Článek
Málo už se, aspoň u nás, mluví o tom, že vytouženým povoláním malé Carly bylo stát se zpěvačkou a písničkářkou, a také o tom, že se jí tento sen - až jako slavné modelce - skutečně splnil. Vydala šest řadových a jedno živé album, a všechna stojí za to si poslechnout. Tenhle článek záměrně pomíjí většinu bulvárních informací a klepů, zaměřím se prakticky výhradně na její hudební tvorbu, kterou považuji za velmi příjemnou.
Na úvod ovšem nelze přeskočit, že do obecného povědomí se nyní sedmapadesátiletá Carla Gilberta Bruni Tedeschi, jak zní její rodné jméno, dostala jako supermodelka. Narodila se v Itálii, ale od svých šesti let žije ve Francii, studovala umění a architekturu, ale v devatenácti se vydala na dráhu modelky. Nejprve předváděla džíny pro značku Guess?.
Posléze Carla Bruni pracovala pro ty nejslavnější světové značky a návrháře: Christian Dior, Karl Lagerfeld, John Galliano, Yves Saint-Laurent, Chanel, Versace a další. Její roční příjem byl v době největší slávy skutečně pěkných sedm a půl milionu dolarů. Právě v této době se dostala do nejvyššího společenského prostředí, čemuž odpovídali i její blízcí přátelé, mezi kterými byl kytarista Eric Clapton, frontman Rolling Stones Mick Jagger nebo miliardář a dnešní prezident USA Donald Trump.
S vrcholovým modelingem Carla Bruni skončila v roce 1997 (v dalších letech se k němu ještě několikrát vrátila, ale spíše nárazově a často z charitativních důvodů) a vydala se na vytouženou dráhu písničkářky a zpěvačky. Debutovala v roce 2003 albem Quelqu´un m´a dit a naprostou většinu z dvanácti písní si Carla Bruni sama napsala - hudbu i text.
Stylově vykročila tak trochu ve stopách svých posluchačských oblíbenců. Z francouzské líhně to byli Serge Gainsbourg či Léo Ferré, z mezinárodní, hlavně americké, pak Marianne Faithfull, Suzanne Vega, Leonard Cohen nebo Joni Mitchell. O těch všech ve svých začátcích mluvila s nadšením a obdivem.
Písničky Carly Bruni byly už tehdy, a platí to i pro většinu dalších, harmonicky jednoduché, měly nenápadné, ale přitom silné melodie, zaranžované v poloakustickém folkrockovém stylu. Hlavním spolupracovníkem zpěvačky na tomto albu byl multiinstrumentalista Louis Bertignac, bývalý kytarista a zpěvák nejslavnější francouzské rockové kapely 70. a 80. let Téléphone.
Byl to velký úspěch. Album se dostalo na první příčku francouzské hitparády, z titulní písničky byl velký hit. Desky se prodalo přes dva miliony kusů. Přesto si s další nahrávkou dala Carla Bruni poměrně dost na čas: s novinkou přišla až v roce 2006. Překvapila hned dvojnásobně: album No Promises nazpívala anglicky, byť se silným francouzským akcentem, jednak na něm zní zhudebněná poezie básníků a básnířek 19. a 20. století (Emily Dickinsonová, William B. Yeats a další), nikoli zpěvaččiny autorské texty. V pozadí alba stál opět Louis Bertignac.
Po dvou letech se Carla Bruni vrátila opět k francouzštině, která jejím písničkám sluší přece jen mnohem víc. Album se jmenovalo Comme si de rien n´était. Potvrdilo se, že se její zpěv, sice poměrně neohebný, ale za všech okolností nesmírně sexy, výborně snáší s písněmi rozmanitých žánrů.
V těch se doslova vyřádil nový producent Carly Bruni, francouzský multiinstrumentalista a zvukový inženýr Dominique Blanc-Francard, který mimo jiné pracoval i s další „zpěvačkou-nezpěvačkou“ Jane Birkin. Na albu najdeme ohlasy starého swingu i blues, stejně jako tradiční i moderní šanson, valčík nebo folksong amerického typu.
