Článek
V roce 1970 britská rocková skupina Rolling Stones dospěla do stádia změny ve svém fungování. Po ukončení dlouholeté smlouvy s gramofonovou společností Decca Records se kapela rozhodla založit vlastní nezávislé vydavatelství Rolling Stones Records. Pro nadcházející evropské turné i pro budoucí oficiální dokumenty skupina naléhavě hledala nový charakteristický vizuální prvek.
Propagační návrhy nabízené stávajícím vydavatelstvím však muzikanty neoslovily, což frontmana Micka Jaggera přimělo obrátit se přímo na prestižní londýnskou uměleckou školu Royal College of Art.
Vedení akademie zpěvákovi doporučilo pětadvacetiletého studenta závěrečného ročníku grafického designu Johna Pascheho, jehož diplomové práce Jaggera zaujaly. Dne 29. dubna 1970 obdržel Pasche od osobní asistentky kapely Jo Bergmanové oficiální dopis s výzvou k vytvoření univerzálního symbolu či loga, jež by bylo možné snadno aplikovat na hlavičkový papír, tiskové zprávy i koncertní programy.
Logo je součástí mnoha oficiálních tiskovin Rolling Stones, včetně plakátů oznamujících nové nahrávky
Mladý designér za svůj původní návrh obdržel skromný honorář padesáti liber, ke kterému skupina v roce 1972 přidala prémii dvě stě liber jako vyjádření spokojenosti s komerčním úspěchem motivu. V roce 1984 prodal Pasche veškerá autorská práva obchodní divizi kapely Musidor B.V. za dvacet šest tisíc liber.
Původní ruční kresba loga byla v roce 2008 vydražena v aukční síni za devadesát dva tisíc pět set dolarů a zakoupena londýnským Muzeem Viktorie a Alberta. Neboli: propagační grafický návrh se proměnil v celosvětově uznávané umělecké dílo dvacátého století.
Ačkoliv se v populární kultuře často traduje, že jediným předobrazem pro nejslavnější ústa rockové historie byly masivní rty samotného Micka Jaggera, primární vizuální impuls vycházel z východní spirituality. Při jejich prvním osobním setkání ukázal Jagger mladému grafikovi obrázek hinduistické bohyně Kálí, který objevil v malém indickém obchodě.
Logo nesmí chibět ani na Boeingu 737, jímž se Rolling Stones přemisťují při svých turné
Kálí, uctívaná v hinduistickém pantheonu jako bohyně času, změny a zkázy, bývá tradičně zobrazována s otevřenými ústy a dlouhým, vyplazeným červeným jazykem. Jagger byl v té době silně ovlivněn indickou kulturou, avšak Pasche se záměrně vyhnul doslovnému přejímání orientálních prvků, protože se bál, že by takový koncept s odeznívající vlnou hnutí hippies velmi rychle zastaral. Ke kapele se ostatně ani stylově příliš nehodil.
Designér se proto rozhodl izolovat pouhý motiv úst a jazyka a přetvořit ho do maximálně zjednodušeného, graficky čistého tvaru. Hlavním požadavkem Micka Jaggera ostatně byla právě tvarová přímočarost (jako vzor uváděl Jagger Paschemu ikonickou žlutou mušli benzinářské společnosti Shell).
Pasche do návrhu vtiskl několik významových vrstev: v první řadě samozřejmě šlo o výraz antiautoritářského vzdoru, připomínající dítě vyplazující jazyk na dospělé, což přesně odpovídalo provokativní pověsti kapely. Současně design nesl erotický podtext a explicitní sexuální náboj, což ke kapele i jejím písním sedělo neméně.
Jedním z nejbizarnějších způsobů využití loga Rolling Stones jsou pisoáry v jeho tvaru
A za třetí, rty samotného Micka Jagger? Ačkoliv Pasche později přiznal, že při osobním kontaktu s Jaggerem byl doopravdy okamžitě šokován nepoměrnou velikostí zpěvákových rtů (dnes už není tolik patrná, ale podívejte se na starší fotografie kapely), vědomé portrétování frontmana odmítal a připouštěl pouze podvědomý vliv.
Definitivní podobu loga pro globální trh dokončil Craig Braun ze společnosti Sound Packaging Corporation při přípravě amerického vydání alba Sticky Fingers v roce 1971. Braun zúžil jazyk, přidal bílé lesky na rtech a zvýraznil černé stínování uvnitř jícnu. Právě tato upravená verze se následně stala oficiálním ochranným znakem používaným na drtivé většině licencovaného zboží a koncertních plakátů po celém světě.
