Článek
Píseň In the Jailhouse Now, jak se To všechno odnes čas jmenuje v originále, poprvé nahrál zakladatel moderní country hudby Jimmie Rodgers už před bezmála sto lety, konkrétně v roce 1928. Vzešla z prostředí amerického vaudevillu, tedy kočovných kabaretů počátku dvacátého století. Vůbec nejstarší doloženou autorskou verzi zaregistrovali v roce 1915 baviči Totts Davis a Ed Stafford.
Už tehdy šlo o žertovný popěvek o karbanících a drobných podvodnících, kteří doplatili na střet se zákonem. Ve dvacátých letech ji převzaly do repertoárů afroamerické soubory hrající na podomácku zhotovené nástroje a džbány, takzvané jug bandy. Louisvilleští Whistler's Jug Band ji natočili v roce 1924 pod titulem Jail House Blues a brzy se objevily i záznamy bluesmanů Blind Blakea či Jima Jacksona.
Zásadní zlom přinesl 15. únor 1928, kdy do studia firmy Victor v Camdenu ve státě New Jersey vstoupil Jimmie Rodgers. Někdejší železničář (v dějinách country dostal známý přídomek Zpívající brzdař) skladbu doprovodil na akustickou kytaru, přizval banjistu Ellswortha Cozzense a mezi sloky vložil své pověstné jódlování.
Původní text líčil trampoty hazardního hráče Boba, jenž podváděl v kartách i kostkách, až skončil za mřížemi bez vyhlídky na kauci. Vypravěč pak popisoval, jak vyrazil do víru velkoměsta s dívkou Susie, utrácel v kabaretech a nakonec se sám ocitl v cele.
Píseň měla značný komerční úspěch a Rodgers k ní v roce 1930 přidal pokračování s číslem dvě, což tehdy byla v tomto žánru u úspěšných písniček celkem běžná praxe. Píseň se stala trvalou součástí amerického kánonu. V roce 1955 s ní zpěvák Webb Pierce vedl country žebříček časopisu Billboard po dobu jednadvaceti týdnů, což byl rekord překonaný až v roce 2013.
Osobité úpravy pořídili Johnny Cash i Sonny James, který ji v roce 1976 natočil naživo za doprovodu odsouzenců přímo ve věznici v Tennessee. Do povědomí našich současníků písničku vrátil film bratří Coenů Bratříčku, kde jsi?, kde ji nazpíval herec Tim Blake Nelson.
Do Československa píseň pronikla v květnu roku 1960 díky divadlu Semafor a hudebnímu pásmu Zuzana je sama doma. V jednoduchém příběhu ležela dívka doma s chřipkou a pouštěla si hudbu z magnetofonu. Toto pásmo dalo české populární hudbě bezmála desítku naprostých evergreenů, které zná každý Čech, od Marnivé sestřenice přes Pramínek vlasů, Včera neděle byla, Píseň o rose, Blues pro tebe, Hlubokou vrásku, Blues na cestu poslední až po Co je to láska.
Českého textu se, jak z řečeného vyplývá, ujal Jiří Suchý a pěveckého partu Waldemar Matuška, který píseň zpočátku zpíval také v duetu s Karlem Štědrým za doprovodu orchestru Ferdinanda Havlíka. Suchý ameerickou předlohu od základu proměnil. Zcela opustil vězeňské mříže, karban i policejní cely.
Místo nich stvořil mírně ironický příběh o chlapci, kterého okolí navzdory jeho přání pást krávy poslalo na moře s příkazem plout. Námořník se však při první příležitosti vrátil na pevninu, vzal si dívku z ranče, pořídil si vytouženého koně a nad minulostí mávl rukou s klidným konstatováním, že to všechno odnes čas.
Tento odlehčený motiv ideálně ladil s projevem Waldemara Matušky. Zpěvák se sám doprovázel na pětistrunné banjo, čímž do nahrávky vnesl rytmický tah a přirozenou country zemitost. V sedmdesátých letech nahrál novou studiovou verzi se skupinou K.T.O. (Kamarádi táborových ohňů), kde vokální doprovod doplnila Olga Matušková.
Zatímco u posluchačů písnička okamžitě bodovala, dobová kulturní kritika, která si na začínající novou vlnu české populární hudby nebyla připravena, byla zpočátku zdrženlivá. V recenzích po premiéře pásma Zuzana je sama doma v květnu 1960 sice zaznívala chvála na Havlíkův orchestr, avšak pěvecké výkony sklízely výhrady.
Dobový tisk napsal: „K tomu nejslabšímu patří zpěv. Žel, je příliš patrno, že nejde o zkušené zpěváky, kteří by mohli být rovnocennými partnery hudbě.“ Recenzenti navíc varovali před lehkým humorem s poznámkou, že „s tím nelze věčně vystačit a mladí v Semaforu by si mohli klást úkoly daleko větší“. Čas ale ukázal omyl odborníků a potvrdil, že písničky zůstaly - na rozdíl od recenzí - životné i po více než šedesáti letech.
Hudební publicista Jiří Černý s odstupem zařadil Matuškovy nahrávky z tohoto období do zlatého fondu naší populární hudby a vyzdvihl jeho přirozené frázování i schopnost spojit zámořský styl s českou poetikou. Píseň To všechno odnes čas stejně jako další Matuškovy songy zlidověla u táboráků. Její název posloužil pro knihu rozhovorů Ivana Foustky a Waldemara Matušky z roku 1970 a Česká mincovna později dokonce vyrazila notový zápis refrénu spolu s banjem na zpěvákovu pamětní medaili.
Jinde v Evropě písničku z Ameriky přebíraly zejména skifflové a rockabilly soubory, jež roubovaly vlastní texty na známý refrén. Dostala see i do Japonska, kde byla silná komunita příznivců tradiční country. Rodgersovo jódlování si osvojili tamní hudebníci jako Yoshio Ohno nebo Takeo Ischi.
Další články o českých verzích zahraničních hitů (výběr):
Za svou pravdou stát. Z odborářského protestsongu udělal Spirituál kvintet hit odporu proti totalitě
Paní má se má. Fešák Tomáš Linka rozhodně nebyl „sjetý“, k hitu ho inspirovala jeho žena při žehlení
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/In_the_Jailhouse_Now
https://en.wikipedia.org/wiki/Jimmie_Rodgers
https://americansongwriter.com/good-music-good-cause-old-crow-medicine-show-share-video-cover-in-jailhouse-now-better-jail-benefit-album/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Waldemar_Matu%C5%A1ka
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zuzana_je_sama_doma
https://www.jiri-suchy.cz/zuzana-je-sama-doma/