Ve stejném roce, kdy toto album vyšlo, se Carla Bruni vdala za francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, a veškerý výnos z desky věnovala na charitativní účely. Francouzský bulvár si samozřejmě neodpustil zejména pitvu jejích autorských textů, z kontextu vytržené zmínky o drogách a milencích byly zpochybňovány jako nehodící se pro první dámu Francie, ale Carla Bruni si z toho moc nedělala. Ostatně, svoji hudební kariéru vždy od společenských povinností striktně oddělovala.
Dvě první dámy: Carla Bruni a Michelle Obama v Bílém domě
Rok poté, kdy Nicolas Sarkozy skončil v prezidentské funkci (jeho politická dráha a její okolnosti ani důsledky nejsou tématem tohoto článku), vydala Carla Bruni svoje čtvrté a doposud nejlepší album Little French Songs, které pro ni produkovala Bénédicte Schmittovou, dřívější spolupracovnice další francouzské hvězdy Francoise Hardy.
Opět šlo o téměř výhradně autorské dílo Carly Bruni s několika vyslovenými hity. Jedním z nich je rozverná písnička Chez Keith et Anita, žánrový obrázek o vysněných „mejdanech“ s Keithem Richardsem a jeho femme fatale z konce 60. a ze 70. let Anitou Pallenbergovou. Anebo titulní písnička, ve které Carla Bruni skládá poctu zástupu frankofonních zpěváků od Edith Piaf po Borise Viana.
Mírným úkrokem stranou v rámci řadové diskografie Carly Bruni bylo album French Touch (předcházela mu příjemná, dosavadní hity shrnující živá deska natočená v nejslavnějším francouzském koncertním sále, pařížské Olympii), na které v roce 2017 nazpívala převzaté písničky jiných, vesměs angloamerických autorů a interpretů.
A výběr je to občas bizarní. Došlo například na Enjoy the Silence od Depeche Mode, Miss You od Rolling Stones, Perfect Day od Lou Reeda, Highway to Hell od AC/DC nebo Crazy od country legendy Willieho Nelsona - který s ní také písničku pohostinsky nazpíval jako duet. Po tomhle albu nechala zpěvačka své fanoušky tři roky vydechnout a v roce 2020 natočila svoji zatím poslední desku, která nemá žádné jméno, jen výmluvné Carla Bruni. Jakýmsi obloukem se vrací kamsi do jejích pěveckých začátků, k modernímu šansonu zkříženému s folkem.
Už bylo naznačeno, že prakticky po celou kariéru čelí Carla Bruni výtkám, že není žádnou velkou zpěvačkou a že její úspěch je dán jeho hezkou tváří a postavou, případně konexemi ve vysokých patrech kultury a společnosti. Jenže pokud není Carla Bruni „žádná zpěvačka“, nejsou žádnými zpěváky ani její vzory Leonard Cohen, Bob Dylan nebo Marianne Faithfull. Tedy vypravěči s více či méně „nemocnými“ hlasy, ale s výrazným hlasovým charakterem a schopností sdělení. A i když samozřejmě není Carla Bruni ani zdaleka takovou básnířkou jako minimálně první dva zmínění, je týž způsob zpěvu také přesně její případ.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Carla_Bruni
https://cs.wikipedia.org/wiki/Nicolas_Sarkozy
https://www.discogs.com/de/artist/400925-Carla-Bruni?srsltid=AfmBOop8-AjKdkEO5XTSRhpaYlxiFj0ivO1UIFUNQaZqjLE_yRkmIKty
https://en.wikipedia.org/wiki/Carla_Bruni_discography
https://www.francerocks.com/artist/carla-bruni/
https://www.vogue.com/article/carla-bruni-new-album-2020-interview
poslech alb Carly Bruni
