Článek
Je totiž velmi pravděpodobné, že by ani Bulat Okudžava, ani Vladimir Vysockij, kteří měli politické problémy už se sovětským režimem, rozhodně neměli n růžích ustláno ani v režimu putinistickém. To si lze domyslet i při vědomí spekulativnosti takového tvrzení - Vysockij zemřel v roce 1980, Okudžava 1997.
Píseň Vladimíra Vysockého, v autorském originále nazvaná Притча о Правде и Лжи (Podobenství o Pravdě a Lži) nebo též Песня о Правде и Лжи (Píseň o Pravdě a Lži), patří k nejvýraznějším alegorickým dělům sovětského písničkářství sedmdesátých let. Vznikla v roce 1977 a Vysockij ji opatřil věnováním svému tvůrčímu vzoru Bulatu Okudžavovi.
Právě Okudžava v šedesátých letech probudil ve Vysockém hlubší zájem o zpívanou poezii a ukazoval cestu k osobité autorské výpovědi, která dokáže spojit filozofické přemítání se společenskou kritikou. Zatímco rané Vysockého skladby čerpaly z prostředí městské spodiny, tato píseň představuje vyzrálou filozofickou úvahu reagující na pokrytectví a cenzurní útlak tehdejší doby.
Děj písně je postaven na metafoře. Důvěřivá, čistá a naivní Pravda se vydává mezi lidi, kde potkává drzou a cynickou Lež. Ta nabídne Pravdě nocleh, a jakmile Pravda usne, Lež využije její neopatrnosti a pokradmu jí ukradne všechny její věci. Ráno se probuzená Pravda ocitá nahá a naráží na nepřátelství a lhostejnost okolí, zatímco nakradenými věcmi vystrojená Lež sklízí pocty a vážnost.
Nahrávací okolnosti originálu dokládají specifické podmínky, za nichž Vysockij tvořil. Protože mu sovětský státní tiskový a nahrávací monopol neumožňoval vydávat plnohodnotná autorská alba, nahrál skladbu v září roku 1977 ve Francii pro pařížské vydavatelství Barclay (jako manžel francouzské herečky Mariny Vlady mohl jezdit do Francie). Píseň vyšla na desce La corde raide (Naťažené lano) v doprovodu nástrojového aranžmá bulharsko-francouzského hudebníka Konstantina Kazanského.
Do českého prostředí vstoupila píseň díky překladatelskému přebásnění Milana Dvořáka a interpretaci Jaromíra Nohavici. Milan Dvořák, absolvent oboru tlumočnictví a překladatelství na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, patřil k prvním Čechům, kteří objevili tvorbu Vladimíra Vysockého již koncem šedesátých let díky gramodesce k filmu Vertikál. Postupně vytvořil celý soubor českých převodů ruských zpívajících básníků.
Nohavica v osmdesátých letech vystupoval jako výrazný písničkář a tvorbu Vysockého choval v hluboké úctě. Samotnou píseň Pravda a Lež měl v úmyslu přeložit sám. Jak však později vzpomínal, když se mu dostaly do rukou Dvořákovy rukopisy překladů, od vlastního záměru okamžitě ustoupil. Dvořákův převod byl podle něj natolik přesný, rytmicky čistý a věrný duchu originálu, že nemělo smysl pokoušet se o vytvoření další verze.
Nohavica zařadil Pravdu a Lež do svého koncertního repertoáru během osmdesátých let, kdy se v Československu stala vyhledávaným symbolem protirežimního vzdoru. První oficiální zvukový záznam Nohavicova podání vyšel v roce 1990 na živém albu V tom roce pitomém, které vydalo nakladatelství Panton. Album zachycuje atmosféru přelomu dvou epoch a píseň na něm zaujímá jedno z ústředních míst.
Ohlas písně u posluchačů v osmdesátých letech byl okamžitý a trvalý. V příběhu ukradené identity a pošpiněné Pravdy Nohavicovi fanoušci viděli přesné zrcadlo sovětské i československé politické reality, kde cenzura, propagování lží a perzekuce neohnutých osobností byly na denním pořádku. Text fascinoval hořkou ironií a nadčasovou platností.
