Článek
Britský hudební skladatel a producent Tony Hatch stál na podzim roku 1964 před zásadním profesním rozhodnutím. Ačkoliv se zpěvačkou Petulou Clark spolupracoval již od roku 1961, kdy pomáhal s jejím tehdejším úspěšným singlem Sailor, jejich pozdější společné nahrávky v britských hitparádách zcela propadly.
Hatch se proto rozhodl odcestovat do New Yorku, aby u tamních hudebních nakladatelů vyhledal nový materiál pro umělce, které ve své domovině zastupoval. Během tohoto krátkého pobytu byl ubytován v hotelu u Central Parku. Když se jednoho večera procházel po Broadwayi směrem k Times Square, zastavil se na rohu 48. ulice.
V okamžiku, kdy se rozsvítily pouliční neonové reklamy, se mu v hlavě zrodil výrazný melodický motiv. Hatch se tehdy domníval, že se nachází v jižní části Manhattanu, které se říká „downtown“, ačkoliv se ve skutečnosti pohyboval v centrální části města. Tento geografický omyl však dal písni její budoucí světoznámý název.
Skladatel původně uvažoval o tom, že melodii zpracuje v rytmickém stylu pro černošskou vokální skupinu The Drifters. V té době ho vůbec nenapadlo, že by takovou píseň mohla úspěšně interpretovat bílá sólová zpěvačka. Krátce po návratu z Ameriky odjel do Paříže, kde se sešel s Petulou Clark, která tehdy žila ve Francii a úspěšně nahrávala v cizích jazycích.
Clark však nebyla nadšená z dovezených amerických skladeb a zeptala se ho, zda nemá rozpracované něco vlastního. Hatch jí tehdy zdráhavě přehrál svůj motiv z New Yorku, do kterého vložil pouze jedno slovo: „downtown“. Zpěvačka okamžitě vycítila potenciál melodie a požádala ho, aby píseň dokončil. Skladatel dopisoval zbylé textové pasáže v umývárně londýnského nahrávacího studia Pye pouhou půlhodinu před začátkem nahrávání.
Samotné natáčení proběhlo 16. října 1964 v Londýně a Hatch pro něj shromáždil orchestr čítající čtyřicet hudebníků. V nahrávacím studiu se sešla smyčcová sekce s osmi houslisty, dvěma violami a dvěma violoncelly, dechová sekce se čtyřmi trubkami, čtyřmi trombóny a pěti dřevěnými dechovými nástroji, a také rytmická sekce, jejímž členem byl tehdy zcela neznámý mladík, který se živil jako nájemný studiový muzikant a jehož čekala za pár let závratná kariéra jednoho z nejuctívanějších kytaristů všech dob - Jimmy Page.
Vydavatelství Pye Records si zpočátku nevědělo s hotovou nahrávkou rady a nemělo pro ni stanovený termín vydání. Situaci změnil až Joe Smith, vedoucí vyhledávání talentů americké společnosti Warner Bros., který v Londýně hledal britský materiál. Když nahrávku uslyšel, okamžitě ji prosadil pro rychlé vydání ve Spojených státech s tím, že jde o vynikající a citlivý pohled na Ameriku zvenčí.
Píseň Downtown vyšla v Británii 23. října 1964 a rychle vystoupala na druhé místo žebříčku, kde ji od vrcholu dělil pouze hit I Feel Fine od skupiny Beatles. V USA, Austrálii, na Novém Zélandu či v Jižní Africe se píseň stala okamžitou hitparádovou jedničkou. V roce 1965 získala cenu Grammy a dodnes patří k nejvýznamnějším nahrávkám šedesátých let.
Úspěch této nahrávky rychle zaregistroval dirigent Tanečního orchestru Československého rozhlasu Josef Vobruba, který se aktivně zajímal o moderní světové trendy a přebírání zahraničních hitů. Rozhodl se píseň přenést do československého prostředí a k otextování přizval Jiřího Štaidla a jako interpretku zvolil sotva osmnáctiletou Helenu, tehdy spíše „Helenku“, Vondráčkovou.
Štaidl musel mladé zpěvačce, která byla čerstvým objevem hudební scény, obsah písně přizpůsobit. Zatímco původní anglický text pojednává o osamělém člověku, který v noci bloumá rušným městem, aby v davu a záři neonů unikl svým osobním starostem a samotě, Štaidl vytvořil zcela odlišný příběh.
