Článek
Jan Cézar o sobě říká, že je milovník Boba Dylana a skupiny AC/DC a že zamlada zpíval dokonce i heavy metal. Což si při znalosti těch několika popových písniček, které nazpíval, či spíš namluvil, ve druhé polovině osmdesátých let, nelze dost dobře představit. Každopádně to vypadalo na amatérskou kariéru, o tom, že by se učil na nějaký nástroj nebo obecně hudebně vzdělával není nic známo.
Ví se jen, že měl před vojnou a po ní několik profesí většinou dělnického charakteru, byl ale také referentem na tehdejším ministerstvu kultury (o čem a komu „referoval“ není známo). První pokus o vstup do šoubyznysu podnikl s producenty a skladateli Petrem Dvořákem a Pavlem Růžičkou, známými pod pseudonymem Petr a Pavel ORM.
Mimochodem, o těch leckdo tvrdil, že jsou bratři, není to pravda, ORM je jednak jméno postavy ze slavné knížky Zrzavý Orm, jednak svůj pseudonym prezentovali jako zkratku Organisation Recording of Music. Byli patrně prvními majiteli skutečného soukromého nahrávacího studia, dařilo se jim pracovat na zahraničních zakázkách a měli i řadu domácích hitů (připomeňme titulní píseň ze seriálu Sanitka Můj čas, nazpívanou Hanou Zagorovou a duem Kotvald-Hložek).
S Petrem a Pavlem ORM podle vlastních slov připravoval Jan Cézar, tehdy ještě pod občanským jménem Lubor Buňát, hudební projekt, který měl znít podobně jako tehdejší tvorba anglického zpěváka Petera Gabriela, tedy něco mezi art rockem a vrcholným popem. Opět se nelze zbavit dojmu poněkud přehnaných iluzí vzhledem k prokazatelným pěveckým limitům protagonisty, nicméně ať to bylo tak či jinak, jisté je, že k realizaci projektu nedošlo a „Ormové“ se zanedlouho místo toho začali věnovat spolupráci se začínající skupinou Lucie, což je samozřejmě už známá historie.
„Ormové“ se ovšem na Lubora Buňáta jen tak nevykašlali a nenechali ho vlastnímu osudu. Prozradili mu, že z „hudebně-cirkusového“ podniku Františka Janečka Kroky zrovna odchází jeho hlavní hvězda Michal David. Lubor Buňát nelenil, při nejbližší příležitosti se Janečkovi nabídl.
Prakticky obratem dostal odpověď, že jej legendární „doktor“ bere. Tím se z Lubora Buňáta stal Jan Cézar (změny občanských jmen byly v této menažerii na denním pořádku, snad jediný, kdo odolal, byl Pavel Horňák) a prakticky obratem vznikla první Cézarova písnička v tomto projektu, Vizitka, ze které se stal opravdu hit.
A takových bylo ještě pár, i když moc jich nestihl: hlavně Holky bláznivý, Bez peněz, Playboy. Všechny vyšly na singlech v letech 1988 a 1989. Pak ale čas trhl oponou a po Janu Cézarovi se slehla alespoň v oblasti vrcholného popu země. Ještě to zkraje devadesátých let zkoušel se zájezdovkou Sexy Show, kde jeho čísla střídala vystoupení striptérek a kulturistů, ale to bylo dost hluboko pod standardem, na který si za těch pár měsíců u Janečka zvykl.
Jan Cézar se odstěhoval do Brna, vrhl se na marketing a po roce 2000 začal psát knihy. Jejich názvy Králožroutky nebo Grand Kundonyon o nějaké vysoké literatuře nevypovídají, ale můžeme se mýlit… Do literatury svého druhu spadá i to, že přepisoval do podoby knih jednotlivé díly populárního seriálu Četnické humoresky. Je také autorem odborné publikace ze svého hlavního pracovního oboru I zázrak potřebuje reklamu.
Další díly volného seriálu Zapomenuté tváře normalizačního popu (výběr):
Zdroje:
https://brnensky.denik.cz/zpravy_region/hamlet-popu-jan-cezar-pise-humoresky20080721.html
https://zivotopis.osobnosti.cz/jan-cezar.php
https://www.vlasta.cz/celebrity/jan-cezar-mlady-dnes-marketing-spisovatel/
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/petr-dvorak-pavel-ruzicka-orm-hudba-elektronika-disco-sanitka-televize.A250111_120938_praha-zpravy_iri