Z českého textu zlidověla celá řada pasáží a citátů. K nejvýraznějším patří okamžik, kdy lidé odmítají nahou Pravdu slovy: „S Pravdou mi můžete leda tak políbit záda, ženská je ženská, tak jakýpak cavyky s ní, kdopak tu rozpozná, která je Lež, která Pravda, až budou obě dvě donaha vysvlečený“. Tragikomický nádech podtrhuje i reakce úřadů, kdy představitelé moci s obětí ihned sepíší chladný protokol a pokutou potrestají oběť místo viníka.
Nejznámější a nejčastěji citovanou slokou se stalo samotné závěrečné poučení: „Leckterej hlupák se dodneška za Pravdu hádá, pravdy se ovšem v těch řečičkách nedobereš, jistěže na světě nakonec zvítězí Pravda, ale až dokáže to, co dokáže Lež“. Závěr písně pak graduje v mrazivém povzdechu: „A dřív než se naděješ, nosí tvé kalhoty Lež…“.
Píseň upevnila Nohavicovu nálepku „českého Vysockého“. Jenomže právě v pozdějších letech se právě i taato píseň stala předmětem novodobých kritických úvah o Nohavicově osobní a morální integritě. Například článek, pátrající po podstatě Nohavicova soužití s různými režimy, který uveřejnil časopis Host, nese název S pravdou mi polibte záda, což je vlastně upravený citát z Pravdy a Lži.
A na konto Nohavicova převzetí Puškinovy medaile, kde oceněný tvrdil v emotivním projevu, že na pódiu s ním stojí všichni ruští básníci, které zpíval, napsal známý publicista Ondřej Štindl: „Silná slova. A možná si Jaromír Nohavica mohl položit otázku, jak by se ti básníci — nebo alespoň někteří z nich — cítili na tom místě, kam si došel pro medaili, v centru ruské moci. Jaké umění režim, který ho vyznamenává, podporuje, jací tvůrci za něj mluví a jaké se snaží umlčet. Myslel také na všechny ty básníky, které ruská moc v různých svých mutacích zavírala, posílala do vyhnanství, popravovala a vraždila?“
Sláva této Vysockého písně zdaleka nekončí u ruské a české verze. V Polsku je známa pod názvem Przypowieść o Prawdzie i Kłamstwie a stala se trvalou součástí repertoáru tamních písničkářů i festivalů zaměřených na zpívanou poezii. Polské přebásnění velmi přesně zachovává ironický odstup originálu a závěrečnou myšlenku o tom, že Pravda zvítězí až ve chvíli, kdy si osvojí cynická pravidla hry Lži.
V anglofonním světě vyšla píseň v několika literárních i hudebních překladech pod názvem Parable of Truth and Lies. Kromě dalších západních jazyků jako je němčina nebo francouzština existují verze i v kulturně odlišných jazycích. Například byla přeložena do hebrejštiny, kde překladatelé využili příbuznosti s biblickými podobenstvími, a také do japonštiny, jež pracuje s kulturními prvky východoasijského kulturního okruhu.
Další články o českých verzích zahraničních hitů (výběr):
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladimir_Vysockij
https://gvardiya.ru/pub/news/samyy-vysockiy
https://pitzmann.ru/vysotsky.htm
https://musicbrainz.org/release/6369e2d1-40f2-4315-b613-5e4f4d217ed4
https://rozbor-dila.cz/nepiju-sam-rozbor-dila-k-maturite/
https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/48733/DPTX_2010_2_11210_0_128472_0_112973.pdf?sequence=1&isAllowed=y
https://cs.wikipedia.org/wiki/V_tom_roce_pitom%C3%A9m
https://www.h7o.cz/files/magazines/11056/jfaf8ovr-host-21-04-el.pdf
https://plus.rozhlas.cz/jan-fingerland-nohavica-pro-vysockeho-vysockij-pro-nohavicu-7675653
