Článek
Vznik písničky přitom provázela souhra náhod. V únoru 1967 pobýval francouzský skladatel Jacques Revaux v alpském středisku Megève, kde během dopoledne narychlo složil čtyři skladby pro producenta Norberta Saadu. Byla mezi nimi i píseň s anglickým pracovním názvem For Me.
Revaux ji nabízel několika tehdejším interpretům, jako byli Michel Sardou nebo Mireille Mathieu, všichni ji však odmítli. V srpnu téhož roku skladatel oslovil zpěváka Clauda Françoise. Ten právě prožíval rozchod s kolegyní France Gall a v melodii našel jakýsi odraz svých vlastních pocitů.
Společně s textařem Gillesem Thibautem skladbu přepracovali a dali jí název Comme d'habitude, tedy Jako obvykle. Píseň vyšla koncem roku 1967 a zachycovala plíživé vyhasínání vztahu, stereotyp i tiché skrývání slz v chladné posteli. Ve Francii se nahrávka stala hitem a prodalo se jí přes dvě stě tisíc výlisků.
O mezinárodní ohlas se postaral zcela jiný příběh. O první anglický převod se v roce 1968 pokusil - což asi leckoho překvapí - David Bowie s textem Even a Fool Learns to Love, vydavatelství jej ale odmítlo. Bowieho toto odmítnutí neodradilo a na stejném harmonickém půdorysu později vytvořil vlastní skladbu Life on Mars?.
Zásadní obrat nastal ve chvíli, kdy francouzskou píseň náhodou zaslechl autor a zpěvák Paul Anka na dovolené na jihu Francie. Přestože ho původní nahrávka příliš nezaujala, melodie v něm zanechala silný dojem. V Paříži odkoupil práva k adaptaci za symbolický jeden dolar s ujednáním, že francouzští autoři budou dál pobírat své podíly z tantiém.
Krátce nato se Anka sešel na Floridě s Frankem Sinatrou, který mluvil o únavě ze scény i možném konci pěvecké dráhy. Anka během noci napsal text My Way přímo na míru Sinatrovu stylu mluvy i jeho životnímu postoji. Na výtky vydavatelství, proč si tak slibnou píseň nenechal pro sebe, Anka odvětil, že je dost mladý na to, aby text napsal, ale málo starý, aby ho mohl sám věrohodně zazpívat.
Sinatra skladbu nahrál v prosinci 1968 na první pokus. Z písně o partnerském odcizení se stala hrdá bilance zralého muže, který přijímá plnou odpovědnost za své činy a ohlíží se za životem prožitým po svém. Písnička strávila v britské hitparádě 75 týdnů v první čtyřicítce a stala se celosvětovým hitem, i když sám Sinatra k ní časem získal odstup kvůli její okázalé sebejistotě.
Do češtiny píseň uvedl skvělý swingový zpěvák Karel Hála. Jeho vážná verze Má pouť vznikla v říjnu 1971 a vyšla v roce 1972. Autorem českého textu byl Zdeněk Borovec. Ten pojal obsah jako vzpomínání estrádního umělce, který účtuje s bouřlivým mládím, milostnými vzplanutími, potleskem sálů i samotou.
Stejný text v roce 2006 převzal Karel Gott pro své album Má pouť a vtiskl mu rozmáchlý orchestrální ráz. Vznikly i další seriózní domácí varianty: v roce 1992 nazpívala píseň Má pouť Petra Janů se slovy Eduarda Krečmara a Eva Pilarová představila verzi I to se stává s textem Hany Krütznerové.
Na Slovensku vznikla osobitá adaptace Žila som správne s textem Milana Lasici. Píseň původně nahrála Zora Kolínska a do repertoáru ji zařadila Hana Hegerová, jejíž komorní a šansoniérsky prožité podání sklidilo u posluchačů značný ohlas.
Melodie se dočkala desítek mezinárodních verzí a adaptací. Dramatickou polohu jí v sedmdesátých letech vtiskl Elvis Presley, zatímco punkový rebel Sid Vicious ji se skupinou Sex Pistols obrátil v chaotickou a výsměšnou nahrávku. V latinském světě zdomácněla úprava skuppiny Gipsy Kings v podání s kytarami a rytmikou rumba flamenca.
Nejen v arabském světě vzbudila pozornost nahrávka celosvětově proslulých alžírských zpěváků Rachida Tahy, Cheba Khaleda a Faudela v žánru raï. Popularita písně v Asii, zejména v karaoke barech na Filipínách, prý vyvolávala tolik konfliktů kvůli falešnému zpěvu, že ji řada podniků musela vyřadit z nabídky.
Zatímco většina světových interpretů včetně českých přistupovala k předloze s pietní vážností, skupina Mig 21 a Jiří Macháček zvolili opačný směr. Jejich recesistická verze Mávej ale nevznikla naráz. Kapela ji hrávala na koncertech již od roku 2011 jako přídavek a teprve po příznivém přijetí ji natočila ve studiu.
V roce 2013 vyšla jako singl a o rok později na nahrávce nazvané prostě Album. Jiří Macháček napsal text, který shazuje veškerý patos životních bilancí. Místo vznešeného hodnocení osudu nabídl groteskní loučení s požitkářským životem a kouřením konopí, uvozené slovy o konci s hulením a ustání rány pěstí.
Svižný doprovod a Macháčkův herecký projev dodaly písni kabaretní nadsázku, která funguje hlavně při živých vystoupeních, kde publikum reaguje hromadným máváním. Navíc nelze přeslechnout, že je parodická písnička tak trochu pokusem o vyvázání se ze stínu Macháčkovy životní role věčně „zkouřeného“ stěhováka Jakuba ve filmu Samotáři.
Další články o českých verzích zahraničních hitů (výběr):
Zdroje:
https://fr.wikipedia.org/wiki/Comme_d%27habitude
https://en.wikipedia.org/wiki/My_Way
https://en.wikipedia.org/wiki/Life_on_Mars%3F
https://cs.wikipedia.org/wiki/My_Way_(p%C3%ADse%C5%88)
https://academiedelachanson.fr/comme-dhabitude-claude-francois-paroles/
https://autorskesperky.com/blog/post/frank-sinatra.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Mach%C3%A1%C4%8Dek
https://kultura21.cz/literatura/11420-maly-princ-hana-hegerova-lasko-prokleta-recenze/
