Článek
Než se dostaneme ke vzpomínání na dobu jejich největší slávy v sedmdesátých letech, konstatujme, že od 90. let se ke svým kariérám postavily, dá se říci, příkladným způsobem. Ani se z kulturní scény nestáhly, ani se nepokoušely o navázání kariéry ve středním proudu, ale začaly se naplno věnovat tomu, co je jim vlastní a co mají v genech: propagaci Řecka a jeho kultury.
Když se podíváme na jejich (mimochodem docela solidně vedené) oficiální webové stránky, které stále vedou jako sesterská dvojice, byť celou řadu aktivit mají sólo, vidíme nabídku hned pěti jejich aktivit spojených s hudbou. Dva společné recitály, jednak Písně řeckého pobřeží, jednak Největší pecky - obsah těchto vystoupení je obsažen v názvech.
Dále jsou zde nabízena pořadatelům dvě sólová vystoupení Marthy Elefteriadu, která vždy byla poněkud aktivnější a měla širší záběr. Za doprovodu klavíristy Vladimíra Strnada nabízí komorní recitál Balady, šansony, blues…, a s kapelou Arionas zajímavý projekt z oblasti, jak se dnes říká, world music. Spolu s perským kytaristou a zpěvákem Shalabem Tolouiem a kytaristou Stanislavem Barkem zpívají řecké, perské a španělské písně.
K tomu připočtěme také nabídku desetidílného kursu řeckých tanců, které pořádají sestry společně, klubové i rozhlasové a televizní pořady s vyprávěním o Řecku, jejich knižní paměti Martha & Tena dvojhlasně, kterou sestry vloni načetly i jako audioknihu, anebo komerčně velmi úspěšnou kuchařku Řecká kuchyně Marthy Elefteriadu.
Sesterské umělecké začátky ale s Řeckem neměly pranic společného. Narodily se v tehdejší Jugoslávii řeckým uprchlíkům před občanskou válkou, rodiče s nimi přijeli do Československa v roce 1950 a usadili se v Brně, které se pak stalo na většinu života jakousi základnou obou sester.
Právě tady se seznámily s kytaristou a skladatelem Alešem Sigmundem, který je přizval do své tehdy docela známé kapely Vulkán, v níž působili i Hana a Petr Ulrychovi, kteří se po čase osamostatnili a postavili si kapelu Atlantis. S Vulkánem Martha & Tena dokonce vystoupily na legendárním 1. československém beatovém festivalu, hostovaly v populárním divadélku Apollo a vyhrály soutěž Hledáme nové talenty. To všechno ještě před sovětskou invazí.
Jejich kariéra v beatové hudbě zvolna končila a přesouvaly se stále patrněji ke střednímu proudu. Začaly vystupovat na Bratislavské lyře a roku 1970 vydaly první album Dál, než slunce vstává, které je na tu dobu typickou sbírkou dosavadních singlových hitů, písní, které jim napsal Aleš Sigmund a několika převzatých songů, například Simonova El Condor Pasa nebo známého Řeckem inspirovaného šlágru Děti z Pirea.
Na samém začátku sedmdesátých let skutečně hvězda Marthy & Teny vysvitla rychlostí supernovy. Důkazem je nejen výborný prodej alba, ale také třeba fakt, že tehdejší absolutní metu československého popu, totiž velký sál pražské Lucerny, vyprodaly sestry hned pětkrát za sebou. Koncertovaly nebo natáčely televizní pořady i na takzvaném západě, konkrétně v Německu nebo Švýcarsku, ale samozřejmě i v socialistických zemích jako bylo Polsko nebo Rumunsko.
Hudební vydavatelství Panton přiživovalo zájem o Marthu & Tenu každoročním vydáváním nového alba i doprovodných singlů, bez jejich vystoupení se neobešel v první polovině sedmdesátých let snad žádný televizní hudebně-zábavný pořad. Poměrně zásadní okamžik v jejich kariéře nastal roku 1975, kdy ve svých životech poprvé navštívily rodnou zemi svých rodičů a přivezly si odtamtud materiál na album Řecké prázdniny, vlastně první, ve kterém otevřeně reflektovaly svůj původ.
Album vyšlo v roce 1977, kdy už společná aktivita sester polevila. Z prozaických důvodů: Tena se provdala za slovenského hudebníka Juraje Čierného a sólově s ním vystupovala hlavně ve Skandinávii, nejprve v Norsku, posléze v Řecku. Martha nastoupila do angažmá v divadle Semafor, kde účinkovala mimo jiné ve slavné hře Jiřího Suchého Smutek bláznivých panen.
Zároveň ale Martha Elefteriadu pracovala na své sólové kariéře, kterou skvěle zúročila albem Kresby tuší, jedním z nejvíce nedoceněných projektů českého popu normalizačního období. V úzké spolupráci s tehdy víceméně na jazzrockové bázi tvořícím Michaelem Kocábem na desku nazpívala písně, jejichž autorské zázemí je dodnes impozantní: podíleli se na nich například hudebníci Dežoo Ursiny, Vladimír Mišík, textaři Jiří Dědeček, Pavel Kopta, Oskar Petr nebo písničkář Vladimír Merta. Album vyšlo v několika reedicích i po sametové revoluci a v době svého vzniku jej kritici časopisu Melodie zvolili Popovým albem roku 1981.
Sestry pokračovaly jak v sólových kariérách, tak jako duo, až do roku 1989, který alespoň Martě učinil načas přítrž: zachovala se totiž jako jedna z velmi mála osobností českého popu občansky statečně a podepsala petici Několik vět, což mělo za následek zákaz vystupování. Naštěstí netrval dlouho, sametová revoluce byla na spadnutí. Po ní sestry naplno odhalily svoje řecké kořeny a součástí scény, byť na jejím okraji, jsou dodnes.
Další díly volného seriálu Zapomenuté tváře normalizačního popu (výběr):
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Martha_a_Tena
https://cs.wikipedia.org/wiki/Martha_Elefteriadu
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tena_Elefteriadu
https://www.pribehynasichsousedu.cz/praha-10/praha-10-2023-2024/elefteriadu-martha/
https://www.vlasta.cz/celebrity/martha-tena-elefteriadu-dnes-vek-koncert/
