hity-pro-pametniky-37-dil-mimikry-bic-bozi-2745
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bi%C4%8D_Bo%C5%BE%C3%AD
https://www.zvukarina.cz/viewtopic.php?t=5505
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Anos_letounu_do_NSR_dne_8._%C4%8Dervna_1972
https://cs.wikipedia.org/wiki/Proces_se_skupinou_The_Plastic_People_of_the_Universe
https://www.ireport.cz/clanky/rozhovory/rozhovor-lucie-zjistili-jsme-ze-mame-asi-osm-fanousku-po-celem-svete-1-cast
https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/j-a-r/bitch-bozi-759118
