Článek
Když se objevila v roce 1981 na soutěži Mladá píseň Jihlava, která byla v té době manažery a dramaturgy skutečně sledovaným semeništěm nových přírůstků středního popového proudu, bylo Michaele Linkové osmnáct let a zaujala slušným zpěvem a zdravým mladistvým přístupem k věci. Natočila písničku Jak pírko je láska tvá, která se začala hrát v rádiích a vyšla o rok později na singlu společně s duetem Já si počkám, který s ní zpíval další zpěvák na startu, Stanislav Procházka ml.
V rozhlasovém dramaturgovi Pavlovi Procházkovi našla Linková svého manažera, který jí postavil doprovodnou kapelu Novum a tyto rychlé události pomohly k tomu, že se v roce 1982 objevila Linková na pěkném patnáctém místě Zlatého slavíka. A o rok později poskočila dokonce do první desítky, konkrétně na šestou pozici, což v tehdejší době skutečně něco znamenalo. Z Linkové byla hvězda, byť pouze dočasná.
Michaela Linková zaujala i manažera a textaře Ladislava Vostárka, který měl za sebou mimořádně úspěšnou spolupráci se skupinou Katapult, které výrazně pomohl do pozice jedné z největších hvězd sedmdesátých let, a stejné úspěchy zrovna slavil s další plus mínus rockovou kapelou Turbo. Protože měl kontakty na východní zahraničí, domluvil Linkové spolupráci s populární východoněmeckou poprockovou skupinou Puhdys.
Z plánovaného alba ovšem sešlo, zejména proto, že manažer Linkové Pavel Procházka upadl do problémů se zákonem a ocitl se ve vězení. Ze spolupráce Linkové s Puhdys tak zůstal jen singl Televizní dívka Líza / Můžeš být jen sen. K první z nich napsal text další z Vostárkových koní Vladimír Kočandrle ze skupiny OK Band, s níž Vostárek autorsky a manažersky pracoval, text k druhé napsal Vostárek sám.
Manažersky bezprizorní Linková se rozešla se svou kapelou a zůstala ve vzduchoprázdnu. Toho využil Ladislav Štaidl, další těžká váha mezi tehdejšími pophudebními bossy, nabídl jí spolupráci a vyprodukoval jí ryze středoproudé album nazvané stručně Michaela. Ona sama s ním ale spokojená nebyla, cítila, že má na víc, než zpívat uhlazené písničky Ladislava Štaidla, Jiřího Zmožka nebo Zdeňka Bartáka. Album sice komerční úspěch mělo, ale zpěvačka toužila opět změnit styl.
Do toho přišly umělecké námluvy s Petrem Hannigem, který jí chtěl nabídnout svoje skladatelské, producentské i manažerské schopnosti. A tehdy zažila stále ještě velmi mladá Michaela Linková něco neuvěřitelného. O tom, jakým způsobem se dostávaly (zdaleka nejen v socialistickém Československu) zpěvačky, ale i herečky, k popularitě, se vyprávějí mezi lidem různé mýty a zkazky, které jsou často ničím nepodložené a jsou jen důsledkem nejrůznějších pomluv a závistí.
Michaela Linková ale v sobě našla s odstupem let odvahu, aby popsala - jako v českém popu té doby patrně jediná - skutečně odporný zážitek, který musela při schůzce s Petrem Hannigem absolvovat. Uvádí totiž, že si ji tento popový boss (který si mimochodem po sametové revoluci vydělával jako majitel pornodivadla) pozval do svého ateliéru s tím, že pro ni má nějaké písničky, a že by jí rád napsal další takzvaně „přímo na tělo“.
„Podmínkou bylo, že mě musí poznat, a chtěl, abych mu rovnou ukázala prsa. To jsem odmítla a tím skončila i má spolupráce s Petrem Hannigem,“ vzpomíná na tento nechutný zážitek Linková. Když se Hanniga na tento okamžik ptal Miroslav Graclík, autor knihy Hvězdy popu, které jsme milovali 2, skladatel se zmohl jen na alibistické tvrzení: „Na tuhle příhodu si už vůbec nepamatuji. To asi Míša špatně pochopila.“ Je třeba dodat, že kdyby si něco takového dovolil k adeptce spolupráce nějaký muž dnes a ona si to nenechala líbit, nejspíš by - a plným právem! - skončil na stejném místě jako třeba Dominik Feri…
Pro hlavní část kariéry Michaely Linkové byl tímto zážitkem se zpíváním konec. Zvolila mnohem příjemnější mateřské povinnosti a až na konci devadesátých let, konkrétně 1999, se připomněla poněkud bizarním albem Italo hits 80, tedy slavných písniček u nás z nepochopitelných důvodů tolik milované italské populární hudby, většinou v českých překladech, které nazpívala společně se zpěvákem Leošem Petrů. Album mělo celkem úspěch, podle některých pramenů si dokonce vysloužilo zlatou desku.
O další comeback se Michaela Linková pokusila ještě o pět let později deskou Šílím v produkci Slávka Jandy z rockové kapely Abraxas, který spolupracoval už na italském albu, ale tím fakticky její dráha až na občasná vystoupení nebo nahrávání skončila. S pokorou a zřejmě i jistou dávkou úlevy se vrátila k profesi, kterou se v mládí vyučila, a otevřela si kadeřnický salon.
PS: Po publikaci článku mi Michaela Linková napsala zprávu s několika upřesňujícími informacemi o své současné umělecké aktivitě. Píše, že se aktuálně věnuje klasické hudbě a koncertuje s vlastním recitálem Přiznávám. Zároveň vystupuje společně s hercem a zpěvákem Davidem Krausem v diskusním pořadu o holocaustu, ve kterém Linková vypráví o své knize Kam se poděl Bůh, kterou napsala v roce 2002 na motivy života svého strýce, který přežil nacistický koncentrační tábor, a David Kraus o svém stejně postiženém dědečkovi.
Další díly volného seriálu Zapomenuté tváře normalizačního popu (výběr):
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Michaela_Linkov%C3%A1
https://www.vlasta.cz/celebrity/michaela-linkova-dnes-zpevacka/
https://www.topvip.cz/celebrity/michaela-linkova-prisla-zcela-necekane-o-vsechno
https://www.discogs.com/de/artist/1928885-Michaela-Linkov%C3%A1
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ladislav_Vost%C3%A1rek
