Článek
Britská rocková skupina Dire Straits v čele s kytaristou a zpěvákem Markem Knopflerem prožívala v polovině osmdesátých let velmi úspěšné období. Jejich páté album Brothers in Arms, nahrávané na ostrově Montserrat, přineslo řadu hitů. Patřil mezi ně i energický rokenrol Walk of Life.
zařazení písničky na album ovšem nebylo jednoduché, koproducent Neil Dorfsman s ním nesouhlasil. Knopfler ji původně plánoval použít pouze jako stranu B pro singl. Zasáhl však manažer Ed Bicknell, který během mixování píseň náhodou zaslechl, rozpoznal její hitový potenciál a přesvědčil Knophlera k jejímu vydání, načež kapela producenta přehlasovala.
Inspirací pro napsání skladby byla pro Knophlera fotografie chlapce, který hrál v podchodu metra na kytaru a byl otočený obličejem ke zdi, aby získal lepší ozvěnu. Výjev v autorovi vyvolal vzpomínku na dětství, kdy sám bez zesilovače pokládal hlavu kytary na opěradlo křesla a tiskl k ní ucho, aby lépe vnímal vibrace.
Ústřední postavou textu se tedy nakonec stal pouliční hudebník Johnny, který si vydělává hraním rokenrolu a blues v podchodech. V textu se přímo odkazuje na klasické skladby Be-Bop-A-Lula, I Got a Woman a What'd I Say či Mack the Knife, které bývají běžnou součástí repertoáru podobných pouličních muzikantů.
Hudebně se Knopfler inspiroval lidovou hudbou z americké Louisiany, zejména žánry cajun a zydeco. Výrazný úvodní motiv měl napodobovat tahací harmoniku, jež je pro tyto styly typická. Místo ní však skupina použila syntezátor imitující varhany Farfisa, což dalo písni snadno rozpoznatelný zvuk. Ten samozřejmě podpořila i Knopflerova typická kytarová linka.
K úspěchu nahrávky přispěly také videoklipy. Jeden zobrazoval kapelu na koncertě s pouličním muzikantem v pěším tunelu, druhý vsadil na tehdy velmi populární sportovní kuriozity a komické pády atletů. Právě tato verze se stala velkým hitem na stanici MTV a pomohla singlu k vynikajícím pozicím v britských a amerických hitparádách.
V roce 1986, pouhý rok po vydání britského originálu, vydal československý Supraphon vinylový singl Hany Zagorové, jehož první stranu tvořila nahrávka Dobré jitro, jež v závorce uváděla originální znění názvu Walk of Life, na B straně pak byla píseň Jako nemluvně. Hana Zagorová byla tehdy na vrcholu popularity, pravidelně vyhrávala Zlatého slavíka a patřila k nejprodávanějším umělcům.
Českou verzi hudebně doprovodil Taneční orchestr Československého rozhlasu pod vedením Felixe Slováčka společně s Orchestrem Karla Vágnera. Hudební úpravy pro studio připravil Miloš Nop, který zachoval rytmus a syntezátorový úvod, ale přizpůsobil celkový zvuk domácímu publiku středního proudu.
Českou verzi otextoval Zagorové častý spolupracovník Pavel Žák. Ten samozřejmě zcela opustil původní příběh o muzikantovi z metra, protože něco takového se v socialistických dopravních prostředcích nevyskytovalo. Místo toho vytvořil obraz ranního probouzení ve městě, který dokonale rezonoval s průměrným českým posluchačem.
Píseň tak popisuje zvonění budíku v pět ráno, kdy soused začne burácet na piáno. Hlavní hrdinka se proto vydává do prázdných ulic, kde ji zlije kropicí vůz. Incident nekončí hněvem; řidič vystoupí, zasměje se, omluví a odjíždí, ona sama si z toho také nic nedělá. Drobný šok v hrdince probudí pocit radosti a uvědomění, jak málo si lidé všímají krásných drobností kolem sebe, jako jsou orosená stébla trávníků, vůně stromů nebo zvony ve věžích. Prostě lidově-demokratická ranní idylka, jak má být, chybí už jen radostné píchání karet v branách továren, které patří všemu lidu…
Dobré jitro se po svém vydání zařadilo mezi často hrané písně v rozhlase, protože jeho svižný rytmus a melodie v kombinaci s naprosto bezzubým textem dokonale souzněly s potřebami tehdejších médií, která se sice zvolna tu a tam začínala dostávat do modu takzvané glasnosti a perestrojky, ovšem kde mohla, tam volila zavedenou nekonfliktnost.
Melodická přitažlivost Walk of Life inspirovala umělce po celém světě k vytvoření vlastních verzí. Kromě české adaptace vzniklo několik dalších evropských i netradičních verzí. Velmi populární byla píseň ve Skandinávii. Již v roce 1985 vydala švédská skupina Schytts, založená v roce 1962, verzi s názvem Livets gång. Finskou verzi s názvem Villit Bootsit vydala v roce 2003 skupina Tanssiorkesteri Syke.
Mezi nejzajímavější zpracování patří verze od izraelské skupiny Jewish Monkeys z Tel Avivu, vydaná na minialbu Pop Juice na přelomu let 2024 a 2025. Skupina se proslavila stylem spojujícím punk, dechovku, ska a satirické texty, označovaným jako jidiš punk kabaret.
Další články o českých verzích zahraničních hitů (výběr):
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Walk_of_Life
https://en.wikipedia.org/wiki/Dire_Straits
https://timscoverstory.wordpress.com/2017/08/07/walk-of-life-dire-straits-shooter-jennings-brad-paisley/
https://www.reddit.com/r/Acadiana/comments/f03rk3/til_the_dire_straits_walk_of_life_was_influenced/
https://americansongwriter.com/the-meaning-behind-walk-of-life-by-dire-straits-and-how-it-was-inspired-by-a-photo/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hana_Zagorov%C3%A1
https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/zagorova-hana/dobre-jitro-57707
