Článek
Píseň s názvem Dialog u televizoru napsal v roce 1973 ruský básník, herec a písničkář Vladimir Vysockij. Vytvořil v ní v podstatě zhuštěnou komediální jednoaktovku pro dva hlasy. Děj je prostý a dobře známý: manželská dvojice, dělník Váňa a jeho žena Zina, sedí večer doma před televizní obrazovkou. V televizi zrovna běží estrádní cirkusové představení, jehož pestrost a nablýskanost kontrastuje s šedí jejich vlastního života v panelákovém bytě.
Vysockij v písni popsal atmosféru brežněvovské éry, která se vyznačovala únavou, všudypřítomným nedostatkem zboží a únikem k alkoholu. Na rozdíl od tehdejší oficiální propagandy, jež vykreslovala sovětské občany jako uvědomělé budovatele, ukázal obyčejné lidi z masa a kostí, se všemi jejich maloměšťáckými starostmi. Píseň se v Sovětském svazu velmi rychle rozšířila na samizdatových magnetofonových páscích (protože Vysockému písně jako politicky velmi nepohodlnému nahrávky oficiálně nevycházely) a některé „hlášky“ z ní v Sovětském svazu zlidověly.
Do Československa se Dialog u televizoru nejprve dostal díky překladateli a rusistovi Milanu Dvořákovi. Dvořák v šedesátých a sedmdesátých letech patřil k nemnohým lidem v Československu, kteří Vysockého tvorbu znali do hloubky a systematicky ji převáděli do češtiny. Přebásnit tuto konkrétní píseň byl mimořádně těžký úkol, protože originál stojí na dobovém slangu, specifických rýmech a reáliích sovětského hospodářství.
Dvořák však odvedl skvělou práci a našel šťavnaté české ekvivalenty, které neztratily nic z původního rytmu ani vtipu. Ruské narážky přetavil do obrazů, které byly českému posluchači okamžitě srozumitelné – od zmalovaných obličejů přes laciné pití a stížnosti v zaměstnání až po radu, ať si žena raději pořídí neforemný zimní hubertus, když už nemá vkus.
Na počátku osmdesátých let převzal tento text do svého repertoáru písničkář Jaromír Nohavica. Nohavica v té době začínal vystupovat na folkových festivalech a v malých sálech a ruská písničkářská škola pro něj byla zásadní inspirací. „Využívá přitom i překladů Milana Dvořáka Pravda a lež a Dialog u televize, které považuje za nepřekonatelné,“ uvádí ve své diplomové práci Překlad písňových textů Vladimira Vysockého do češtiny Martina Kuželková.
A dodává: „Zmíněné písně patří v jeho podání k nejpopulárnějším Vysockého písním v českém prostředí. Prý se je zrovna chystal přeložit, když se mu do rukou dostaly Dvořákovy rukopisné překlady a usoudil, že ‚nemá smysl snažit se o další verzi‘. Považuje se za poloznalce ruštiny. Texty si vždy nejprve nechal doslova přeložit a pak ‚ony doslovné elaboráty odhodil a nechal se vést duchem písně‘.“
Když Dialog u televizoru Jaromír Nohavica zařadil do programu, způsobil okamžitý rozruch. Nohavica totiž písni dodal neobyčejnou pódiovou energii a komiku. Dokázal se během vteřiny převtělit z pisklavě jedovatého ženského hlasu do unaveného, mírně přiopilého a chraplavého tónu znaveného manžela. Bizarní je televizní verze z roku 1983, kde jako začínající písničkář hostoval Nohavica v pořadu Marie Rottrové, pro niž léta předtím psal texty: zde Váňu a Zinu pro jistotu nahradil „českými“ Pepou a Máňou a příliš rusky explicitní vodku pouhou „flaškou“.
Československé publikum v osmdesátých letech reagovalo na koncertch na píseň s nadšením. Téma bylo lidem důvěrně blízké. Normalizační nuda, šeď panelových sídlišť, televize jako hlavní večerní zábava a partnerské hašteření o peníze a nákupy rezonovaly v Ostravě i v Praze úplně stejně jako v Moskvě. Ohlas byl tak silný, že mnozí posluchači píseň dlouho považovali za Nohavicovo vlastní autorské dílo a teprve dodatečně zjišťovali, že jde o skladbu Vladimira Vysockého v překladu Milana Dvořáka.
Důvod, proč tato zdánlivě jednoduchá scénka funguje napříč desetiletími i kulturami, tkví v její nadčasovosti. I když se změnily televizory a zanikly podnikové výbory, základní lidská situace zůstává stejná. Únava po celém dni, marná snaha najít společnou řeč a groteskní partnerské pošťuchování jsou srozumitelné kdekoli na světě, ať už se manželé jmenují Váňa a Zina, nebo jakkoliv jinak.
Pro kontext vzniku této písně si nelze odpustit ještě paralelně existující dějovou linii. V témže roce 1973, kdy Vysockij psal své ironické verše o stavu sovětské společnosti a v osobním životě se snažil získat cestovní pas, aby mohl navštěvovat svoji manželku, francouzskou herečku Marinu Vlady, se v Leningradě odehrával docela jiný příběh. Jednadvacetiletý ctižádostivý student práv a aktivní judista Vladimir Putin v té době absolvoval první oťukávání a námluvy se sovětskou tajnou policií KGB, která si jej jako perspektivního loajálního mladíka vyhlédla na univerzitě, a k níž pak o dva roky později nastoupil.
Vznikl tak zajímavý historický paradox: na jedné straně stál nezávislý básník Vysockij, kterého bezpečnostní aparát bedlivě sledoval a doslova mu házel klacky pod nohy, na druhé straně mladý budoucí důstojník téhož represivního systému. O několik desítek let později, v roce 2018, předal tentýž Putin v Kremlu Jaromíru Nohavicovi vysoké státní vyznamenání, Puškinovu medaili, a to právě s odůvodněním za zásluhy o upevnění přátelství a za celoživotní šíření ruské kultury a písní Vladimira Vysockého či Bulata Okudžavy. Závěr z tohoto příběhu nechť si každý vyvodí sám…
Další články o českých verzích zahraničních hitů (výběr):
Za svou pravdou stát. Z odborářského protestsongu udělal Spirituál kvintet hit odporu proti totalitě
Paní má se má. Fešák Tomáš Linka rozhodně nebyl „sjetý“, k hitu ho inspirovala jeho žena při žehlení
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladimir_Vysockij
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jarom%C3%ADr_Nohavica
https://wysotsky.com/1049.htm?6
https://plus.rozhlas.cz/jan-fingerland-nohavica-pro-vysockeho-vysockij-pro-nohavicu-7675653#:~:text=V%20jedn%C3%A9%20z%20nejlep%C5%A1%C3%ADch%20p%C3%ADsn%C3%AD%20nazvan%C3%A9%20Oblaka,okolnost%C3%AD%2C%20podle%20jeho%20dcery%20ho%20zavra%C5%BEdila%20KGB.
https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/48733/DPTX_2010_2_11210_0_128472_0_112973.pdf?sequence=1&isAllowed=y#:~:text=5.%20VYSOCKIJ%20V%20%C4%8CESK%C3%89M%20KONTEXTU.%20V%20%C4%8Desk%C3%A9m,p%C3%ADsn%C4%9Bmi%20z%20filmu%20Vertik%C3%A1l%20vydan%C3%A1%20sov%C4%9Btskou%20Melodi%C3%AD.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladimir_Putin
http://archive.government.ru/eng/persons/1/print/
webové stránky Jaromíra Nohavici