Jeho text se stal bezstarostným a hravým obrazem konce vyučování v tehdejších školách. Anglické slovo „downtown“ nahradil foneticky a rytmicky podobným výrazem „pátá“, což dokonale zafungovalo, stejně jako výrazné „zčešštění“ třeba ve verši „Novák leze pop jabloni a je náhle svěží“.
Píseň se pochopitelně stala rychle hitem a postupem času skutečným evergreenem československé populární hudby. Masivní úspěch nahrávky u posluchačů se výrazně promítl do výsledků ankety Zlatý slavík za rok 1965. Helena Vondráčková v ní v lednu 1966 zvítězila v kategorii zpěvaček před tehdy velmi populární Yvettou Simonovou a Evou Pilarovou, což byl její první a v této anketě zároveň jediný triumf.
Dokonce ani dobová kritika nešetřila chválou. Významný hudební publicista Jiří Černý napsal o interpretaci Vondráčkové hodnocení, ve kterém vyzdvihl její vynikající předpoklady. Ocenil zejména její bezpečné a čisté zpívání. Napsal, že zpěvačka disponuje vlastnostmi jako: „bezpečná intonace, příjemná barva hlasu bez stopy sentimentality, dokonalá srozumitelnost zpívaného slova, přirozený, neafektovaný přednes“. Vondráčkovou označil za jednoznačně optimistický typ, který televizní diváci sledují nejraději.
Samotná zpěvačka však v průběhu let začala pociťovat vůči svému ranému repertoáru vnitřní rozpor. Vondráčková na počátku své kariéry dostávala převážně něžné, někdy až naivní písničky. S tím, jak hlasově i osobnostně dospívala, toužila po náročnějším a umělecky hodnotnějším repertoáru. Později vzpomínala, že přibližně ve čtyřiadvaceti letech chtěla ukázat kvalitu svého zpívání a vystoupit ze škatulky odlehčených popových písniček. Přesto se Pátá stala trvalou součástí jejího repertoáru, kterou s úspěchem interpretuje i po šedesáti letech na scéně.
Když v roce 2001 vstoupil do kin filmový retro muzikál Rebelové režiséra Filipa Renče, stala se z něj okamžitě kulturní senzace. Soundtrack k tomuto filmu lámal prodejní rekordy a spustil masivní vlnu zájmu o hudbu 60. let mezi lidmi, kteří tuto éru vůbec nezažili. Právě Pátá se stala ústředním symbolem celého tohoto návratu.
V nové verzi píseň nazpívala slovenská herečka Zuzana Norisová (ve filmu jako hlavní hrdinka Tereza). Její projev si zachoval naivitu a šarm původní verze, ale dodal jí modernější zvuk. Scéna filmu s písní Pátá vizuálně spoludefinovala celou estetiku filmu a pomohla k jeho popularitě a celkovému vyvolání retro vlny českého popu.
Mezinárodní popularita písničky Downtown vedla k tomu, že vzniklo značné množství verzí v různých světových jazycích. Samotná Petula Clark nahrála několik oficiálních verzí pro evropské trhy, což upevnilo její postavení mezinárodní hvězdy. Francouzská verze v její verzi vyšla pod názvem Dans le temps, italská jako Ciao Ciao, španělská se jmenovala Chao Chao a německá Geh in die Stadt.
Další články o českých verzích zahraničních hitů (výběr):
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Downtown_(Petula_Clark_song)
https://en.wikipedia.org/wiki/Tony_Hatch
https://www.kvcrnews.org/2025-01-21/petula-clark-teases-london-show-60-years-after-downtown-made-her-a-star-in-the-u-s
https://musicaficionado.blog/2025/05/24/1964-the-british-invasion-part-6/
https://theimmortaljukebox.com/2015/02/04/the-immortal-jukebox-a10-petula-clark-downtown/comment-page-13/
https://sarkaportesova.com/clanky/ceske-covery/
https://www.novinky.cz/clanek/vase-zpravy-pred-padesati-lety-vyhrala-anketu-zlaty-slavik-tehdy-zacinajici-helena-vondrackova-40170788
https://www.prahain.cz/magazin/zivot-a-doba-zpevacky-heleny-vondrackove-6656.html
https://www.novinky.cz/clanek/vanoce-helena-vondrackova-stesti-z-toho-ze-muzu-zpivat-pocituji-cely-zivot-40380605