Jedním z nejsoustavněji tradovaných omylů v hudební historii je přesvědčení, že autorem červeného loga s vyplazeným jazykem je americký popartový umělec slovensko-rusínského původu Andy Warhol. Tato mylná teorie má však reálné historické pozadí a úzce souvisí právě se vznikem obalu přelomového alba Sticky Fingers z roku 1971.
Obzvláštní fanoušci si mohou zajít na dortík se stounovským logem v nizozemském Groningenu
Andy Warhol udržoval s Mickem Jaggerem dlouholeté přátelské i profesní kontakty a už v roce 1969 ho Jagger oslovil s nabídkou na vytvoření vizuálu pro nadcházející desku. Warhol navrhl provokativní obal znázorňující detail pánských džínových kalhot s reálným, plně funkčním kovovým zipem, pod nímž se po rozepnutí skrývala fotografia spodního prádla.
Jelikož se Pascheho nově vytvořené logo s vyplazeným jazykem poprvé masivně objevilo právě na vnitřním papírovém sáčku a středové etiketě gramofonové desky tohoto ikonického alba, laická i odborná veřejnost si obal i logo automaticky spojila v jeden celek pod Warholovým jménem.
Zmatení dále prohloubila pozdější spolupráce Rolling Stones s Warholem na živém dvojalbu Love You Live z roku 1977. Warhol pro tento projekt vytvořil obal založený na sérii polaroidových fotografií, na nichž se členové skupiny navzájem koušou, olizují a vystrkují jazyky.
Jak poznáte stounovského fanatika? Má logo své milované kapely někde vytetované…
I přes tuto tematickou příbuznost a fakt, že Warhol vytvořil pro Rolling Stones jedny z nejvýznamnějších obalů, na samotném návrhu ikonického červeného loga se výtvarně nijak nepodílel a jeho skutečným jediným autorem zůstává John Pasche.
V průběhu více než padesáti let existence logo Rolling Stones překročilo propagační hranice a stalo se popkulturním fenoménem, který se objevil v bezpočtu neobvyklých i bizarních proměn a využití.
Kapela sama ikonografii s oblibou přizpůsobovala konkrétním projektům. Na albu Forty Licks získala ústa duhový barevný přechod, pro desku GRRR! byl červený jazyk vsazen do tlamy stylizované gorily a během turné Voodoo Lounge nesl jazyk grafické motivy národních vlajek jednotlivých pořadatelských států.
Předvedením vlastního merche na koncertech nepohrdne ani sám Mick Jagger
Velkou roli sehrálo logo v designu koncertních scén Rolling Stones. Na velkolepých stadionových turné sloužily obří nafukovací repliky úst jako trojrozměrný portál, z jehož útrob členové skupiny vstupovali přímo na pódium. Znak zdobil trupy soukromých boeingů i propagačních vzducholodí.
V oblasti užitého designu a pop-artových výstřelků lze zmínit vytvoření pánských pisoárů ve tvaru rozevřených červených rtů, které vyvolaly řadu kontroverzí, či nejrůznější limitované edice zapalovačů, plechových placatých lahviček na alkohol či luxusního zavazadlového vybavení.
Jeden z nejvýraznějších moderních průniků do světa vrcholového sportu se uskutečnil v říjnu 2023. V rámci sponzorské dohody se streamovací platformou Spotify nahradilo logo s vyplazeným jazykem tradiční nápis na dresech španělského fotbalového klubu FC Barcelona při prestižním zápase El Clásico proti Realu Madrid, což doprovázelo vydání minulého studiového alba Hackney Diamonds. Logem označené dresy se ihned staly vyhledávaným sběratelským artiklem.
Logo stounovského jazyka zároveň proniklo do masového oděvního průmyslu a módních řetězců. V současnosti nosí tričko s vyplazeným jazykem miliony lidí po celém světě, aniž by nutně znali diskografii kapely. Logo totiž se totiž stalo samostatným symbolem. Představuje nejen estetiku klasického rocku, ale i jistou dávku nostalgie po době, kdy rocková hudba byla považována za nebezpečnou, a obecný postoj v duchu nespoutaného životního stylu.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Tongue_and_lips_logo
https://en.wikipedia.org/wiki/John_Pasche
https://pemuliswaterandpower.com/journal/rolling-stones-tongue-tshirt-history
https://recordart.net/2015/02/07/the-sources-of-andy-warhols-record-cover-art-part-2-the-rolling-stones/
https://www.altosaxo.net/post/how-the-rolling-stones-got-their-iconic-logo
https://rollingstonesdata.com/articles/story-of-rolling-stones-tongue-logo/
https://guitar.com/news/music-news/barcelona-rolling-stones-logo-on-jerseys/
